2 C 110/2023-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 36 500 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 10. 2021 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 29. 12. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky si strany sjednaly jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, a jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou celkem 5 splátek, činí celková výše této sankce 2 500 Kč. Strany smlouvu uzavřely prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval, zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a poté mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Žalobkyně žalovanému vyplatila úvěr dne 21. 10. 2021 převodem na sdělený bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný však ani přes upomínku žalobkyně poskytnutý úvěr nevrátil. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena do datové schránky dne 13. 4. 2023. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení souhlasila a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] uzavřené dne 21. 10. 2021 vyplynulo, že se žalobkyně touto smlouvou zavázala žalovanému poskytnout na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit do 70 dnů ode dne čerpání spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (tj. ode dne jeho poskytnutí do dne jeho úplného splacení). Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na 29. 12. 2021 s tím, že úvěr měl být uhrazen v 5 splátkách po 6 800 Kč splatných 3. 11. 2021, 17. 11. 2021, 1. 12. 2021, 15. 12. 2021 a 29. 12. 2021. Každá splátka v celkové výši 6 800 Kč sestávala z částky 4 000 Kč na úhradu jistiny a částky 2 800 Kč na úhradu poplatku. V čl. V. bodu 5.3. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů bude účtován poplatek ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a v případě více než 90 dnů bude počínaje 91. dnem prodlení účtován poplatek ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. V článku VIII. bodu 8.1 smlouvy si strany dohodly smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky. V článku VIII. bodu 8.2. si strany dále ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru či jeho jakékoli části po dni konečné splatnosti úvěru. Z Potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 21. 10. 2021 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 21. 10. 2021 v 09:29. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 4. 5. 2021 bylo zjištěno, že na účet žalobkyně vedený u platební brány ThePay byla dne 4. 5. 2021 připsána platba ve výši 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] se jménem žalovaného coby odesílatele. Dne 11. 1. 2022 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby. 4. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky B1 .1.2, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR s fixací úrokové sazby do 1 roku v kategorii UK 14 živnostníci (S .141 + S .142) činila v říjnu 2021, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 4,64 % ročně. 5. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, nebo dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 6. Přestože z dokazování vyplynulo, že žalovaný i žalobkyně při uzavírání smlouvy vystupovali jako podnikatelé, uplatní se korektiv dobrých mravů i na posouzení shora uvedené úvěrové smlouvy, a to s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019. V citovaném rozhodnutím mimo jiné Nejvyšší soud dovodil, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). 7. V dané věci byl ve smlouvě mezi stranami ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru ode dne jeho poskytnutí do dne jeho úplného splacení. Byť smlouva užívá slovo„ poplatek“, je nepochybné, že účelem tohoto poplatku je plnit funkci úroku, tedy generovat poskytovateli úvěru zisk. Ujednaný poplatek je ve své podstatě odměnou, kterou se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit, a proto je na místě na něj nahlížet jako na úrok a ve světle shora citované judikatury ve spojení s § 580 a § 588 o. z. posoudit, zda tento poplatek byl ujednán platně. Jelikož smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, nelze platnost ujednání o úroku (poplatku) posuzovat zcela odděleně od ostatního obsahu smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 765/2020, dovodil, že pouze ujednání o úroku například ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (nebo v jakékoli jiné výši) ještě nelze automaticky posuzovat jako neplatné, ale je třeba přihlédnout k individuálním poměrům dané věci a teprve pokud by s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané smlouvy ujednání o úroku nesměřovalo k plnění jeho sankčně-motivační a reparační funkce, nýbrž by bylo neodůvodněnou sankcí mající ve vztahu ke smluvnímu partnerovi šikanózní charakter, je na místě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda posouzením ujednání o úroku jako neplatného pro rozpor s dobrými mravy. 8. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o podnikatelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní dne 21. 10. 2021 je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Strany spolu uzavřely v souladu s § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal vrátit ve lhůtě 70 dnů spolu s poplatkem činícím dle článku V. 5.2. celkem 14 000 Kč (5 x 2 800 Kč). Je tedy zřejmé, že poplatek představoval 70 % částky poskytnuté žalovanému na pouhých 70 dní. V době uzavření smlouvy však dle statistických údajů České národní banky činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR, kategorii živnostníci, průměrně 4,64 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což b