8 C 86/2016-405 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 16. srpna 2014 utrpěla po pádu ve svém bytě úraz pravé horní končetiny v oblasti lokte. Následně se ve [anonymizováno] nemocnici [anonymizováno] [část obce] podrobila operaci. Po odstranění sádrové fixace nemohla pohnout celým zápěstím, takže dlaň s paží zůstaly nehybné - v kolmé poloze zvané labutí šíje. Žalobkyně v podstatě není schopna pravou ruku používat. Má za to, že příčinou stavu je postup žalované, když dle vyjádření znalce vyplývá z dokumentace, že po prodělaném úrazu zlomenina pravého lokte bylo nutné provést operaci k nápravě zlomených částí a obnovení funkce lokte. Při této operaci byly do kosti vpraveny kovové součásti, z nichž nejméně jedna poškodila vřetenní nerv. Od doby operace je v dokumentaci jednoznačný výpadek vřetenního nervu. Cíleným vyšetřením bylo zjištěno, že toto poškození je nad odstupem vláken pro tažně vřetenní sval. Druhá operace s vpravením štěpu odebraného z jiného nervu, ani opakované a dlouhodobé rehabilitace nepřinesly požadovanou úlevu a nápravu vzniklého stavu. Stav je ustálen dle lékařských prognóz, je možné provést korekci postavení pravého zápěstí, avšak vlastní funkce vřetenního nervu nepřichází. Žalobkyně má za to, že tento stav je výsledkem jednání žalované. Požaduje vyplacení jednorázové částky náhrady bolestného ve výši 43 230,40 Kč. Jednorázové ohodnocení ztíženého společenského uplatnění ve výši 2 177 409 Kč a náhradu péče a dopomoci a účelně vynaložených nákladů, v doprovodu rodinným přítelem [jméno] [příjmení] na vyšetření a kontroly a ambulantní zákroky ve výši 13 600 Kč. V oblasti úhrady za poskytování pečovatelské péče v návaznosti na vyhlášku 505/2006 Sb. s hodinovou sazbou 120 Kč, když její péči se věnují osoby blízké, přítel [příjmení] [příjmení] a syn [jméno] [příjmení] v součtu 460 hodin/ měsíčně, takže požaduje vyplatit částku 48 240 Kč za období od propuštění z [anonymizováno] od 20. srpna 2014, 18 měsíců tj. 868 320 Kč. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že tvrzený nárok žalobkyně neuznává ani z části, neboť má za to, že nebyly splněny zákonem požadované předpoklady odpovědnosti žalované za újmu, způsobenou žalobkyní. Žalobkyně tak nemá nárok na náhradu nemajetkové, ani majetkové újmy při ublížení na zdraví v podobě nárokovatelného bolestného, ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložených nákladů, ani nákladů péče a dopomoci. Pro vznik nároku poškozené na náhradu škody a nemajetkové újmy, který žalobkyně uplatňuje v předmětném řízení je nezbytné, aby žalobkyně prokázala kumulativní naplnění následujících podmínek - protiprávní jednání žalované, vznik škodlivého následku, příčinnou souvislost mezi tímto protiprávním jednáním a škodlivým následkem. Žalobkyně však kumulativní splnění uvedených podmínek vzniku odpovědnosti žalované, za újmu způsobenou na jejím zdraví žádným způsobem neprokázala. Žalobkyně tak neunesla procesní břemeno. Měla by ji stihnout sankce ztráty sporu. Žalovaná nepovažuje za správné tvrzení žalobkyně, že prokázání jednání non lege artis, tedy prokázání protiprávního jednání žalované v podobě porušení povinnosti postupovat při poskytování zdravotní péče na náležité odborné úrovni tj. podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, není pro vznik občanskoprávní odpovědnosti žalované nezbytné, neboť tato odpovědnost vznikne i v případě postupu lege artis. Své tvrzení žalobkyně opírá o judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.5. 2012 sp.zn. 25 Cdo 1981/2011. Dle názoru žalované tak však Nejvyšší soud k takovým závěrům nedospěl a žalobkyně v tomto závěru ohledy Nejvyššího soudu zcela účelově dezinterpretuje ve svůj prospěch. V uvedeném rozhodnutí pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ačkoliv soudní znalec ve znaleckém posudku konstatoval, že vlastní [anonymizováno] postup byl lege artis z pohledu medicínského, byl posuzovaný postup objektivně nesprávný. Takový postup pak nelze označit za postup lege artis ale non lege artis. V dané věci tedy jednoznačně byla splněna podmínka protiprávního jednání v podobě postupu non lege artis, která jako jedna z podmínek založila občanskoprávní odpovědnost poskytovatele lékařských služeb. Není tedy pravdou, jak tvrdí žalobkyně, že by Nejvyšší soud dovodil, že odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb je dána i bez případného prokázání postupu non lege artis. Na základě žalobkyní tvrzených příčin způsobení újmy na jejím zdraví (tj. přetržení vřetenního nervu v průběhu operačního zákroku a následná nesprávná pooperační léčba) je dle žalované žádoucí rozdělit posouzení splnění jednotlivých předpokladů údajné odpovědnosti žalované na dvě části, a to na posouzení splnění předpokladů odpovědnosti za újmu způsobenou v průběhu operačního zákroku a v průběhu následné pooperační léčby. Žalobkyně dne 16.8. 2014 po pádu ve svém bytě utrpěla úraz pravé horní končetiny. Po úrazu se žalobkyně dostavila na úrazovou ambulanci ortopedicko-traumatologické kliniky žalované, kde jí byla diagnostikována zlomenina dolního konce pažní kosti zasahující do kloubu loketního, s posunkem úlomků. Vzhledem k charakteru zlomeniny byla žalobkyně indikována k operačnímu řešení po celkovém interním vyšetření. Dne 18.8. 2014 žalobkyně podstoupila k nápravě zlomených částí a obnovení funkce pravého lokte operaci pod vedením doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Dle vyjádření lékařů žalované byl při operaci zvolen přístup k distálnímu humeru s použitím osteotomie olekranu, které poskytuje nejlepší přehlednost kloubní plochy ve srovnání s ostatními přístupy. K osteosyntéze byly použity dvě dlahy. Vzhledem k velkému fragmentu metafýzy na ulnární (vnitřní) straně dolního konce pažní kosti bylo nutné použít poměrně dlouhou dlahu, která přemostila celou zónu zlomeniny. Při zavádění horních šroubů do dlahy z mediální strany zřejmě došlo k poškození radiálního nervu, který je umístěn na zevní straně pažní kosti, což lze považovat za komplikaci operačního výkonu. Takovou komplikaci není možné zjistit pooperačně, protože při uvedeném přístupu se radiální nerv nepreparuje a jeho poranění je poměrně vzácné. Poranění nervu bylo zjištěno záhy po operaci. Lékaři žalované se však domnívali, že k poranění došlo přetažením nervu při repozici nebo tlakem na nerv při polohování končetiny během operace, nikoliv k jeho přerušení. Tento typ léze se spontánně upraví. Proto nebyla indikována operační revize nervu a byl rovněž vzhledem k věku žalobkyně zvolen konzervativní přístup a doporučena rehabilitace a kontrolní EMG pro stanovení prognózy. Dne 22.8. 2014 byla žalobkyně z nemocnice propuštěna. Při posuzování odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb je zapotřebí nutná zřetel, že nikoli jakákoliv újma na zdraví způsobena léčebným zákrokem je způsobilá založit odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb, nýbrž pouze taková, která byla způsobena jednáním non lege artis. Žalobkyně však ve své žalobě uvádí, že považuje postup doc. MUDr. [anonymizováno] v průběhu operačního zákroku za lege artis. Tomu ostatně odpovídá i vyjádření MUDr. [příjmení], soudního znalce, který ve znaleckém posudku říká, že nepovažuje za chybu, že došlo k přerušení vřetenního nervu na horní končetině žalobkyně. Dle jeho názoru se nejednalo o nesprávný postup. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně vůbec netvrdí ani předloženými listinami neprokazuje, že by se doc. MUDr. [příjmení] dopustil při operačním zákroku protiprávního jednání, tj. že by postupoval non lege artis a že by jeho zvolený operační postup vykazoval jakékoliv vady. Z důvodu potřebného prokázání kumulativního splnění všech předpokladů odpovědnosti žalované za újmu, tak již žalovaná nepřistupuje k posuzování splnění dalších znaků, ani v případě jejich případného naplnění by nebyl uplatňovaný nárok žalobkyně z důvodu absence pochybení v průběhu operačního zákroku důvodný. Dále žalovaná poukazuje na skutečnost, že samotná komplikace při operaci či určitý nezdar nemusí představovat postup non lege artis a to zvlášť v případech chirurgických [anonymizováno]. Určitý manuální nezdar v práci lékaře sám o sobě tak neznamená bez dalšího zejména bez zavinění nástup právní odpovědnosti. Lékařské povolání obecně a chirurgická povolání zvlášť představuje vždy zvýšenou míru rizika. Zvýšená přípustná míra rizika platí pochopitelně i při výkonu [anonymizováno] povolání, zvláště pak u náročných invazivních lékařských výkonů. V případném posuzování souladnosti postupu operatéra se současnými poznatky lékařské vědy by tak mělo být přihlédnuto k náročnosti chirurgického operačního zákroku a ke komplikacím, které se při takových zákrocích mohou vyskytnout. Nelze jim vždy předejít, které nelze v průběhu operace zjistit. K tomu je možné dále uvést, že o postup lege artis může jít i v případě existence pooperačních stavů a komplikací které se mohou u pacienta vyskytnout, jestliže jsou důsledkem operačního zákroku, který lze považovat za souladný s poznatky lékařské vědy a medicínský