9 C 285/2023-58 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 50 894,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 394,82 Kč od 10. 10. 2019 do zaplacení, s odůvodněním, že dne 8. 8. 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované splácet požadovaný úvěr. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy, kapitalizovaným smluvním úrokem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek, celkem částku 21 500 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 250 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč byl splatný při podpisu smlouvy. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze částku 8 105,18 Kč a dále již ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně ničeho neuhradila. Žalobkyně tak po žalované požaduje uhrazení částky 50 894,82 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou spolu s poplatky ve výši 38 394,82 Kč a smluvní pokutou dle čl. V. odst. 4 smlouvy ve výši 12 500 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. K ústnímu jednání konanému dne 26. 9. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přestože byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 8. 8. 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu jejímž předmětem byl úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit částku 1 000 Kč za uzavření smlouvy při podpisu smlouvy. Dále se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatky v celkové výši 20 500 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Ve smlouvě byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Částku 25 000 Kč převzala žalovaná při uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. 5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve spojení s pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou, výdajovými doklady, finanční analýzou a credit scorningem bylo zjištěno, že smlouva o úvěru byla uzavřena na základě žádosti žalované. Žalovaná zde uvedla základní údaje o své osobě a dále o své finanční situaci. Žalovaná uvedla, že je svobodná a bydlí v nájmu. Dále uvedla, že její příjem činí 9 423 Kč měsíčně. Jako své výdaje označila nájem ve výši 7 400 Kč a stravování ve výši 6 000 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru byly jako ověřené dokumenty označeny následující dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a pokladní doklady. Dále bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnaná na dobu určitou u společnosti [právnická osoba] jako kurýr. Čistá mzda žalované za měsíc duben činila 2 051 Kč, za měsíc květen 2018 činila 13 646 Kč a za měsíc červen 2018 činila 12 574 Kč. Žalovaná měla ode dne 30. 8. 2017 uzavřenou nájemní smlouvu na byt spolu se dvěma dalšími osobami, přičemž nájemné a zálohy na služby činily celkem 7 400 Kč měsíčně. Tato částka pak byla nájemci prokazatelně uhrazena v měsících květen – červenec 2018. V rámci finanční analýzy osoby žalované před uzavřením smlouvy vycházela žalobkyně z následujících skutečností: příjem žalované ve výši 9 423 Kč, výdaje žalované ve výši 4 466 Kč, minimální výdaje žalované ve výši 3 000 Kč (výpočet vycházel ze skutečnosti, že v domácnosti jsou 3 výdělečné osoby a minimální výdaje domácnosti činí 9 000 Kč) a rezerva na neočekávané výdaje ve výši 1 000 Kč. Na základě této analýzy dospěla žalobkyně k závěru, že žalované lze poskytnout úvěr s maximální měsíční splátkou ve výši 3 957 Kč. Na základě credit scorningu pak žalobkyně dospěla k závěru, že žalované lze poskytnout úvěr maximálně ve výši 25 000 Kč. 6. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k neprodlenému uhrazení dlužné částky, a to výzvou ze dne 14. 2. 2023, která byla žalované odeslána dne 15. 2. 2023. 7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku jinou. 11. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutkové a právní závěry: mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive žalobkyně nedoložila, že ve smyslu tohoto ustanovení řádně postupovala. K tomuto závěru dospěl soud především s ohledem na níže popsaná skutková zjištění. Žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru specifikovala své měsíční příjmy částkou 9 423 Kč. Tato částka odpovídá průměrnému čistému příjmu žalované v období od dubna do června 2018 (zjištěno z výplatních pásek za toto období) a lze mít tak měsíční příjmy žalované za ověřené. Naproti tomu žalovaná své měsíční výdaje specifikovala celkem částkou 13 400 Kč, a to částkou 7 400 Kč na nájemné (tato částka odpovídá ujednání v předložené nájemní smlouvě a lze ji tedy mít za ověřenou) a 6 000 Kč na stravu. Z těchto skutečností však vyplývá, že měsíční výdaje žalované o 3 977 Kč převyšovaly její měsíční příjmy. Je tedy bez dalšího nutno uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit schopnost žalované splácet požadovaný úvěr, když žalovaná neměla prostředky k tomu, aby hradila částku 3 250 Kč měsíčně. Na tom, že v daném případě zjevně nemohla být řádně prověřena úvěruschopnost žalované, když její měsíční výdaje převyšují její příjmy, nemůže změnit nic ani skutečnost, že žalovaná v žádosti uvedla, že v domácnosti žijí tři výdělečně činné osoby (a tudíž žalobkyně zřejmě vycházela z toho, že každá z těchto osob hradí 1/3 měsíčních výdajů domácnosti na nájemné a stravu, tj. částku 4 466 Kč), když tato skutečnost nebyla žádným způsobem ověřena ani doložena. Není možné automaticky vycházet z toho, že každá z osob hradí shodnou část nákladů na domácnost, pokud není tato skutečnost nijak prokázána. Z předložených listin pouze vyplynulo, že žalovaná společně s dvěma dalšími osobami měla uzavřenou nájemní smlouvu na jeden byt. To v jakém poměru každá z těchto osob hradí nájemné, zálohy na služby a výdaje na stravu prokázáno nebylo. Navíc je nutno podotknout, že žalovaná měla uzavřenu pracovní smlouvu na dobu určitou (do dubna 2019), což mělo žalobkyni minimálně vést k tomu, aby o to obezřetněji zkoumala úvěruschopnost žalované, když žalovaná neměla garantovaný příjem na celou dobu trvání úvěrové smlouvy. 12. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti