19 C 152/2025-31 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 12. 3. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 17 620,09 Kč s přísl. z titulu porušení smluvních ujednání plynoucích ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 5. 2. 2024 (dále jen „Smlouva“). V účastníky uzavřené Smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala prostřednictvím údajů poskytnutých žalovaným a následujících registrů – centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“ a interní registr historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně dle interní metodiky schválené ČNB. Nejprve nahlédla do databází spol. CNCB, která provozuje registr bankovních a nebankovních klientských informací. Dále vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazující jeho pravidelný příjem. Po kontrole úvěruschopnosti žalovaného mu byl žalobkyní poskytnut na jeho bankovní účet dne 5. 2. 2024 úvěr ve výši 8 000 Kč. Dále si žalovaný sjednal volitelnou službu expresní vyplacení úvěru „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala dne 6. 5. 2024. Do prodlení se tak žalovaný prokazatelně dostal dne 6. 6. 2024. Dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes zaslanou písemnou výzvu k plnění. Spolu s částkou ve výši 17 471,63 Kč představující nevrácenou jistinu dluhu (7 999,97 Kč), poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, smluvní úrok ve výši 9 147,46 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez projednání vyslovila již ve svém návrhu ze dne 12. 3. 2025. Soud proto ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se rovněž vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez projednání.4. Z žalobkyní předložených listin, a to ze Smlouvy vč. přílohy „předpis denních splátek“, listiny nazvané „Informace pro spotřebitele“, „Souhlas se zpracováním osobních údajů“ a „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby. Denní úroková sazba byla stanovena na 1,016 %, RPSN na 1787,81 %. Datum splatnosti úvěru bylo stanoveno na 26. 7. 2025. Výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný si v rámci volitelných služeb sjednal službu expresní vyplacení úvěru „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení se splácením jedné či více splátek alespoň 91 dnů má žalobkyně nárok na zesplatnění úvěru. Nedílnou součástí Smlouvy o úvěru jsou i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.5. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od 1. 6. 2023 soud zjistil, že ty mj. stanoví v bodu 6.4., že při prodlení je povinen dlužník zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky ohledně níž je dlužník v prodlení.6. Z OP žalovaného a autorizace ověření totožnosti bylo soudem zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného.7. Z přehledu transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že došlo ze strany žalobkyně k vyplacení částky 8 000 Kč na účet žalovaného č., č. účtu, , a to dne 5. 2. 2024.8. Z dokumentu nazvaného „Prodlení v délce 91 dní“ bylo soudem zjištěno, že z důvodu neuhrazení závazků žalovaného po splatnosti v délce 91 dnů, žalobkyně vypověděla Smlouvu a požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 18 530,09 Kč.9. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2024 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzývána k zaplacení dlužné částky v celkové výši 18 530,09 Kč vč. nákladů právního zastoupení ve výši 7 840 Kč.10. Soud dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 5. 2. 2024 Smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s dalšími poplatky, a dále zaplatit poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to poplatek za expresní vyplacení úvěru „Presto“ ve výši 165 Kč. Denní úroková sazba byla stanovena na 1,016 %. Částka ve výši 8 000 Kč byla žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet dne 5. 2. 2024. Dlužnou částku žalovaný neuhradil žalobkyni ani po zaslané výzvě k plnění.11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Soud se zabýval nejprve otázkou platnosti uzavřené smlouvy.16. Jak plyne z výše uvedeného, v samotné Smlouvě byly sjednány úroky, ve výši 1,016 % denně, což je výše vysoce převyšující běžnou úrokovou sazbu, která v době uzavření Smlouvy činila pro krátkodobé úvěry či kontokorenty úrok ve výši cca 9 % ročně. Úrok sjednaný ve Smlouvě o úvěru však činil více jak 365 % ročně.17. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v usnesení ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, kdy posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % p. a. a sjednanou smluvní pokutou ve výši 0,25 % denně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem.18. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.19. Dle výše uvedeného pak soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný předmětnou žalobou vyplývající z úvěrové smlouvy, podle níž měl žalovaný poskytnutý úvěr ve výši 8 000 Kč splatit s nominální úrokovou sazbou 365 % ročně. Tato sazba však výrazně převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy (posuzováno vzhledem k obvyklé úrokové sazbě bankami poskytovaných úvěrů na spotřebu domácnostem i vzhledem k úrokovým sazbám kontokorentů). Za situace, kdy Nejvyšší soud ve