7 C 348/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 194,29 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení poskytl právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) žalovanému na základě jeho žádosti ze dne 8. 12. 2018 revolvingový úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem do výše 35 000 Kč, následně byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 70 350 Kč. K poslednímu čerpání došlo dne 31. 8. 2020. Žalovaný měl úvěr splácet spolu s úroky a pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně vždy 500 Kč, dále se také zavázal k tomu hradit úroky z úvěru ve výši 23,76 % ročně. Strany si rovněž sjednaly, že v případě nesplácení úvěru bude mít právní předchůdce žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náhradu nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, úhradu poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva odstoupit od smlouvy a dlužnou částku zesplatnil, o čemž žalovaného informoval dopisem ze dne 24. 2. 2021, kdy odstoupení nabylo účinnosti ke dni 31. 3. 2021, tj. ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo oznámení odesláno. Dluh žalovaného ke dni zesplatnění sestával z jistiny ve výši 35 173,49 Kč a smluvního úroku ve výši 23,76 % ročně. Na základě smlouvy ze dne 15. 4. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 19. 4. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2021. Za dobu od postoupení pohledávky do dne podání žaloby neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 35 173,49 Kč, pojistného ve výši 718,80 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 602 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 584,86 Kč splatného ke dni 31. 3. 2021, dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků ve výši 23,76 % ročně z jistiny ve výši 35 173,49 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z částky 37 194,29 Kč sestávající z jistiny ve výši 35 173,49 Kč a dále pojistného ve výši 718,80 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 602 Kč, a to od 1. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl k zaplacení dlužné částky vyzýván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 2. V doplňujícím vyjádření ze dne 20. 8. 2021 uvedla žalobkyně následující. Právní předchůdce žalobkyně posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný a bez vyživovací povinnosti, že žije v nájemním bytě, kdy náklady na bydlení včetně ostatních pravidelných výdajů a finančních závazků činí 14 500 Kč měsíčně, že čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč a že ostatní příjmy činí 4 500 Kč. Žalovaný doložil svá tvrzení sdělením údajů o zaměstnavateli. Právní předchůdce žalobkyně vždy porovnával náklady na bydlení, které čerpal z reálného sdělení klienta, s tabulkou pro minimální náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště, kdy podhodnocené náklady na bydlení bývaly obezřetně navyšovány. Dalším nástrojem pro posouzení úvěruschopnosti byl ukazatel Minimálního disponibilního příjmu, který představoval částku, jež měla žadateli po zaplacení všech výdajů zbýt. Dále právní předchůdce žalobkyně také prováděl komplexní posouzení žadatele dotazem do interního expertního systému, což je komplexní soubor pravidel pro podporu rozhodování, který obsahuje souhrn všech relevantních parametrů, přičemž tento systém je vyvinut tak, aby co nejúčinněji simuloval lidský rozhodovací proces založený na zkušenostech. Nakonec byly činěny dotazy do registru SOLUS, v němž žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, a také do NRKI (nebankovní registr klientských informací) a BRKI (bankovní registr klientských informací). Příjem deklarovaný klientem byl vždy ověřován, kdy ověření sděleného příjmu probíhá v prvé fázi pomocí srovnání s tabulkou předpokládaných příjmů na základě statistiky MPSV. Žalobkyně též odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, dle kterého postačí, pokud má věřitel k dispozici listiny, z nichž vychází při posuzování úvěruschopnosti, ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám dlužník podpisem na zákaznické kartě. Soud nemá důvod pochybovat o doložení daných listin věřiteli. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, dle kterého i když žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze to klást k tíži druhé strany. Právní předchůdce žalobkyně proto zcela správně přikročil k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdce zcela dostál povinnosti dle § 9 odst. 3 zák. č. 145/2010 Sb. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti. 6. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že dne 8. 12. 2018 požádal žalovaný právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěrového rámce až do výše 35 000 Kč, který se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Úroková sazba činila 23,76 %. Právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn účtovat v případě prodlení s úhradou splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, náklady na vymáhání pohledávky činily 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky pak byl stanoven ve výši 100 Kč. Dle čl. 3 produktových podmínek pro revolvingové úvěry, které jsou součástí smlouvy, byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn odstoupit od smlouvy a požadovat splacení dlužné částky ke dni účinnosti odstoupení, pokud by se klient dostal do prodlení se splácením více než 2 po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaný prohlásil, že je svobodný, že nemá žádnou vyživovací povinnost, že bydlí v nájmu, že podniká v oblasti obchodu a služeb, že jeho měsíční příjmy jsou představovány čistým příjmem ve výši 23 000 Kč, ostatními příjmy ve výši 4 500 Kč, že měsíční výdaje jsou představovány náklady na bydlení ve výši 10 500 Kč, ostatními výdaji ve výši 1 000 Kč, finančními závazky ve výši 3 000 Kč. 7. Z výpisu z úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dlužná částka činila ke dni 16. 2. 2021 celkem 40 779,15 Kč, kdy z této dlužné částky činily úroky 3 584,86 Kč, pojištění 718 Kč, poplatky 700 Kč a pokuta 602 Kč. 8. Dopisem ze dne 24. 2. 2021 oznámil právní předchůdce žalobkyně žalovanému, že z důvodu prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 40 780 Kč s příslušenstvím do 31. 3. 2021 s tím, že nebude-li uhrazena, budou žalovanému účtovány též úroky z prodlení z dlužné částky denně. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2021 včetně potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka právního předchůdce byla postoupena na žalobkyni s účinnosti ke dni 19. 4. 2021. 10. Z dopisu ze dne 28. 4. 2021 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že dne 28. 4. 2021 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobkyni. 11. Výzvou k plnění ze dne 10. 5. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala dne 10. 5. 2021 prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky. 12. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména