19 C 168/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] rozhodnutí patrného z výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalobci zajišťovat správu a údržbu bytových a nebytových objektů, pozemků, tepelného hospodářství ve vlastnictví žalobce, a to konkrétně nemovitostí na adrese [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce] a [ulice a číslo], [obec a číslo] - [část obce]. Společnost [právnická osoba] se zavázala mimo jiné k těmto činnostem: předepisovat a vybírat nájemné, předepisovat a vybírat zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytů, vyúčtovávat zálohy oproti skutečným nákladům a provádět vyúčtování nákladů spojených s provozem a údržbou svěřeného majetku žalobce. Na základě dohody žalobce se společností [právnická osoba] založil účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] pro financování správy a provozu svěřeného majetku žalobce v rozsahu smluv specifikovaných v žalobě. Uvedený účet byl platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců (nájemné a služby s nájmem spojené) a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětných nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Společnost [právnická osoba] informovala žalobce o exekuci, která je proti ní vedena na základě návrhu žalovaného, soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] pod č.j. 149 EX 4998/20. Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného (tj. společnosti [právnická osoba]) z účtu u peněžního ústavu, č.j. 149 EX 4998/20-49, vydaným soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byla postižena pohledávka povinného (společnosti [právnická osoba]) na účtu pro správu ve výši 179 199,97 Kč. Podle sdělení jednatele společnosti [právnická osoba] se nepodařilo postup exekutora zvrátit, což ve svém důsledku znamená, že se žalobce nedostane k finančním prostředkům, které mu náležejí. 2. Žalovaný žádal zamítnutí žaloby, žalobou uplatněný nárok neuznal. Učinil nesporným, že dne [datum] byl soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vydán exekuční příkaz, č.j. 149 EX 4998/20-49, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného č. [bankovní účet] (tj. společnosti [právnická osoba]), vedeného u [právnická osoba], zřízeného povinným pro profinancování správy a provozu svěřeného majetku žalobce v rozsahu smlouvy specifikované v žalobě, podle společně uzavřené Smlouvy o obstarání věci ze dne [datum]. Proti tomuto usnesení povinný podal dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] návrh na odklad a částečné zastavení exekuce a současně i odvolání k Městskému soudu v Praze, v němž zopakoval argumentaci obsaženou již v návrzích na odklad a zastavení exekuce. Podanému návrhu soudní exekutor nevyhověl a ke stejnému závěru dospěl po posouzení návrhu povinného i exekuční soud, který odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99 a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2501/2004, upravující problematiku majitele účtu. V nich uzavřel, že účet zřizuje peněžní ústav pro majitele zpravidla na základě smlouvy o běžném účtu, přičemž účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Z toho mimo jiné vyplývá, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy, přičemž v této souvislosti dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 48/2009, v němž Nejvyšší soud dovodil, že již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z běžného účtu u peněžního ústavu je nepochybné, že plní-li banka podle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“, a to na úhradu dluhu majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění zaniká pohledávka majitele účtu za bankou. Argumentace žalobce, že účet byl pouhým platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětné nemovitosti, nejsou podle žalovaného ve smyslu § 266 odst. 2 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu v daném případě rozhodnými okolnostmi pro jejich vyloučení z exekuce, neboť okamžikem připsání finančních částek (nájemných a jiných souvisejících plateb) na účet, jehož majitelem je povinný, ztrácí tyto třetí osoby k finančním částkám jakékoliv majetkové právo, protože hodnota těchto peněz se stala majetkem banky. V exekuci se jedná o pravomocný závazek, který má jednoznačnou oporu jak v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 11C 28/2019-16 ze dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 28 Co 350/2019, včetně pravomocného usnesení Nejvyššího soudu v Brně, tak i z doložených účetních sestav a účetních dokladů samotného povinného, které jsou součástí příslušného spisového materiálu, a není tak zde žádný důvod, proč opakovaně uplatněnou pohledávku obstrukčně a účelově namítá jako neoprávněnou. Žalovaný se zcela ztotožňuje se závěry, tak jak jsou vyjádřeny v usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. 149 EX 4998/20-55 ze dne 14. 1. 2021. 3. Žalobce v replice ze dne [datum] setrval na žalobních tvrzeních, akcentoval nesouhlas se závěry žalovaného, že by skutečnost, že bankovní účet č. [bankovní účet] byl pouhým platebním místem, byla okolností nerozhodnou pro vyloučení finančních prostředků z exekuce. Žalobce naopak zastává názor, že se jedná o klíčový argument, neboť vysvětluje, jak se na bankovním účtu povinného (tj. společnosti [právnická osoba]) ocitly finanční prostředky žalobce. Citovaný účet byl zřízen několik let předtím, než měl vzniknout exekuční titul ve prospěch žalovaného vůči společnosti [právnická osoba]. Finanční prostředky, které na bankovní účet přicházely, byly pouze platby za nájemné a služby spojené s nájmem a na základě příslušných nájemních smluv byly určeny žalobci jako vlastníku nemovitostí. Žalobce poté z těchto finančních prostředků uhradil povinnému, společnosti [právnická osoba], odměnu na základě uzavřené smlouvy o obstarání věci. Podle dohody žalobce s povinným zůstávalo vybrané nájemné a zálohy na služby na účtu, neboť byly určeny na údržbu a opravu nemovitostí, kterou prováděl právě povinný na základě smlouvy o obstarání věci. V žádném případě se tedy nejednalo o finanční prostředky povinného – společností [právnická osoba] 4. Z nesporných tvrzení stran a z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Z rozsudku zdejšího soudu, č.j. 11 C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že uvedeným rozhodnutím uložil soud žalované společnosti [právnická osoba] zaplatit žalobci – [anonymizována čtyři slova] částku 1 268 426,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 104 462 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 18 Co 350/2019-44 ze dne 29. 1. 2020 soud zjistil, že výše uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudem odvolacím. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum]. 5. Z exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č.j. 149 EX 4998/2020-49 ze dne 29. 12. 2020 soud zjistil, že byl vydán soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] ve věci povinného [právnická osoba] a oprávněného [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] k vymáhání peněžité povinnosti ve výši 1 370 980,20 Kč, když exekučním titulem byl rozsudek zdejšího soudu, č.j. 11 C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 28 Co 350/2019-44 ze dne 29. 1. 2020. Tímto exekučním příkazem soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného mimo jiné i z účtu č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a přikázal peněžnímu ústavu ([právnická osoba]), aby od okamžiku, kdy mu bude exekuční příkaz doručen, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal a přikázal peněžnímu ústavu, aby ve dni, který následuje po doručení vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo o zapsání doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí a vyrozumění o tom, že tento exekuční příkaz nabyl právní moci, odepsal vymáhanou pohledávku nejprve z účtu povinného, mimo jiné číslo účtu [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a vyplatil je na účet soudního exekutora zde specifikovaný. Z výroku IV. exekučního příkazu se podává, že povinný ztrácí podle § 304 odst. 3 o.s.ř. okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz, právo vybrat peně