Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 33 301,53 Kč spolu s příslušenstvím jako zadostiučinění za újmu, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem způsobeným , právnická osoba, , příspěvková organizace, jako povinným subjektem (dále jen „povinný subjekt“), v řízení o žádosti žalobce ze dne , datum, o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Předmětnou žádostí požádal žalobce o anonymizovaný přehled mimořádných odměn poskytnutých vedení a zaměstnancům povinného subjektu za rok 2021, přičemž žádost byla odmítnuta rozhodnutím ze dne , datum, , proti čemuž podal žalobce odvolání, které bylo nesprávně postoupeno k rozhodnutí , Orgán veřejné moci, , který jej předal městu , obec, . Následně podal také správní žalobu, o které rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č.j. 29 A 92/2022-94, tak, že zrušil rozhodnutí města , obec, i rozhodnutí povinného subjektu a přikázal povinnému subjektu poskytnout žalobci požadované informace do 15 dnů od právní moci rozsudku, načež byly informace dne , datum, poskytnuty. Žalobce uplatnil dne , datum, u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu byla tímto nesprávným úředním postupem způsobena. Přípisem žalované ze dne , datum, konstatovala porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a náhrada v penězích nebyla přiznána. Žalobce uvedl, že v důsledku průtahů byl nucen změnit téma své práce SVOČ, přičemž o informace, o které žádal měl skutečný a legitimní zájem a bylo zásadní, aby mu byly poskytnuty v přiměřené době, protože pouze tak mohou plnit funkci nástroje veřejné kontroly. Pokud je informace poskytnuta po dvou či třech letech je její reálná využitelnost výrazně snížena a často i prakticky eliminována, dlouhé průtahy tak výrazně znehodnotily požadované informace, které již nemohly plnit kontrolní, společenskou ani odbornou funkci, kterou v době podání žádosti měly. Žalobce tak ve smyslu stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 a navazující judikaturu požaduje zadostiučinění ve výši 33 301,53 Kč, když řízení trvalo 809 dní (požaduje zadostiučinění za řízení v době od , datum, do , datum, ) a základní částku ve výši 24 667,80 Kč, navrhl navýšit o 10% z důvodu náročnosti řízení po osobní, finanční a časové stránce, o 10% s ohledem na extrémní délku řízení, o 5 % s ohledem na nutnost změny tématu SVOČ a o 10% s ohledem na zmařené možnosti veřejnoprávní kontroly. Přihlášení do soutěže SVOČ končilo dne , datum, , do tohoto dne tedy bylo nutné přihlásit práci s konkrétním tématem, resp. názvem a samotná práce musela být odevzdána do , datum, . Žalobce požádal o informace , datum, a byly mu poskytnuty , datum, , tedy po skončení soutěže SVOČ, přitom o informace žádal se značnou časovou rezervou. Žalobce původně zamýšlel zpracovat práci SVOČ zaměřenou na problematiku odměňování zaměstnanců ve školství napříč kraji, informace však nezískal včas a musel fakticky změnit metodologii své práce a namísto původně zamýšleného srovnání údajů o odměňování vyšel z podkladů, které měl v rozhodný okamžik k dispozici, tedy zejména z odmítavých rozhodnutí, vadných poučení a postupů správních orgánů. Šlo nejen o toto řízení o poskytnutí informace, ale důsledek širšího selhání více povinných subjektů a správních orgánů při vyřizování žádostí, právě proto žalobce promítl tuto okolnost do výše požadovaného zadostiučinění pouze nepatrným zvýšením základní částky o 5%. Újma žalobce nespočívá v tom, že by výsledná práce byla nekvalitní, ale v tom, že byl nucen opustit několik měsíců připravovaný záměr, změnit metodologii práce a v časové tísni ji postavit na zcela jiném typu podkladů.Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že stran průběhu řízení panuje mezi stranami shoda, až na to, že dle spisového materiálu se žalobce obrátil na povinný subjekt s žádostí o poskytnutí informace již , datum, . Žalovaná dále uvedla, že i žalobce svým chováním přispěl k délce řízení před Krajským soudem v Brně, vedeným pod sp.zn. 29 A 92/2022, neboť soudu tvrdil, že poskytnutím informace povinným subjektem ze dne , datum, se necítí být uspokojen, ač jím dle názoru žalované uspokojen být mohl, když k uspokojení stačilo pouze vyjasnění, zda se jedná o poskytnutí odměn za rok 2021 či za rok 2022, protože zaslaný dokument zmiňoval oba roky. Žalovaný žádal povinný subjekt v nedávné minulosti i o poskytnutí odměn za rok 2022, které mu byly poskytnuty a doručeny již dne , datum, . Ve chvíli, kdy mu byla povinným subjektem dne , datum, doručena do datové schránky zpráva s názvem „přehled odměn r. 2021“, jejíž přílohou byla tabulka poskytnutých odměn, nadepsaná jako „odměny za rok 2021“ a až v následujícím řádku byl uveden rok 2022, muselo mu být zřejmé, že se nejedná o odměny za rok 2022, když ty měl již k dispozici a muselo mu tak být zřejmé, že se jednalo o chybu ve psaní. Přesto však na chybu neupozornil, přestože nyní tvrdí, že měl zájem na co nejrychlejším poskytnutí informace. Postačilo projevit vůli vykomunikovat chybu v psaní s povinným subjektem, což však žalobce neučinil a trval na věcném projednání správní žaloby, což objektivně prodloužilo řízení o několik měsíců. Dle žalované je nutné odlišit otázku ukončení předmětného řízení o žádosti o informace od faktického seznámení se s informacemi v průběhu řízení před soudem, s čímž dle žalované souvisí také ukončení stavu nejistoty žalobce ohledně výsledku řízení, přičemž stav nejistoty skončil již faktickým poskytnutím informace dne , datum, . Faktické uspokojení žalobce nemůže být popřeno ani tím, že Město , obec, vydalo dne , datum, rozhodnutí č.j. , číslo jednací, , které bylo následně shledáno nicotným, neboť tato skutečnost nemohla bránit tomu, aby povinný subjekt žalobci informaci dle zákona č. 106/1999 Sb. poskytl, protože o poskytnutí informace se nevydává rozhodnutí, ale informace se toliko poskytne. Na faktické uspokojení žalobce tak nemohla mít vliv ani skutečnost, že Krajský soud v Brně následně zrušil i rozhodnutí , obec, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, a rozhodnutí povinného subjektu ze dne , datum, . Žalovaná dále nesouhlasí s tvrzením žalobce, že musel změnit téma práce SVOČ, neboť volba tématu je svobodným rozhodnutím jednotlivce. Nadto žalobce měl k dispozici dostatečný rozsah, reps. vzorek informací od ostatních povinných subjektů, který byl způsobilý umožnit mu zpracování původního tématu práce, bez nutnosti zásadní změny tématu, když žalobce oslovil více než 200 gymnázií a pouze 9 neposkytlo požadovanou informaci. Žalovaná namítá, že po změně tématu studentské práce, ke kterému došlo v řádech několika měsíců před finalizací práce dne , datum, , se muselo stát řízení pro žalobce prakticky bezvýznamným, neboť dle žalované je už pak nepotřeboval, když odevzdal svou SVOČ na zcela nové téma. Zvýšený význam mohlo mít řízení o poskytnutí informace maximálně do doby, než bylo téma SVOČ změněno. Žalovaná považuje zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva za dostatečné. Zcela nepatrný význam lze dovodit z dalšího jednání žalobce, kdy povinný subjekt během soudního řízení projevil vůli žalobci informace poskytnout, žalobce však o informace neprojevil zájem, resp. trval na procesním dokončení soudního řízení, žalobce tedy už v průběhu řízení mohl požadovanými informacemi disponovat, avšak možnosti komunikace s povinným subjektem nevyužil.Soud k věci provedl dokazování a zjistil následující skutková zjištění: Z žádosti o informace bylo zjištěno, že žalobce žádal o poskytnutí přehledu mimořádných odměn, které za rok 2021 obdrželo vedení a zaměstnanci povinného subjektu v jednotlivých měsících příslušného roku. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žádost žalobce byla odmítnuta v plném rozsahu. Z odvolání žalobce bylo zjištěno, že proti rozhodnutí podal odvolání. Z vyjádření povinného ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, se k odvolání vyjádřilo. Spis byl s přípisem ze dne , datum, doručen , Orgán veřejné moci, , ve kterém bylo uvedeno, že žádost žadatele byla doručena dne , datum, , odvolání žadatele doručeno dne , datum, . , Orgán veřejné moci, usnesením ze dne , datum, o odvolání žalobce tak, že odvolání postoupil městu , adresa, , jako věcně příslušnému orgánu. Z rozhodnutí města , obec, ze dne , datum, bylo zjištěno, že o odvolání žalobce bylo rozhodnuta tak, že se zamítá.Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp.zn. 29 A 92/2022, bylo zjištěno, že žalobce podal dne , datum, žalobu proti rozhodnutí města , obec, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, . Z usnesení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu, výzva mu byla dle doručenky doručena dne , datum, . Žalobce dne , datum, soudní poplatek zaplatil, jak plyne ze záznamu o složení. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření k žalobě přípisem ze dne , datum, , až po urgenci doručené dne , datum, doručila dne , datum, správnímu soudu spis a své vyjádření k žalobě. Žalovaná podáním ze dne , datum, sdělila, že již byly žalobci poskytnuty informace požadované za rok 2021, načež byl žalobce přípisem ze dne , datum, vyzván, nechť sdělí, zda je postupem žalované uspokojen. Žalobce podáním ze dne , datum, reagoval na výzvu tak, že uspokojen nebyl. Soud strany předvolal k jednání na , datum, , následně odročeno z důvodu stávky zaměstnanců soudu na , datum, a téhož dne vyhlášen rozsudek, č.j. , spisová značka, , jež nabyl právní moci dne , datum, . Krajský soud v Brně rozhodl tak, že rozhodnutí , obec, ze dne , datum, a rozhodnutí , právnická osoba, , příspěvková organizace, ze dne , datum, o odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informace. , právnická osoba, uložil, aby do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku poskytlo žalobci informace o přehledu mimořádných odměn, které za rok 2021 obdrželo vedení a zaměstnanci povinného subjektu v jednotlivých kalendářních měsících příslušného roku. Usnesením ze dne , datum, bylo vydáno opravné usnesení rozsudku, jež nabylo právní moci dne , datum, .Z rozhodnutí města , obec, ze dne , datum, bylo zjištěno, že poté, co žalobce podal žalobu ke správnímu soudu bylo vydáno nové rozhodnutí o tom, že rozhodnutí povinného subjektu ze dne , datum, , kterým byla odmítnuta žádost žadatele o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., se podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušuje a věc se vrací povinnému subjektu k novému projednání.Z doručenky datové zprávy ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, zaslalo žalobci zprávu s předmětem RE: 106/1999 Sb., dle doplnění žalované se jedná o přehled odměn za rok 2022, příloha odměny za rok 2022 soudu doložena. Z doručenky datové zprávy ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, zaslalo žalobci zprávu s předmětem přehled odměn r. 2021, příloha odměny 2021, avšak v následujícím řádku uvedeno 01/2022, 02/2022, atd. Z doručenky datové zprávy ze dne , datum, bylo zjištěno,, právnická osoba, že , adresa, zaslala žalobci zprávu s předmětem odměny za r. 2021, která byla dne , datum, doručena. Tedy informaci, o kterou žalobce ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. žádal.Ze práce nazvané , název, Soutěže SVOČ pro rok 2023 bylo zjištěno, že tuto práci zpracoval žalobce. Z webové stránky , právnická osoba, bylo zjištěno, že v rámci aktualit pro dubne 2023 je uvedeno přihlašování do XVI. Soutěže SVOČ končí , datum, . Z oponentního posudku SVOČ bylo zjištěno, že byl dne , datum, zpracován k práci žalobce k obhajobě. Z diplomové práce žalobce vypracované , datum, bylo zjištěno, že žalobce vypracoval v rámci studia na , právnická osoba, , diplomovou práci na téma , název, . Ze zápisu o části státní závěrečné zkoušky obhajoba diplomové práce akademický rok 2023/2024 bylo zjištěno, že žalobce, student magisterského programu právo a právní věda, obor právo, obhájil dne , datum, diplomovou práci s názvem , název, .Z usnesení žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že rozhodla o vydání exekuční výzvy a vyzvala povinného , právnická osoba, ke splnění nepeněžité povinnosti, která byla povinnému uložena rozhodnutím , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, ohledně poskytnutí informací žalobci o poskytnutí přehledu udělených odměn za rok 2023.Z dopisu žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že zaslala žalobci dopis k žádosti žalobce o náhradu nemajetkové újmy s tím, že dne , datum, obdržela osm žádostí o náhradu nemajetkové újmy ohledně délky řízení o žádostech o poskytnutí informace o přehledu mimořádných odměn, které za rok 2021 obdrželo vedení a zaměstnanci povinného subjektu v jednotlivých měsících příslušného roku, kterou podal žalobce dne , datum, u , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, . Žalobce dopisem ze dne , datum, na výzvu žalované žádost doplnil.Žalobce požádal žalovanou o nahrazení nemajetkové újmy, která je předmětem tohoto řízení podáním ze dne , datum, , na což reagovala žalovaná dopisem ze dne , datum, tak, že konstatoval nesprávný úřední postup a konstatoval, že právo žadatele na přiměřenou délku řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. bylo porušeno a poskytlo zadostiučinění za dobu řízení o d , datum, do , datum, (jak žalobce požadoval). S ohledem na nepatrný význam řízení pro žalobce dospěla k závěru, že postačuje zadostiučinění konstatováním porušení práva.Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků.Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy, které ve světle výše uvedených důkazů nemohli přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, a proto je soud v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje.Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, kdy bylo v rámci řízení před soudem zjištěno a nadto účastníky nebylo sporováno, že žalobce podal dne , datum, u , právnická osoba, žádost o informaci dle zákona č. 106/1999Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále také „zákon č. 106/1999 Sb.“), jež byla nejprve odmítnuta, proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu, který odvolání žalobce proti odmítnutí podání informace zamítl, byla podána žalobcem správní žaloba, ve které bylo jeho nároku vyhověno a poskytnutí požadované informace se žalobci dostalo až dne , datum, . Žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdškZ.“) dopisem ze dne , datum, a žalovaná jeho žádost vyřídila dopisem ze dne , datum, tak, že bylo konstatováno porušení práva.Po právní stránce posoudil soud věc takto: Dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.Dle čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděných důkazům.Dle ustanovení § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Dle ustanovení § 14 OdškZ (1) Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. (2) Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány.Dle ustanovení § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu.Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010: „Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona….Z pohledu těchto údajů pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).“Postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace a lhůty, v nichž musí být tato žádost vyřízena, upravuje § 14 zákona č. 106/1999 Sb. Podle jeho § 14 odst. 5 povinný subjekt posoudí žádost a: a) brání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 2 postupu vyřízení žádosti o informaci podle tohoto zákona, zejména podle § 14a nebo 15, vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti, aby žádost doplnil; nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení, žádost odloží, b) v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti, c) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli, d) nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku. Lhůty při vyřizování opravného prostředku (odvolání) upravuje § 16 zákona č. 109/1999 Sb. tak, že povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání a ten o něm ve lhůtě 15 dnů od předložení rozhodne.V první řadě bylo na posouzení soudu, zda lze na věc aplikovat shora uvedený čl. 6 Úmluvy a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 344/2014 ze dne 29. 9. 2015, uveřejněného pod číslem 113/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde je uvedeno, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku nemajetkovou újmu, jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Soud v tomto odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20. Ústavní soud v tomto nálezu dovodil, že právo na projednání věci v přiměřené lhůtě vyplývající z článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se vztahuje i na správní řízení, jejichž předmětem je základní právo či svoboda, tedy i právo na informace dle čl. 17 Listiny. Ústavní soud uvedl, že se nevyjadřuje k tomu, zda stěžovatel má nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Je úkolem obecných soudů, aby posoudily, zda lze celkovou délku řízení pokládat za nepřiměřenou, zohlednily další relevantní faktory, mezi něž patří mimo jiné i význam předmětu řízení pro stěžovatele, a aby – budou-li to pokládat za potřebné – se vypořádaly s tím, zda nedošlo ke zneužití práva. K uvedenému zdejší soud uvádí, že celková délka řízení před správním orgánem trvala od , datum, , kdy si podal žalobce žádost o poskytnutí informací až do , datum, , kdy informaci obdržel. Soud tedy dovodil, že čl. 6 Úmluvy na projednávanou věc dopadá. V projednávané věci se jednalo o zásah do práva na informace a soud nemá pochyb, že zájem žalobce na ochraně jeho práva byl opravdový a vážný. S ohledem na tento závěr se pak nemajetková újma vzniklá žalobci presumuje.Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2023, sp.zn. 30 Cdo 760/2022 se v řízení o poskytnutí informace význam jeho předmětu pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdškZ odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele.Z rekapitulace řízení je zřejmé, že celkové řízení o poskytnutí informace, které má trvat 15 dní, jež byl zahájeno podáním žádosti žalobce dne , datum, a skončeno poskytnutím informace dne , datum, , bylo postiženo nepřiměřenou délkou řízení, a to s ohledem na to, že byla žádost nejprve odmítnuta, postupována k rozhodnutí o odvolání žalobce proti odmítnutí jeho žádosti příslušnému správnímu orgánu, stejně tak se podepsala na řízení skutečnost, že byla podána žaloba u správního soudu. Pokud jde o řízení soudní, žalobce se obrátil na soud dne , datum, , přičemž rozhodnutí ve věci samé bylo až dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, . Soudní řízení v jednom stupni trvalo tedy zhruba 2 roky a činí převážnou část dílky řízení o poskytnutí informace.Soud má za to, že v postupu správního orgánu a soudu lze shledat nesprávný úřední postup, vznik nemajetkové újmy se pak presumuje. Nedošlo k zásahu do nejužší osobnostní sféry žalobce, avšak nesprávným úředním postupem byl zčásti zmařen původní účel, pro nějž byla informace vyžadována, tj. žalobce musel změnit téma SVOČ, na kterou následně navazovala i jeho diplomová práce.Celkovou délku řízení pak soud hodnotí, s ohledem na typ řízení a jeho složitost, nepřiměřeně dlouhou. Řízení celkem trvalo 2 roky a 3 měsíce a 9 dnů (, datum, – , datum, ). Žalobce požaduje odškodnění pouze za období od , datum, do , datum, .Při hodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 OdškZ soud neshledal věc skutkově ani právně mimořádně složitou. Předmětem řízení bylo poskytnutí anonymizovaného přehledu mimořádných odměn za rok 2021, tedy informace, jejíž existence byla povinnému subjektu známa a která byla evidována v jeho dispozici. Na délce řízení se významně podílela zejména potřeba soudního přezkumu, neboť soudní řízení trvalo zhruba dva roky.Při určení formy zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva nepředstavuje dostatečnou satisfakci. Informace byla žalobci poskytnuta až po více než dvou letech od zahájení odvolacího řízení, a to teprve po skončení soudního přezkumu. Přitom právě časový aspekt byl pro využití požadované informace podstatný. Soud proto uzavírá, že přiměřené zadostiučinění je namístě poskytnout v penězích podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.Pokud jde o jednání žalobce, soud neshledal, že by svým postupem přispěl ke vzniku průtahů v řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce využíval procesní prostředky, které mu právní řád poskytoval k ochraně jeho práva na informace. Skutečnost, že po výzvě správního soudu nesouhlasil se zastavením řízení pro údajné uspokojení navrhovatele, nelze hodnotit k jeho tíži, neboť následný rozsudek Krajského soudu v Brně potvrdil důvodnost podané žaloby a vedl ke zrušení napadených rozhodnutí. Skutečnost, že žalobci byla obsahově poskytnuta informace, kterou žádal, avšak s ohledem na překlep/chybu správního orgánu, který informaci poskytoval, o tom nebyl řádně vyrozuměn, respektive nebylo mu řádně sděleno, že se jedná o požadovanou informaci, nemůže jít k jeho tíži. Není povinností žalobce, aby dovozoval, která informace mu byla poskytnuta a zda se jednalo o překlep a správní orgán poskytl to, co požadoval, a porovnával různé verze dožadovaným orgánem žalobci zaslané. Nelze mu klást k tíži, že přes poskytnutí nejednoznačné informace se dožadoval poskytnutí informace v souladu s jeho žádostí, nadto zejména v situaci, kdy s těmito informacemi dále pracoval v rámci své akademické činnosti. Soud proto neshledal důvod ke snížení přiznávaného zadostiučinění s odkazem na chování žalobce či na to, že pro žalobce nemělo řízení velký význam, minimálně od té chvíle, co správní orgán informaci obsahově poskytl, i když formálně nesprávně.Při posuzování významu předmětu řízení pro žalobce soud vycházel z toho, že požadovaná informace měla pro žalobce konkrétní a časově omezený význam. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce zamýšlel využít získané údaje při zpracování studentské odborné činnosti. Termín pro přihlášení práce do soutěže i její odevzdání uplynul již v první polovině roku 2023, tedy podstatně dříve, než byla požadovaná informace poskytnuta. Soud má proto za prokázané, že opožděným poskytnutím informace došlo ke snížení její praktické využitelnosti pro účel, pro který byla požadována. Současně však soud nepřehlédl, že žalobce svou práci zpracoval a do soutěže předložil, byť na odlišném metodologickém základě. Soud nepřisvědčil argumentaci žalované, že význam řízení po změně tématu práce zanikl nebo se stal zcela nepatrným. Již ze samotného pokračování žalobce v soudním řízení a z jeho následného zájmu na získání požadované informace vyplývá, že výsledek řízení pro něj význam měl i nadále. Žalobce pracoval s informacemi i následně při zpracování diplomové práce. Na druhé straně však soud nepovažuje za prokázané, že by opožděné poskytnutí informace vedlo k mimořádně intenzivnímu zásahu do osobnostní sféry žalobce. Význam předmětu řízení proto hodnotí jako vyšší než běžný, nikoliv však mimořádný. Soud proto neshledal důvod navýšit základní částku o 10% z důvodu náročnosti řízení po osobní, finanční a časové stránce, neboť toto je obsaženo již v samotném odškodnění v základní výši. Stejně tak neshledal důvod ji snížit z důvodu, že žalobce již nebyl v jistotě od chybného poskytnutí informace v červnu 2024 s ohledem na výše uvedené. Avšak přisvědčil žalobci ohledně nároku na zvýšení základní částky o 5% s ohledem na nutnost změny tématu SVOČ, což jistě jeho osobní sféru zasáhlo.Žalobci lze přisvědčit, že v případě žádosti o poskytnutí informace, mělo být vyhověno ve lhůtě 15 dní. K tomuto však nedošlo a informace mu byla poskytnuta až po zásahu soudního orgánu. Na druhou stranu však soud po zohlednění množství orgánů (správních i soudních), které se s žádostí musely potýkat, celkovou délku neshledal jako extrémní, a proto náhradu za zadostiučinění odvíjel od částky 15 000 Kč při dolní hranici za rok řízení. Celková délka řízení sice byla nepřiměřená, avšak tato nepřiměřenost nebyla nikterak extrémně excesivní, proto soud nepřisvědčil ani návrhu žalobce na zvýšení základní částky o 10% s ohledem na extrémní délku řízení.Žalobce nárokoval zvýšení základní částky o dalších 10% s ohledem na zmařené možnosti veřejnoprávní kontroly, soud však ani tento nárok neshledal důvodným. Žalobce nevykonává žádnou funkci veřejné kontroly ve smyslu svědčící veřejnosti, informace požadoval pro své soukromé, studijní, potřeby a nesložily tak veřejné kontrole. Soud tak v této části nároku žalobce nepřisvědčil.Pokud jde o výši odškodnění, na které má žalobce s ohledem na nepřiměřenou délku řízení nárok, vycházel soud z výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR, Cpjn 206/2010, dle kterého je třeba vyjít z určité částky za 1 rok trvání řízení, ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou délkou trvání řízení umožní stanovit základní výši odškodnění, která je následně upravena s přihlédnutím ke kritériím stanoveným dle § 31a odst. 3 OdškZ. Dle výše uvedeného stanoviska NS ČR je pak za přiměřenou základní částku na poměry České republiky částka v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky jde o částku poloviční, to je v rozmezí mezi 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud, jak je uvedeno výše, shledal důvodným přiznat žalobci náhradu nemajetkové újmy za dobu řízení, kterou žalobce nahradit požadoval od , datum, do , datum, , tj. 2 roky, 2 měsíců a 20 dní. Soud přihlédnul též ke kritériím dle ust. § 31a odst. 3 OdškZ, jak uvedeno shora. Tyto kritéria soud zohlednil v rámci úvahy o odškodnění v rámci rozpětí uvedeného Nejvyšším soudem a dospěl k názoru, že v projednávané věci byly zjištěny skutkové okolnosti natolik významné, aby bylo na místě modifikovat náhradu, jak uvedeno výše. Z důvodu, že žalobce byl nucen změnit téma své SVOČ zvýšil soud základní částku o 5 %.Soud dospěl po zohlednění všeho výše uvedeného k závěru o základní výši odškodnění 15 750 Kč za rok řízení, kdy za první dva roky je základní výše poloviční. Celková výše odškodnění tak za dané období činí 19 238 Kč (15 750 Kč za první dva roky řízení + za 2 měsíce x 1 312,5 Kč (2 625Kč) + 20 dnů (863 Kč).Z těchto důvodů soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě co do částky 19 238 Kč s příslušenstvím vyhověl a pokud se pak žalobce domáhal zadostiučinění ve větším rozsahu, tedy co do částky 14 063,53 Kč, výrokem II. tohoto rozsudku žalobu v tomto rozsahu i s příslušenstvím, zamítl.Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady ve výši 29 285,50 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 238 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý z 9 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, porada s klientem ve dnech , datum, , , datum, a , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, a , datum, , podání ve věci samé doručené soudu dne , datum, , , datum, ) a jeden úkon právní služby dle dle § 11 odst. 2 a. t. za účast na vyhlášení rozsudku dne , datum, včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 550 Kč ve výši 4 735,50 Kč.Soud neshledal jako účelným úkonem vyúčtované podání ze dne , datum, , kterým byl soud notifikován o návrhu smíru. Stejně tak soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za výzvu k plnění zaslanou žalované před podáním žaloby, neboť za toto uplatnění nároku odměnu přiznat nelze, neboť dle ust. § 31 odst. 4 OdskZ platí, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu, přičemž toto ustanovení lze analogicky aplikovat i v případě, že žalobce nároku náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Nicméně tuto žádost lze v kontextu projednávané věci hodnotit jako splnění podmínky pro přiznání nároku na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142a o.s.ř.Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.Lhůtu k plnění stanovil soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. s tím, že vyhověl žádosti žalované, která žádala o prodloužení pariční lhůty na 14 dní, z důvodu zajištění finančních prostředků ze státního rozpočtu.