Žalobkyně se žalobou, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 30. 1. 2026, domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 573,50 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že žalovaný byl v období od 1. 6. 2021 do 30. 6. 2022 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., IČ , Anonymizováno, , sídlem , adresa, , , adresa, . Od 1. 7. 2022 u žalovaného není evidován žádný pracovní poměr. Jeho účast v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice byla ukončena k datu 30. 6. 2022. Žalovaný čerpal na území Německa zdravotní služby dne 16. 8. 2022, 24. 10. 2022 a v období od 14. 12. do 16. 12. 2022 za použití formálně platného průkazu zdravotního pojištění na účet žalobkyně, ačkoliv v uvedené době nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období tak zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bod 1. a § 3 odst. 2 písm. c) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal ve zdravotnickém zařízení na území Německa zdravotní služby v celkové výši 49 573,50 Kč. Zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , čímž jí vznikla škoda. Žalovaný celkový dluh ve výši 49 573,50 Kč neuhradil, ač byl žalobkyní k zaplacení opakovaně upomínán. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně rovněž zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V daném případě jde o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, v České republice má nicméně evidovaný trvalý pobyt. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se právní vztah účastníků řídí. V projednávané věci se jedná o mimosmluvní závazkový vztah. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k projednání věci je dána dle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), dle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Při určení rozhodného práva je třeba vycházet z čl. 4 odst. 1 nařízení č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle kterého se právní vztah řídí právem země, kde škoda vznikla, v daném případě tedy českým právem.4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva účasti na jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Žalovaný byl pojištěn u žalobkyně v období od 14. 6. 2016 do 30. 6. 2022 /informační výpis , právnická osoba, – průběh pojištění, přehled zaměstnání/. Žalovaný čerpal zdravotní služby v Německu dne 16. 8. 2022 v částce 1 559,82 Kč, dne 24. 10. 2022 v částce 1 638,04 Kč a v období od 14. 12. do 16. 12. 2022 v částce 46 375,64 Kč/individuální výkazy , právnická osoba, , formulář S080 s datem rozepsání čerpané péče/. Pohledávka ve výši 1 559,82 Kč byla v účetnictví věřitelské instituce zaznamenána dne 5. 4. 2023, pohledávka ve výši 1 638,04 Kč byla v účetnictví věřitelské instituce zaznamenána dne 5. 7. 2023 a pohledávka ve výši 46 375,64 Kč byla v účetnictví věřitelské instituce zaznamenána dne 28. 3. 2023 /formulář S080, potvrzení , právnická osoba, ze dne 4. 6. 2026/. Pohledávka ve výši 1 559,82 Kč byla u , právnická osoba, uplatněna dne 12. 5. 2023, pohledávka ve výši 1 638,04 Kč byla uplatněna dne 2. 8. 2023 a pohledávka ve výši 46 375,64 Kč byla uplatněna dne 8. 6. 2023/potvrzení , právnická osoba, ze dne 4. 6. 2026/. , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 46 375,64 Kč za zdravotní služby čerpané 1 údajným pojištěncem žalobkyně v Německu dne 19. 1. 2024, k úhradě částky 4 163,75 Kč za zdravotní služby čerpané v Německu ve 4 případech dne 23. 8. 2023 a k úhradě částky 25 118,33 Kč za zdravotní služby čerpané v Německu ve 13 případech dne 29. 5. 2023 /formulář N080E – vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky/. Dne 20. 5. 2024 žalobkyně uhradila na účet , právnická osoba, částku ve výši 41 275 793,02 Kč zahrnující platbu 25 118,33 Kč, dne 1. 7. 2024 částku ve výši 11 341 619,93 Kč zahrnující platbu 46 375,64 Kč a dne 14. 8. 2024 částku ve výši 40 075 614,13 Kč zahrnující platbu 4 163,75 Kč/potvrzení o provedení platby, č. dokladu 1000699833, 1000575601, 1000417372/. Žalovaný nemá v Bulharsku žádné zdravotní pojištění /formuláře S040 a S041/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě částky 49 573,50 Kč, pokaždé ve lhůtě do 8 dnů od doručení výzvy. Součástí výzev byla i faktura č. 145 znějící na žalovanou částku splatnou dne 29. 11. 2024/výzva I. ze dne 4. 11. 2024 a výzva II. ze dne 14. 1. 2025/. Žalobkyně žádala příslušné orgány v domovském státě žalovaného o doručení výzev k úhradě poskytnutých zdravotních služeb, nicméně bez odezvy /formulář R016/. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by dlužnou částku uhradil, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.6. Dle § 3 odst. 1 písm. d) bod 1. zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), vzniká zdravotní pojištění osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem nástupu do zaměstnání.7. Dle § 3 odst. 2 písm. c) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem ukončení zaměstnání.8. Dle § 12 písm. j) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c).9. Dle § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Dle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení rozhodnutí č. S9 ze dne 20. 6. 2013, o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004, žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku. Dle odst. 2 citovaného článku žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu.12. Na základě shora uvedeného dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Žalovaný byl účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice z důvodu svého zaměstnání v období od 14. 6. 2016 do 30. 6. 2022, kdy skončil jeho pracovní poměr. K tomuto datu jeho zdravotní pojištění zaniklo v souladu s § 3 odst. 2 písm. c) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb. Žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil. Žalovaný neoprávněně předložil průkaz pojištěnce zdravotnickému zařízení v Německu za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla žalovanému zdravotní péče poskytována, tedy dne 16. 8. 2022, dne 24. 10. 2022 a v období od 14. 12 do 16. 12. 2022, nebyl zdravotně pojištěn ani na území Německa, ani ve svém domovském státě v Bulharsku. Tím, že žalovaný předložil průkaz zdravotního pojištění vydaný v cizím státě, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdravotnickým zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalobkyni než náklady vynaložené německým zdravotnickým zařízením na zdravotní služby poskytnuté žalovanému uhradit v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, to však neučinil, a soud proto žalobě vyhověl. Nezaplacením dlužné částky ve lhůtě splatnosti se žalovaný zároveň dostal do prodlení s placením žalovaného závazku a žalobkyni tak vůči němu vznikl nárok dle § 1970 o. z. požadovat vedle zaplacení dlužné částky také úroky z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 2 884 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 984 Kč a nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši určené za použití § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dle kterého nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 450 Kč na jeden úkon právní služby, tj. ve výši 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, žaloba) /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025 sp. zn. 28 Cdo 2638/2025/.