Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 301 Kč od 24. 8. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 24. 3. 2025 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 14 000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , název, , webové stránky, , kde si žalovaný vybral dle své volby výši úvěru a termín splatnosti úvěru. Žalovaný následně vyplnil registrační formulář a byl mu vytvořen zákaznický účet. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Následně právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, verifikační SMS kód, jehož zadáním v zákaznickém účtu žalovaný vyjádřil souhlas s návrhem smlouvy, který následně odsouhlasila právní předchůdkyně žalobkyně, o čemž zaslala žalovanému zprávu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl upomínkami vyzván k úhradě dlužné částky. V upomínce ze dne 23. 8. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k tomuto datu. Žalobkyní požadovaná částka 16 800 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 13 301 Kč a ze smluvního úroku ve výši 3 499 Kč. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 18. 9. 2025. Dle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného vyhodnocena na základě tvrzení (prohlášení) žalovaného o příjmech a výdajích a na základě lustrace žalovaného v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, CRKI a EUCB a úvěrové historie s tím, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně doplnila, že žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 1 620 Kč, a to dne 23. 4. 2025.2. Žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 31. 7. 2026 bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , název, č. , hodnota, ze dne 24. 3. 2025 soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaný, s předmětem poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru až do výše 14 000 Kč, na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání, se zápůjční úrokovou sazbou 80 % ročně, s minimální počáteční měsíční splátkou 1 621 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Pro případ prodlení se splacením jakékoli splátky byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný potvrdil návrh smlouvy pomocí zaslaného potvrzovacího kódu dne 24. 3. 2025 ve 14:19:51 hodin.4. Z výpisu z běžného účtu z března 2025 se podává, že žalovanému byla dne 24. 3. 2025 vyplacena na jeho účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částka 14 000 Kč.5. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v březnu 2025 žalovaný a že na tento účet byla poskytnuta společností , právnická osoba, jako půjčka č. , hodnota, částka 14 000 Kč dne 24. 3. 2025.6. Přípisem označeným jako Poslední možnost dohody na úhradě právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. , hodnota, ke dni 23. 8. 2025 a vyzvala ho k okamžité úhradě dlužné částky 17 058 Kč (jistina 13 301 Kč, smluvní úrok 3 499 Kč, smluvní pokuta 108 Kč a poplatky za upomínku 150 Kč).7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. , hodnota, a seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 14. 9. 2025.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 18. 9. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 14 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 1 620 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 14. 9. 2025.10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 30. 1. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti (konkrétní zjištěnou výši příjmů a výdajů žalovaného) a nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze zopakovala, že její právní předchůdkyně vycházela z lustrace ve veřejných databázích a z prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a že žádné doklady nemá k dispozici. K ústnímu jednání konanému dne 31. 7. 2026 se žalobkyně nedostavila, z jednání se omluvila, a proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).19. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému celkem částku 14 000 Kč a žalovaný splatil pouze částku 1 620 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 12 380 Kč. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).20. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 380 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké pro to, aby jejich úhrada byla ve finančních možnostech žalovaného a aby poskytly žalovanému možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.21. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 73,69 % (ohledně částky 12 380 Kč z celkové žalované částky 16 800 Kč) a žalovaný v rozsahu 26,31 % (ohledně částky 4 420 Kč z celkové žalované částky 16 800 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 47,38 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 bod 2. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí částku 2 300 Kč, z toho 47,38 % představuje částku 1 089,74 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám její zástupkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 9. 7. 2026, které bylo soudu doručeno dne 10. 7. 2026, když je nutno zdůraznit, že toto podání obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, náklady spojené s tímto doplněním by jí nevznikly.