Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 11.5.2026 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 20 631 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 632 Kč za dobu od 7.7.2025 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela dne 6.6.2025 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 13 200 Kč, a to dne 6.6.2025 na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky do 6.7.2025 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 432 Kč. Žalovaný do dnešního dne zápůjčku neuhradil ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně tak požadovala jistinu ve výši 13 200 Kč, poplatek ve výši 3 432 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 632 Kč za dobu od 7.7.2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 3 999 Kč dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z částky 13 200 Kč za dobu od 7.7.2025 do 6.5.2026.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 6.6.2025 smlouvu o zápůjčce, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 200 Kč, žalovaný se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky do 6.7.2025 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 432 Kč, úroková sazba je 0 % a RPSN bylo 1564 %. Z údajů o provedených platbách a sdělení banky má soud za prokázané, že na bankovní účet žalovaného byla žalobkyní zaslána dne 6.6.2025 částka 13 200 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 1.4.2026 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, výzva byla odeslána týž den (k tomu viz předžalobní výzva ze dne 1.4.2026 a podací lístek).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši celkem 13 200 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku jistiny a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 432 Kč. Výši poplatku považuje soud za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % ročně, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 1564 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V této věci byla smlouva uzavřena v červnu roku 2025, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v červnu roku 2025 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,04 % ročně. Je tak zřejmé, že úroková sazba byla sjednána sice ve výši 0 % ročně, avšak roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 1564 % je více než 194násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalovanému na jeho bankovní účet ve výši 13 200 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. V rozsahu poplatku (3 432 Kč), smluvní pokuty (3 999 Kč) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (2 500 Kč) dle smlouvy o zápůjčce soud žalobu zamítl.15. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 1.4.2026, který byl odeslán téhož dne. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 1.4.2026; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 8.4.2026 (středa). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 9.4.2026 (čtvrtek). Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 10.4.2026, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně ode dne počátku prodlení žalovaného, tj. od 10.4.2026 do zaplacení z částky 13 200 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 13 200 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu poplatku a smluvní pokuty ve výši celkem 7 431 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši celkem 2 500 Kč (celkem 9 931 Kč) a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 57 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 43 %. Oba účastníci tak byli úspěšní přibližně ve stejném poměru, soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.