7 C 286/2022-61 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 61 159 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 4. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně tak, že činil dotaz na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného. Získané informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“ mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dále žalobkyně uvedla, že i kdyby soud přes uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti dle § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti uvedeného zákona (tj. po 1. 12. 2016), a neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 54 976 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu a poplatky v 36 měsíčních splátkách po 3 416 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 18. 2. 2023. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a ke dni 14. 11. 2021 dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Neuhrazená jistina se tak úročí po zesplatnění dluhu tj. od dne 15. 11. 2021 do zaplacení úrokem ve výši 24,24 % ročně. Na základě smlouvy ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným s účinností k témuž datu postoupena na žalobkyni z jejího právního předchůdce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný uhradil na svou pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu pouze částku 40 992 Kč, z toho na jistinu 8 665 Kč, na úrok za dobu řádného trvání smlouvy 25 227 Kč a na poplatek za administrativní činnost 5 500 Kč Poslední platba byla ze strany žalovaného uskutečněna dne 18. 3. 2021. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 63 736,57 Kč, kdy tato sestávala z dlužné jistiny ve výši 41 335 Kč, z dlužného úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 15 324 Kč a z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 4 500 Kč. Žalobkyně tak uplatňuje zaplacení částky 61 159 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 41 335 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 19 824 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 667,97 Kč (24,24 % ročně z jistiny 41 335 Kč od 15. 12. 2021 do 7. 1. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 234,23 Kč (8,5 % ročně z jistiny 42 335 Kč od 15. 12. 2021 do 7. 1. 2022), smluvní úrok 24,24 % ročně z dlužné částky 41 335 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky 41 335 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 2. V doplnění žaloby ze dne 1. 8. 2022 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný v kartě zákazníka přitom uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, že jeho měsíční příjem činí 38 000 Kč a že má vyživovací povinnost vůči 1 dítěti a žije v nájmu. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě. Dle žalobkyně nicméně nelze zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti sdělených informací a předložených dokladů. Dále žalobkyně uvedla, že má k dispozici kopie dokumentů, které žalovaný předložil při sjednávání a uzavírání smlouvy, předložila faktury vystavené žalovaným společnosti [právnická osoba] za odvedenou práci z roku 2019 a 2020, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 a 2017. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 231/2020, dle kterého takový postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 2. 2020 vyplývá, že společnost [právnická osoba], [IČO], se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Strany si sjednaly, že žalovaný za poskytnuté finanční prostředky zaplatí úrok ve výši 54 976 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. Úvěr měl být splácen v 36 měsíčních splátkách ve výši 3 416 Kč. Zápůjční úroková sazba v případě úhrady dlužné částky v 36 splátkách činila 56,71 % ročně. Strany se dohodly na užití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, kdy jeho výdaje na bydlení činí 12 000 Kč, má žádnou vyživovací povinnost na nezaopatřené dítě ve výši 2 000 Kč, že pracuje jako OSVČ, že hlavní měsíční příjem činí 38 000 Kč, že jeho výdaje na osobní potřeby připadají ve výši 3 410 Kč, ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč a výdaje na splátky zápůjček/úvěrů činí 10 000 Kč, kdy tak použitelný příjem činí 9 590 Kč. Žalovaný při podpisu smlouvy doložil faktury vystavené žalovaným společnosti [právnická osoba] za odvedenou práci z roku 2019 a 2020, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 a 2017. 8. Z faktury č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že dodavateli [právnická osoba] naúčtoval částku 5 748 Kč, z faktury [číslo] bylo zjištěno, že dodavateli [právnická osoba] naúčtoval částku 68 750 Kč, z faktury [číslo] bylo zjištěno, že dodavateli [právnická osoba] naúčtoval částku 61 050 Kč, z faktury [číslo] bylo zjištěno, že dodavateli [právnická osoba] naúčtoval částku 64 900 Kč, z faktury [číslo] bylo zjištěno, že dodavateli [právnická osoba] naúčtoval částku 64 350 Kč. 9. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018 bylo zjištěno, že základ daně byl ve výši 147 490 Kč. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2017 bylo zjištěno, že základ daně byl ve výši 160 746 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným byla následně postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 11. Z dopisu žalobkyně ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku České pošty bylo zjištěno, že žalovanému bylo dne 4. 2. 2022 odesláno vyrozumění o tom, že pohledávka z úvěru byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 12. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku České pošty bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 19. 4. 2022 vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 13. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,