36 C 290/2020-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že:„ Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovanou došlo dne 29.03.2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 5.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 455 s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.000,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 185,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24.01.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 1.555,00 Kč, z toho: na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 455,00 Kč, na poplatek za administrativní činnost 786,08 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 313,92 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 02.06.2016. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 24.01.2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 24.01.2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5.000,00 Kč ode dne 25.01.2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,98 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 06.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 06.12.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 06.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 6.400,00 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 5.000,00 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 213,92 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.186,08 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 6.400,00 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5.000,00 Kč a dlužných úhrad ve výši 1.400,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.047,93 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.161,66 Kč, úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.000,00 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.000,00 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3.047,93 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.000,00 Kč od 25.01.2017 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.161,66 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.000,00 Kč od 01.02.2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“ 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 29. 3. 2016 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč celkem 7 955 Kč, přičemž 5 000 představuje dle smlouvy zápůjčku a 2 955 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 455 Kč, administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Podle článku 1. 2 těchto podmínek byl mezi stranami sjednán úrok ve výši ve výši 20,98 %. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, kde byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího archu se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvě o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. § 2390 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; a dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy. 6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o zápůjčce, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 2 955 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši 5 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Předchůdce žalobce je společností, která se