9 C 226/2023-61 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 19. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 960 Kč s příslušenstvím. Podle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Schopnost žalovaného řádně uhradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Rovněž bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku a ani neměl u žalobkyně smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a že zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 94,86 % p. a. splatit v 18 měsíčních splátkách po 1 272 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2021. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek a do data zesplatnění na svůj dluh uhradil pouze jedinou splátku ve výši 1 272 Kč. Dle bodu 6.1 smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů se splatností 10 dnů ode dne jejího vzniku. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s 2. a 3. splátkou. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s 1., 2. a 3. splátkou dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč (tj. 3 x 200 Kč). K datu 23. 3. 2022 došlo v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny a nová jistina tak činila 14 360,78 Kč. Žalovaný byl povinen tuto novou jistinu uhradit v den zesplatnění úvěru, jinak žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě od 25. 3. 2022 až do zaplacení. Podle bodu 2.2 smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží i po zesplatnění úvěru až do zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení částky 15 958 Kč představující novou jistinu úvěru, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu vzniklých nákladů ve výši 600 Kč, částku 5 002 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky dlužné nové jistiny od 25. 3. 2022 do dne vyhotovení žaloby, tj. do 19. 6. 2023, a úrok ve výši 94,86 % p. a. (vyjádřeno v nominální úrokové sazbě) z částky 11 676,60 Kč představující původní dlužnou jistinu od 25. 3. 2020 do 17. 4. 2022 ve výši 701,76 Kč a úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 767,60 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 27 475 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Na základě dokazování provedeného při ústním jednání konaném dne 16. 8. 2023 byla učiněna níže uvedená skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s oznámením o schválení úvěru, s dokladem o vyplacení úvěru a se splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému dne 22. 11. 2021 poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni úvěr formou měsíčních splátek po 1 272 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2021 Poslední splátka byla stanovena na 17. 5. 2023. Úroková sazba za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 94,86 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru, činila 22 896 Kč. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za prodlení se splácením úvěru. 5. Z listiny nazvané HODNOCENÍ KLIENTA ze dne 19. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný před sjednáním smlouvy o úvěru uvedl jako svůj pravidelný měsíční příjem částku 21 628 Kč. K pravidelným výdajům bylo započteno životní minimum ve výši 3 860 Kč a výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč, tj. celkem částka 6 463 Kč. 6. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 13. 9. 2021 vyplacena mzda ve výši 24 062 Kč a dne 12. 10. 2021 mu byla vyplacena mzda ve výši 19 256 Kč. 7. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 19. 11. 2021 nebyla učiněna žádná skutková zjištění, neboť tabulka„ výsledku hledání“ neobsahuje žádné údaje. 8. Z výstupu z databáze Nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyhodnocen„ kódem příznaku 14“, což podle připojené legendy znamená„ klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti“. 9. Z listiny nazvané KARTA KLIENTA bylo zjištěno, že ke dni 19. 6. 2023 (den podání žaloby) žalovaný celkem z titulu uzavřené smlouvy o úvěru zaplatil žalobkyni částku 1 272 Kč, a to dne 5. 1. 2021. 10. Z oznámení ze dne 23. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, které nastalo v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. 11. Z další korespondence bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to prostřednictvím upomínek ze dne 17. 2. 2022 a ze dne 21. 3. 2022. 12. Dopisem ze dne 30. 5. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, přičemž tento dopis podala k poštovní přepravě dne 30. 5. 2023. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 o. z. platí, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 16. Podle § 8 o. z. platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 17. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne 19. 11. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 94,86 % p. a., a to v 18 měsíčních splátkách po 1 272 Kč (tj. celkem 22 896 Kč). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to prostřednictvím údajů sdělených žalovaným a zaznamenaným do formuláře hodnocení klienta. Jako své pravidelné měsíční příjmy uvedl žalovaný částku 21 628 Kč, která odpovídá průměru skutečně vyplacené mzdy žalovanému za období 09/ 2021 a 10/ 2021. K pravidelným měsíčním výdajům žalovaného byla uvedena pouze částka životního minima a částka