Žalobce se žalobou ze dne 12. 12. 2025 domáhá na žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 235 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze, sp. zn. , Anonymizováno, řízení bylo zahájeno dne 15. 11. 2011 a pravomocně skončeno dne 20. 2. 2025, předmětem řízení byla žaloba SVJ proti žalobci na uhrazení poplatku za správu domu původně ve výši 13 562 Kč s úroky z prodlení, od ledna 2015 byla předmětem řízení částka 6 481 Kč, žalobce se na délce řízení trvajícího déle než 14 let nepodílel, žalovaná částka včetně nákladů řízení byla pro žalobce významnou položkou. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 4. 4. 2025, ta jej projednala stanoviskem ze dne 7. 10. 2025, shledala existenci odpovědnostního titulu a poskytla žalobci odškodnění formou konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.2. Žalovaná ve věci uvedla, že žalobce u ní dne 4. 4. 2025, ta jej projednala stanoviskem ze dne 7. 10. 2025, shledala existenci odpovědnostního titulu a poskytla žalobci odškodnění formou konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná neshledala, s ohledem předmět řízení, kdy význam řízení byl proto posouzen pro žalobce jako snížený, přiměřeným poskytnout žalobci finanční odškodnění. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla žalobu zamítnout.3. Soud zjistil ve věci následující skutečnosti. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující: Dne 15. 11. 2011 byla Okresnímu soudu v Českých Budějovicích doručena žaloba, kterou se žalobce , Jméno žalobce B, domáhal proti žalovanému, a to žalobci v tomto řízení, který bude dále označován jako žalovaný, zaplacení částky celkem 13 562 Kč, žalobce byl zastoupený advokátem, vč. zákonných úroků z prodlení. Soudní poplatek byl zaplacen dne 22. 11. 2011 a dne 24. 11. 2011 byl vydán elektronický platební rozkaz. Byla provedena lustrace ohledně žalovaného, ohledně jeho adresy trvalého pobytu, na kterou mu bylo doručováno. Usnesením ze dne 15. 2. 2012 byl platební rozkaz zrušen, jelikož se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Jinak pohledávka je uplatněna vůči žalovanému jako vlastníku jednotky z titulu neuhrazených příspěvků na správu domu a nákladů na služby. Dne 12. 3. 2012 bylo nařízeno jednání na 26. 4. 2012. Předvolání bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 20. 3. 2012. V podání ze dne 24. 4. 2012 žalobce se vyjádřil ve věci, vznesl námitku místní nepříslušnosti a vyjádřil se k tomu, že žaloba je nedůvodná. Žalobce se z jednání nařízeného na 26. 4. 2012 omluvil v e-mailu ze dne 25. 4. 2012. Žalobce byl dne 25. 5. 2012 vzhledem k jeho podání a námitce místní nepříslušnosti, aby upřesnil své podání ze dne 23. 5. 2012 tak, aby bylo zřejmé, na které konkrétní adrese se fakticky zdržoval k datu podání žaloby. Soud se dále dotazoval na bydliště žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 9. Dne 13. 8. 2012 byl nařízen výslech žalobce na 5. 9. 2012 u Obvodního soudu pro Prahu 9, když bylo provedeno dožádání k provedení úkony Okresním soudem v Českých Budějovicích. Žalobce se z tohoto jednání omluvil přípisem ze dne 4. 9. 2012. Je zde záznam Obvodního soudu pro Prahu 9, že se žalobce nedostavil k nařízenému výslechu a nedoložil do tohoto dne potvrzení o ošetření. Další termín byl nařízen na 10. 10. 2012. Žalobce na to reagoval, na předvolání ze dne 12. 9. 2012 dopisem ze dne 12. 9. 2012. Dále je ve spise založen e-mail žalobci z Obvodního soudu pro Prahu 9 ze 17. 10. 2012, kde je uvedeno, že se žalobce nedostavil bez omluvy na předvolání dne 10. 10. 2012 a byl vyzván, aby kontaktoval obvodní soud k tomu, aby se mohl domluvit na termínu výslechu. Žalobce na to reagoval podáním ze dne 16. 10. 2012, kdy uvedl, že důvodem neúčasti je delší nepřítomnost a podle sdělení majitele bytu, kdy žalobce bydlí v podnájmu, nebylo do poštovní schránky vhozeno žádné oznámení o uložení zásilky. Okresní soud v Českých Budějovicích dne 22. 10. 2012 se dotazoval Obvodního soudu pro Prahu 9, kdy bude vyřízeno dožádání s tím, že bylo sděleno e-mailem z 30. 10. 2012, že byl zaslán e-mail žalobci, kdy byl nařízen výslech na 14. 11. 2012. Žalobce byl upozorněn, že pokud se nedostaví, bude předveden Policií ČR. Byl předvolán tedy přípisem ze dne 30. 10. 2012. Žalobce na to reagoval e-mailem ze dne 31. 10. 2012. Dne 14. 11. 2012 se konal úkon u dožádaného soudu, byl vyslechnut žalobce k odůvodnění námitky nedostatku místní příslušnosti. Uvedl, že fakticky bydlí v , adresa, a bydlel tam i ke dni podání žaloby. Přípisem okresního soudu ze dne 19. 11. 2012 byl zástupce žalobce vyzván, aby se vyjádřil k tomu, že bude spis předložen k rozhodnutí o věcné příslušnosti, jelikož k projednání a rozhodnutí věci o výši příspěvku členů SVJ a výši záloh za úhrady na služby a způsobu rozúčtovaných cen služeb jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. Žalobce souhlasil v přípisu ze dne 23. 11. 2012. Žalovaný v podání ze dne 10. 12. 2012 zopakoval, že Okresní soud v Českých Budějovicích není místně příslušný. Spis byl předložen k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze dne 19. 12. 2012. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 8. 2013 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a věc bude po právní moci rozhodnutí postoupena Městskému soudu v Praze. Spis byl vrácen zpět okresnímu soudu dne 2. 9. 2013 a byl zaslán Městskému soudu v Praze, kde byl doručen 30. 9. 2013. Usnesením z 6. 11. 2013 byl žalobce dotázán, aby se vyjádřil k návrhu na uzavření smíru. Žalobce se vyjádřil v podání ze dne 11. 12. 2013. Uvedl, že s návrhem nesouhlasí, navrhl změnu žaloby tak, že by žalobci bylo uloženo zaplatit částku 15 114 Kč. Žalobce byl vyzván k upřesnění žaloby usnesením soudu ze dne 23. 1. 2014. Žalobce upřesnil v podání ze dne 4. 2. 2014, že se vůči žalovanému nadále domáhá pouze jistiny ve výši 15 114 Kč bez příslušenství, a v části úroků z prodlení tedy bere žalobce žalobu zpět. Usnesením ze dne 18. 2. 2014 byla připuštěna změna žaloby. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 28. 10. 2013. Přípisem ze dne 8. 11. 2013 byl žalobce vyzván, aby upřesnil, proti kterému rozhodnutí podal odvolání. Žalobce reagoval přípisem ze dne 20. 11. 2013, že byla žaloba podána u Okresního soudu v Českých Budějovicích a následně byla věc postoupena Městskému soudu v Praze a více žalobce neví. Následně městský soud zjišťoval, je to řízení vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, zda je u zdejšího soudu vedena věc se stejným žalovaným. Pak je sděleno 27. 11. 2013, že není u Městského soudu v Praze evidována žádná věc, která by se týkala žalobce, kdy žalobce zaslal soudu zkopírovaný spisový materiál a úředním záznamem ze dne 20. 3. 2014 byla věc předložena senátu , Anonymizováno, Žalobce se dále vyjádřil v podání ze dne 31. 3. 2014. Dále v podání ze dne 22. 4. 2014 opakovaně namítá nepřezkoumatelnost zaslaného vyúčtování. Žalobce byl vyzván usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014, aby vysvětlil, co přestavují jednotlivé položky za vyúčtování služeb a upřesnil výpočet výše žalované částky. Žalobce požádal o prodloužení lhůty do 6. 8. 2014 a vyjádřil se v podání ze dne 6. 8. 2014, v němž uvedl, že neuhrazeným zůstává nadále nedoplatek za období roku 2011 ve výši 7 561 Kč; navrhuje změnu žaloby tak, že se domáhá vůči žalovanému zaplacení celkové částky 14 750 Kč. Žalobce byl vyzván k upřesnění ohledně změny žaloby usnesením ze dne 4. 9. 2014. Žalobce na to uvedl přípisem ze dne 15. 9. 2014, že se domáhá pouze jistiny ve výši 14 750 Kč. Usnesením Městského soudu ze dne 3. 10. 2014 byla změna žaloby připuštěna. Žalovaný byl vyzván k vyjádření k žalobě dne 21. 1. 2015. Žalovaný se vyjádřil v podání doručeném dne 1. 4. 2015. Dne 24. 8. 2015 bylo nařízeno jednání na 23. 11. 2015. Tohoto dne se konalo jednání ve věci, dostavil se žalobce, žalovaný se nedostavil, bylo mu doručováno na adresu na , adresa, . Byl vyhlášen rozsudek, kdy výrokem I. pokud jde o zaplacení částky 8 269 Kč bylo řízení zastaveno a bylo uloženo žalobci zaplatit částku 6 481 Kč, žalovanému uloženo zaplatit žalobci, a náklady řízení činily 17 534 Kč. Následně bylo žalovanému doručováno na adresu , adresa, . Prověřován byl pobyt žalovaného. Je zde záznam o nahlížení do spisu ve studovně, kdy dne 18. 1. 2017 žalobce jakožto žalovaný nahlédl do spisu a podal stížnost pro porušení zákona dne 6. 2. 2017, kde uvedl, že se na adrese , adresa, , od 25. 7. 2014 nezdržoval. Soud se vyjádřil ke stížnosti přípisem žalobci ze dne 15. 2. 2017. Následně byla do spisu zakládána další podání žalobce. Žalobce byl tedy vyrozuměn o tom, že věc je již pravomocně skončena. Žalobce v podání ze dne 2. 6. 2017 požádal o doručení rozsudku ve věci a následně byl žalobci doručován rozsudek na adresu , jméno FO, , adresa, . Byl dán pokyn k vyvěšení rozsudku. Žalobce nahlížel do spisu dne 4. 9. 2017, dotazoval se na to, že ve spise chybí kopie jedné z příloh žalobce. Na to bylo reagováno přípisem soudu ze dne 16. 10. 2017. Žalobce následně žádal v roce 2019 o nahlížení do spisu. Bylo mu sděleno e-mailem ze dne 20. 6. 2019, že spis se nachází v Centrální spisovně v Hostivicích, je potřeba se na nahlížení objednat. Následně v červnu 2019 byla vedena korespondence ohledně umožnění nahlédnutí do spisu. Žalobce nahlédl do spisu dne 10. 7. 2019, rovněž dne 3. 7. 2019, 17. 7. 2019 a 24. 7. 2019. Ve spise je založena žádost Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 2. 2020 o součinnost k projednání nároku, kdy žalobce uplatnil nárok na náhradu škody způsobené nesprávným doručováním žalobci. Žalobce dále nahlížel do spisu dne 22. 11. 2021. Následně byl soud žádán o součinnost Policií ČR 7. 2. 2022 o předložení spisového materiálu z důvodu oznámení o možné manipulaci se soudním spisem. Žalobce žádal v podání ze dne 28. 2. 2022 o zaslání rozsudku, byl vyzván k zaplacení poplatku za stejnopis rozhodnutí usnesením ze dne 14. 3. 2022. Proti rozsudku podal žalobce odvolání v podání ze dne 26. 5. 2022, které bylo doplněno originálem dne 27. 5. 2022. Odvolání bylo odmítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2022. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání doručené soudu v originální podobě dne 7. 7. 2022. Spis byl předložen k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze dne 2. 8. 2022. Následně žalobce žádal o nahlížení do spisu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2023 bylo rozhodnuto tak, že se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2015 pro opožděnost neodmítá. Je uvedeno, že účinky doručení rozsudku nenastaly dne 31. 12. fikcí, ale až doručením rozsudku dne 19. 5. 2022. Žalovaný tedy podal odvolání včas. Spis byl vrácen zpět Městskému soudu v Praze dne 30. 3. 2023. Žalobce byl vyzván ke sdělení adresy pro doručování, kterou sdělil v podání ze dne 3. 5. 2023. Byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání dne 15. 5. 2023. Soudní poplatek byl zaplacen dne 15. 6. 2023. Žalobce byl vyzván k vyjádření k odvolání dne 27. 6. 2023. Spis byl následně dne 21. 9. 2023 předložen Vrchnímu soudu v Praze s odvoláním žalovaného. Bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem, a to dne 26. 3. 2024 na 11. 6. 2024. Ve spise je dále založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ve věci , Anonymizováno, jako žalobce proti žalovanému o zaplacení částky 7 487,50 Kč s příslušenstvím vč. rozhodnutí odvolacího soudu z 9. 4. 2008. Ve spise je dále založeno rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, která v prvním stupni byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , Anonymizováno, ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek proti žalovanému , Jméno žalobce A, o zaplacení částky 36 119 Kč z titulu příspěvku na správu a záloh na služby. Jednání před odvolacím soudem se konalo dne 11. 6. 2024. Na jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku odmítnuto a proti výroku II. v rozsahu uložení povinnosti žalovanému zaplatit 6 481 Kč byl rozsudek změněn tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává, v rozsahu rozhodnutí o nákladech řízení byla věc zrušena. Spis byl vrácen zpět Městskému soudu v Praze dne 16. 7. 2024. Soud konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Účastníci řízení byli vyzváni ke sdělení aktuálního procesního stanoviska ve věci přípisem ze dne 17. 7. 2024. Žalobce jakožto žalovaný uvedl v podání doručeném dne 9. 9. 2024, že nárok odmítá. Žalobce požádal zase o prodloužení lhůty k vyjádření. Vyjádřil se 24. 9. 2024. Uvedl, že trvá na podané žalobě, pokud jde o zaplacení částky 6 481 Kč. Bylo nařízeno dne 24. 10. 2024 jednání na 15. 11. 2024. Zástupce žalobce požádal o odročení jednání na pozdější termín. Jednání bylo odročeno na 13. 12. 2024. Žalobce upozornil, že mu písemnost, kterou bylo jednání nařízeno vůbec nebyla doručena. Bylo doručováno na adresu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Uvedl, že žádá o odročení jednání z důvodu lékařského zákroku. Byl vyzván k doložení důvodu odročení přípisem soudu ze dne 19. 11. 2024. Reagoval podáním ze dne 11. 12. 2024. Dále žalobce žádal, zda bude vyhověno jeho žádosti o odročení jednání. Soud mezitím zjišťoval dotazem u lékaře, zda bude tedy vyšetření žalobce, přípisem ze dne 12. 12. 2024. Žalobce urgoval vyjádření, zda bude konáno jednání ve věci e-mailem z 13. 12. 2024. Dne 13. 12. 2024 se konalo jednání ve věci, žalobce se jej osobně účastnil. Uvedl, že se dlouhodobě zdržuje, nebo v současné době přejímá na adresu, na adrese u pana , Anonymizováno, , , adresa, . Bylo provedeno dokazování, skončeno dokazování, byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 6 481 Kč. Žalovaný v podání ze dne 16. 12. 2024 uvedl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, kdy nebylo reagováno na jeho urgenci ohledně toho, zda bude jednání konáno. Bylo povoleno prodloužení lhůty k napsání rozhodnutí, a to do 1. 2. 2025. Výrokem II. rozsudku bylo žalobci rovněž uloženo zaplatit jakožto žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 25 570,80 Kč. V podání ze dne 3. 2. 2025 žalobce , Anonymizováno, navrhl opravu rozsudku. Na rozsudku je vyznačena právní moc dne 8. 3. 2025. Žalobce podal blanketní odvolání dne 10. 3. 2025. Dále bylo reagováno na jeho námitku na porušení spravedlivého procesu přípisem soudu ze dne 11. 3. 2025. Odvolání je dále odůvodněno podáním ze dne 12. 3. 2025. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 25. 3. 2025. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025 bylo odvolání žalovaného odmítnuto, neboť není přípustné. Spis byl vrácen zpět Městskému soudu v Praze dne 21. 10. 2025.4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce uplatnil dne 4. 4. 2025 u žalované nárok na odškodnění ve výši 270 000 Kč. Nárok byl projednán 7. 10. 2025. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Podle stanoviska žalované ze dne 7. 10. 2025 bylo konstatováno, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, čímž bylo porušeno právo žadatele, pana , Jméno žalobce A, , na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy.5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Městského soudu v Praze, sp. zn. , Anonymizováno, , a dále předběžné uplatnění nároku u žalované a jeho projednání.6. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona č. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 2 zákona náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.7. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.8. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení.9. Předmětné řízení, vedené u Městského soudu v Praze, sp. zn. , Anonymizováno, trvalo vůči žalobci, který v řízení vystupoval v postavení žalovaného, od 20. 3. 2012, kdy mu bylo doručeno předvolání k jednání, když jiné písemnosti se žalobci doručit nepodařily, od tohoto data teprve mohl žalobce jakožto žalovaný vnímat nemajetkovou újmu plynoucí z řízení, pravomocně bylo řízení ve věci samé skončeno dne 8. 3. 2025, řízení tedy trvalo tedy asi 13 let.10. Předmětný spor nebyl skutkově, hmotněprávně složitý, předmětem řízení bylo zaplacení poplatku na správu domu, částka byla po většinu času bagatelní. Procesně byla věc rovněž standardně složitá, soud se zabýval místní příslušností, za tímto účelem zjišťoval bydliště žalobce, který musel být rovněž opakovaně předvoláván k jednání ve věci. Dále se soud zabýval příslušností věcnou, kdy následně byla věc postoupena Městskému soudu v Praze, bylo rozhodováno o změně žaloby, žalobce byl opakovaně vyzýván k doplnění žaloby. Věc sama byla řešena na dvou stupních soudní soustavy, soudy se zabývaly podmínkami pro vydání rozsudku pro zmeškání, spis byl opakovaně předložen Vrchnímu soudu v Praze s procesními otázkami a nepřípustným odvoláním žalobce.11. Posuzované řízení se typově neřadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Jak už bylo popsáno výše, předmětem řízení byla žaloba o zaplacení pohledávky nejprve ve výši původně ve výši 13 562 Kč s úroky z prodlení, od ledna 2015 byla předmětem řízení částka 6 481 Kč, na náhradě nákladů řízení byla žalobci uložena částka 25 570,80 Kč, tedy částka sice nikoliv bagatelní, ale řádově nikterak vysoká. Soud tedy uzavírá, že význam řízení pro žalobce je snížený.12. Žalobce se na délce řízení podílel v tom smyslu, že opakovaně nebyl schopen soudu jasně sdělit svou doručovací adresu, a dále tím, že ačkoliv byl žalobce coby žalovaný nahlížet do spisu již dne 18. 1. 2017 a následně několikrát, odvolání proti rozsudku pro zmeškání podal žalobce až dne 26. 5. 2022. Z obsahu spisu bylo rovněž zjištěno, že žalobce byl účastníkem jiných, obdobných řízení, jejichž předmětem byl požadavek SVJ na zaplacení příspěvku na správu domu a záloh na služby spojené s užíváním domu, což dle názoru soudu význam řízení pro žalobce snižuje.13. Jde-li o činnost soudů, je nutno konstatovat, že postup soudů nebyl během řízení vždy plynulý a koncentrovaný, v řízení došlo k nekoncentrovanému postupu soudu prvního stupně, když v bagatelní věci byl vydán rozsudek pro zmeškání až 4 roky po podání žaloby. Průtah je nutno spatřovat ve skutečnosti, že po významnou dobu bylo řízení vedeno s tím, že věc je pravomocně skončena, aniž by bylo doručeno v souladu se zákonem žalobci coby žalovanému.14. Délku řízení trvajícího vůči žalobci 13 let je tak nutné považovat za nepřiměřenou, a to zejména kvůli nekoncentrovanému postupu a průtahu před soudem prvního stupně, uvedená délka řízení pak neodpovídá právní ani procesní složitosti věci, žalobci tak vznikla nemajetková újma, která se presumuje. S ohledem na bagatelní význam řízení pro žalobce¨, který lze promítnout i do postupu žalobce, který nepodal odvolání ve chvíli, kdy měl již informace o vydání rozsudku pro zmeškání, má však soud za to, že zcela odpovídající kompenzací je konstatování porušení práva žalobce, kterého se mu dostalo již v rámci předběžného projednání žalovanou, a to před podáním žaloby.15. Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3076/2012). S ohledem na to, že žalovaná již v rámci předběžného projednání nároku žalobce konstatovala porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, kdy sice byla satisfakce poskytnuta až po zákonné 6 měsíční lhůtě (poslední den lhůty připadal na den 6. 10. 2025), žaloba však byla podána až po uplynutí této lhůty, nadto soud neshledal nárok na finanční odškodnění důvodným, soud žalobu na finanční kompenzaci pak jako nedůvodnou zamítl, a to včetně zákonných úroků z prodlení.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, proto je žalobce povinen nahradit jí náklady řízení. Výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast u jednání dne 27. 5. 2026) ve výši 450,- Kč za úkon analogicky podle předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), celkem 1 350 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.