10 C 92/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 260 558 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení dne 23. 6. 2020 uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které byl žalované pronajat byt [číslo] ve 2. nadzemním podlaží budovy [adresa], postavené na pozemku par. [číslo] tj. na adrese [adresa žalované]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 3. 2021. Žalovaná podle smlouvy byla povinna platit nájemné ve výši 25 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne předcházejícího kalendářního měsíce. Žalovaná však neuhradila zčásti nájemné za měsíc červenec 2020 ve výši 10 558 Kč, resp. nájemné v plné výši za měsíce srpen až březen 2021. Následně pak žalovaná však i přes výzvu byt žalobkyni nepředala. Žalobkyně proto dále nárokuje ušlé nájemné za měsíce duben a květen 2021. Žalovaná pak neuhradila ničeho, ačkoliv byla vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 23. 6. 2020, včetně schéma, protokolu o převzetí a evidenčního listu, soud zjistil, že žalobkyně pronajala žalované byt [číslo] ve 2. nadzemním podlaží budovy [číslo] vedené na [list vlastnictví] pro k. ú [část obce], obec hlavní město Praha, tj. na adrese [adresa žalované], o velikosti 248,40 m2. V čl. III. smlouvy si účastníci řízení sjednali nájemné ve výši 25 000 Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne předcházejícího kalendářního měsíce. Dále byla žalovaná povinna spolu s nájmem platit měsíční zálohy ve výši 7 500 Kč. Nájem byl podle čl. IV smlouvy ujednán na dobu určitou do 31. 3. 2021 s vyloučením prolongace nájmu. Podle čl. VIII smlouvy byla žalovaná povinna předat byt žalobkyni nejpozději v den skončení nájmu. Žalovaná pak byt dne 23. 6. 2020 převzala k dočasnému užívání. Z oznámení o nepředání bytu [číslo] ze dne 13. 4. 2021 vyplývá, že žalovaná přes výzvu žalobkyně dne 1. 4. 2021 a následně ani dne 13. 4. 2021 byt žalobkyni nepředala, resp. nebylo žalobkyni převzetí bytu umožněno, ačkoliv nájemní smlouva byla ukončena. Z předžalobní výzvy k vyklizení ze dne 26. 5. 2021, včetně dodejky, bylo zjištěno, že žalobkyně byla vyzvána k vyklizení a předání bytu žalobkyni před podáním žaloby. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne 26. 5. 2021, včetně dodejky, se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužného nájemného za měsíce červenec 2020 až únor 2021 a také k zaplacení ušlého nájemného za měsíce duben a květen 2021. 5. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 o. z. obdobně. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud uzavřel, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 23. 6. 2020 platně smlouvu ve smyslu ustanovení § 2201 o. z. za užití ustanovení § 2235 a násl. o. z., na základě které poskytla žalované byt [číslo] na výše uvedené adrese [adresa žalované]. Žalovaná byla povinna platit za užívání pronajatého bytu žalobkyni nájemné ve výši 25 000 Kč měsíčně, přičemž po skončení nájmu dne 31. 3. 2021 byla povinna žalobkyni byt předat. Žalovaná však za červenec 2020 neuhradila nájemné v plné výši a vznikl jí dluh na nájemném ve výši 10 558 Kč za tento měsíc. Následně pak žalobkyni nehradila nájemné vůbec, byť se k tomu nájemní smlouvou zavázala. Žalovaná tedy nezaplatila nájemné za měsíce srpen 2020 až březen 2021 vždy ve výši 25 000 Kč měsíčně. Po skončení nájemního vztahu pak byla žalobkyní vyzvána k předání bytu, pročež nemohlo ani dojít k prologanci nájmu. Přesto žalovaná byt ve smyslu ustanovení § 2292 o. z. žalobkyni nepředala. Z toho důvodu pak žalobkyni minimálně za uplatněné měsíce duben a květen 2021 podle § 2295 o. z. vznikl nárok na náhradu ujednaného nájemného (tj. ve výši 25 000 Kč měsíčně), když žalovaná byt žalobkyni neodevzdala. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužného nájemného za měsíc červenec 2020 ve výši 10 558 Kč, dlužného nájemného ve výši 25 000 Kč za každý měsíc od srpna 2020 do března 2021 včetně, a v neposlední řadě také nárok na náhradu nájemného za měsíce duben a květen 2021, když žalovaná byt řádně nepředala. Žalovanou totiž nebylo v řízení tvrzeno, natož prokázáno, že by dlužné nájemné, byť alespoň zčásti, uhradila, příp. že by uhradila náhradu nájemného, popř. že by byt předala žalobkyni řádně a včas. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dluhu, včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po splatnosti každého jednotlivého měsíčního nájmu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 886,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 423 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 260 558 Kč, skládající se z částky 9 380 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky 4 690 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 350 Kč ve výši 5 113,50 Kč. 8. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.