6 C 251/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 016,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 10. 2014 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , kdy v souladu s Obchodními podmínkami , právnická osoba, . byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Na základě dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 23. 1. 2021., jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, který byl dne 26. 1. 2021 schválen a žalovanému bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Protože žalovaný neplnil smluvní podmínky pro čerpání kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupil žalobce následně dne 9. 4. 2025 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka nesplacenou jistinu kontokorentu ve výši 32 597,88 Kč. Žalobkyně tak požaduje na jistině částku 32 597,88 Kč spolu se smluvním úrokem 18,90 % ročně z částky 32 597,88 Kč od 9. 4. 2025 do 30. 6. 2025, spolu se smluvním úrokem 12,00 % ročně z částky 32 597,88 Kč od 20. 4. 2025 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 32 597,88 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 658,30 Kč od 1. 3. 2025 do 8. 4. 2025. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, na tyto výzvy však nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 3 418,57 Kč, neboť smluvními stranami bylo sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván. Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 3 418,57 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.5. K výzvě soudu žalobkyně k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným, jejich pravdivost si ověřovala v interních a externích databázích třetích subjektů a v registru SOLUS. Pro účely ověření tvrzení žalovaného žalobkyně vycházela mimo jiné z výpisů z účtu žalovaného, kdy s ohledem na vedení účtu od roku 2014 mohla z tohoto žalobkyně vycházet při uzavírání smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru.6. Z rámcové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 14. 10. 2014 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně zřídila žalovanému běžný účet č. ú. , č. účtu, ; z dodatku č. , hodnota, včetně podmínek pro čerpání kontokorentu soud dále zjistil, že k této smlouvě byl téhož dne uzavřen dodatek, na jehož základě byl žalovanému poskytnut neúčelový, nezajištěný úvěr formou kontokorentu (přečerpání běžného účtu) ve výši 50 000 Kč, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitu s roční úrokovou sazbou 18,90 % (viz rámcová smlouva ze dne 14. 10. 2014, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Obchodní podmínky a Podmínky pro používání kontokorentu, dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 23. 1. 2021).7. Z přehledu žádostí o úvěr soud zjistil, že žalovaný v průběhu let 2014 – 2023 (s výjimkou kontokorentu ze dne 23. 1. 2021) opakovaně neúspěšně žádal o poskytnutí půjček či kontokorentního úvěru. V rámci předmětných žádostí poskytl žalovaný různorodé, obsahově nekonzistentní informace, týkající se otázky jeho bydlení (u třetích osob, v nájmu, vlastní nemovitost) vzdělání, výdajové stránky či příjmové stránky ve smyslu zaměstnání (dělnická profese na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 15 100 Kč, vlastní podnikání s příjmem v rozsahu 204 000 Kč- 245 402 Kč ročně).8. Z Přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný čerpal z kontokorentu částku 32 597,88 Kč, a to ke dni 3. 7. 2025.9. Z výpisu z účtu za období od 1. 10. 2020-31. 12. 2020 soud zjistil u žalovaného četné měsíční příjmy v různém rozsahu a plynoucí z různých zdrojů (průměrně přesahující částku 40 tisíc Kč měsíčně), současně i výdaje v odpovídajícím i vyšším rozsahu. Mimo jiné pak soud zjistil i pravidelný měsíční výdaj související s nájmem ve výši přesahující 10 000 Kč.10. Z mimořádného výpisu z účtu žalobce za období od 28. 1. 2025-3 7. 2025 soud zjistil, že ke dni 3. 7. 2025 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného negativní částku ve výši – 3 418,57 Kč.11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 36 674,75 Kč vyplývající ze smlouvy o kontokorentu (v rozsahu jeho čerpání) a za vzniklý debet na účtu, kdy k tomuto poskytla žalobkyně žalovanému lhůtu k zaplacení do 19. 4. 2025.12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje18. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něh