21 C 136/2023-61 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 8. 9. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 45 621 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím emailové komunikace dne 30. 12. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Úvěruschopnost žalované byla dle žalobkyně ověřena. Žalovaná se tuto částku včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaného ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 91,71 % ročně zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných 12 měsíčních splátek ve výši 5 210 Kč. Žalovaná v souladu se smlouvou požádala žalobkyni o bezúplatný odklad splátek, v čemž jí bylo žalobkyní vyhověno a odklad splátek trval od 14. 5. 2022 do 13. 6. 2022. Žalovaná žalobkyni uhradila pět splátek ve výši 5 210 Kč (a to dne 13. 1. 2022, 11. 3. 2022, 10. 5. 2022, 8. 8. 2022, dále dne 10. 5. 2022 ještě částku ve výši 9 Kč a dne 11. 7. 2022 doplatila tuto splátku částkou 5 201 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas a se splátkou č. 7 se dostala do prodlení o délce 65 dnů, došlo tak v souladu s uzavřenou smlouvou k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 18. 10. 2022. Ještě před zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení se splátkou č. 7 a č. 8 v délce 30 dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z původní dlužné jistiny ve výši 27 459,68 Kč, z dlužného úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 564,57 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nákladů ve výši 1 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 33 024,25 Kč ode dne 20. 10. 2022 do dne podání žaloby, tedy ve výši 10 599,42 Kč a z úroku za poskytnutí úvěru z původní dlužné jistiny ve výši 27 459,68 Kč v nominální úrokové sazbě 91,71 % ročně od 20. 10. 2022 do 12. 11. 2022. Žalovaná ani pře výzvy neuhradila již ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na ústní jednání konané dne 7. 12. 2023 se bez omluvy nedostavila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalované. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 5 má pravomoc věc projednat český soud, neboť žalovaná má bydliště v České republice. 4. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. 5. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. 6. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti: 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru ze dne 30. 12. 2021, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit celkovou částku 62 520 Kč formou 12 měsíčních splátek ve výši 5 210 Kč Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 97 % ročně a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů ve výši 142 %. Žalovaná se zavázala v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení v délce 30 dnů a uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Dále se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení. 8. Z formuláře hodnocení klienta a prohlášení klienta soud zjistil, že před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaná jako žadatelka uvedla, že pracuje ve společnosti [právnická osoba] na dobu určitou s měsíčním čistým příjmem 26 757 Kč a nemá splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě ani vůči státu. 9. Z dopisu ze dne 17. 5. 2022 a z upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně na žádost žalované přistoupila na odklad splátek v období od 15. 4. 2022 do 14. 5. 2022. Výše roční procentní sazby úvěru po provedeném odkladu činila 106,73 %. 10. Z výzev ze dne 14. 9. 2022 a 17. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužných splátek, se kterými se žalovaná ocitla v prodlení, tedy splátek č. 7, č. 8 a následně i č. 9. Zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. 11. Z oznámení ze dne 18. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou dopisem informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaná byla vyzvána, aby celkovou dlužnou částku 35 022 Kč uhradila ihned. Dále žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu. 12. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla k plnění vyzvána výzvou ze dne 2. 2. 2023. 13. Z karty klienta ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni pět splátek ve výši 5 210 Kč, a to dne 13. 1. 2022, 11. 3. 2022, 10. 5. 2022 a 8. 8. 2022 s tím, že dne 10. 5. 2022 zaplatila žalovaná ještě částku 9 Kč a dne 11. 7. 2022 zbývající část splátky ve výši 5 201 Kč. 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 15. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 1 se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Strany si v čl. 9 smlouvy o úvěru sjednaly, že se smlouva řídí českým právem. Právem rozhodným je proto české právo. 16. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr. 17. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku. 18. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelsk