34 C 221/2020-74 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 43 289,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 289,78 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 8. 2017 pracovala pro žalovanou jako obsluha strojů na výrobu předmětů z papíru. Dne 29. 6. 2020 uzavřela se žalovanou dohodu o rozvázání pracovního poměru, kdy důvodem rozvázání pracovního poměru ze strany žalované byla„ neočekávaná ekonomická krize způsobená koronavirovou pandemií“. Jelikož pod ekonomickou krizí společnosti v období pandemie nelze rozumět nic jiného, než nadbytečnost žalobkyně, přísluší jí podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce odstupné ve výši trojnásobku jejího průměrného výdělku. Jelikož žalobkyně byla od 16. 3. 2020 do 29. 6. 2020 na ošetřovném se synem, neodpracovala v rozhodném období 21 dnů, a proto výši odstupného počítá z pravděpodobného výdělku určeného ze základní mzdy ve výši 59 Kč za hodinu a pohyblivé složky ve výši 50 % při úvazku 37,5 hodiny týdně. Výše odstupného proto činí 43 289,78 Kč (3 x 88,5 x 37,5 x 4,348). 2. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobkyně vyjma toho, že by důvodem uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru byla nadbytečnost žalobkyně. Žalovaná nepřijala žádnou organizační změnu a nezrušila pracovní místo žalované. Skutečným důvodem uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru se žalobkyní bylo její neplnění požadavků na jí vykonávanou práci. Žalovaná nebyla spolehlivou pracovnicí, porušovala přísný zákaz vyřizování si soukromých telefonátů v pracovní době, opakovaně odevzdávala prokazatelně nekvalitní výrobu. Poté, co mezi žalobkyní a ostatními spolupracovnicemi v produkčních pracovních týmech docházelo ke konfliktům, pracovala žalobkyně s jedinou pracovnicí, která s ní byla ochotná pracovat, ta však ukončila pracovní poměr ke 2. 1. 2020 na vlastní žádost, a poté žalobkyně pracovala častěji sama. Byly jí dávány jednoduché pracovní úkony dle výrobních příkazů, popř. s vymezenou výkonnostní normou daného úkonu. Žalobkyně při samostatné činnosti opakovaně vykazovala výkony okolo 30 % normy. Její práce neprocházela výstupní kontrolou. Proto žalovaná vyzvala žalobkyni podle § 52 písm. f) a g) zákoníku práce, aby své neuspokojivé pracovní výsledky odstranila a upozornila ji, že nedojde-li k nápravě do 20. 2. 2020, zváží žalovaná rozvázání pracovního poměru výpovědí. Po doručení této výzvy intervenovala ve prospěch žalobkyně její matka a popisovala žalované složitou osobní a sociální situaci v rodině. Z toho důvodu žalovaná žalobkyni nedala výpověď z pracovního poměru, ačkoli do začátku čerpání OČR žalobkyní dne 16. 3. 2020 nedošlo ke sjednání nápravy. Skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru byly neuspokojivé pracovní výsledky žalobkyně a opakované porušování pracovní kázně. Žalovaná navíc neučinila žádnou organizační změnu spočívající ve snížení počtu pracovníků. K 30. 6. 2020 měla podstav zaměstnanců a volná pracovní místa inzerovala. Z těchto důvodů navrhovala zamítnutí žaloby. 3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně se 21. 8. 2017 v písemné formě dohodla se žalovanou, že pro ni bude pracovat na pracovním místě obsluhy strojů na výrobu předmětů z papíru s místem výkonu práce [obec], [ulice a číslo], a že nastoupí do práce 21. 8. 2017. Její základní mzda činila 59 Kč za hodinu a pohyblivá složka mzdy 50 % při úvazku 37,5 hod. týdně a pracovní poměr byl sjednán na neurčitou dobu. Dne 29. 6. 2020 se strany v písemné formě dohodly na tom, že rozvazují pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 21. 8. 2017, na základě které žalobkyně pracovala u žalované jako obsluha strojů na výrobu předmětů z papíru, a jako důvod uvedly, že důvodem ukončení pracovního poměru je„ ze strany zaměstnavatele neočekávaná ekonomická krize způsobená koronavirovou pandemií,“ a že pracovní poměr skončí dnem 30. 6. 2020. Od 16. 3. 2020 do 30. 6. 2020 byla žalobkyně na OČR z důvodu zavření školního zařízení, které navštěvuje její nezletilé dítě. Dne 6. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li uhrazena dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. 4. Skutečnosti uvedené v prvních třech větách předchozího odstavce vyplývají ze shodných tvrzení účastníků, které soud vzal za svá skutková zjištění. Učinění při žalobní upomínky je prokázáno z dopisu na č. l. 9 p. v. a jeho odeslání je prokázáno podacím lístkem na č. l. 9. 5. Z dalších provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně splnila záuční plán žalované na č. l. 21, přibližně pro jednu třetinu činností do 80 %, další třetinu do cca 60 % a ve zbytku jej nesplnila vůbec (poslední záznam je z 2. 12. 2019), absolvovala u žalované školení bezpečnosti práce k 13. 3. 2019, k 13. 1. 2020 a 2. 3. 2020 (evidenční listy na č. l. 22 p. v . a na č. l. 23). Žalovaná opakovaně vytýkala žalobkyni, že její výroba se neshoduje se směrnicemi žalované stanovujícími kvalitativní požadavky na výrobu, kdy se v převážné většině případů jedná o nesprávné seštosování papírů, v jednom případě nesprávně nalepené štítky a ve dvou případech o nesprávné zabalení papíru, přičemž došlo k jeho poškození, a to konkrétně ve dnech 15. 3. 2019 (srov. zápis o neshodné výrobě na č. l. 23 p. v . a pracovní výkaz na č. l. 24, fotografii výroby na č. l. 24 p. v . a vzor na č. l. 25), 27. 5. 2019 (srov. zápis o neshodné výrobě na č. l. 25 p. v ., pracovní výkaz na č. l. 26, fotografii výroby na č. l. 26 p. v . a vzor na č. l. 27), 22. 7. 2019 (srov. zápis o neshodné výrobě na č. l. 27 p. v ., pracovní výkaz na č. l. 28, fotografii výroby na č. l. 28 p. v . a vzory na č. l. 29), 26. 8. 2019 (srov. zápis o neshodné výrobě na č. l. 29 p. v ., pracovní výkaz na č. l. 30, fotografii na č. l. 30 p. v . a vzor na č. l. 31), 11. 9. 2019 (srov. zápis o neshodné výrobě na č. l. 31 p. v ., pracovní výkaz na č. l. 32, fotografii na č. l. 32 p. v .), dne 30. 9. 2019 (srov. zápis o neshodné výrobě na č. l. 33, pracovní výkazy na č. l. 33 - zde byla výroba opravována dvakrát, fotografií na č. l. 34 a vzor na č. l. 34 p. v .), 29. 11. 2019, kdy byla výroba opravena jinou pracovnicí (zápis o neshodné výrobě na č. l. 35, pracovní výkaz na č. l. 35 p. v ., fotografie na č. l. 36 a vzor na č. l. 36 p. v .). Z pracovních výkazů z 6. 1. 2020, z 8. 1. 2020, 13. 1. 2020, 14. 1. 2020, 17. 1. 2020, 21. 1. 2020 a 22. 1. 2020 na č. l. 38-39 p. v . plyne, že žalobkyně při balení přířezů (10 kg) zpracovala 5 - 10 balíčků za hodinu, čímž podle tabulky na č. l. 37 p. v . plnila normu přibližně na 30 %, zatímco jiná zaměstnankyně, [jméno] [příjmení], dosáhla 10. 1. 2020 splnění normy na 118 % (pracovní výkaz na č. l. 42). Pracovní směrnice žalované na č. l. 19 p. v ., s níž byla žalobkyně seznámena 21. 8. 2017 zakazovala používání telefonů v pracovní době, a podle pracovních výkazů na č. l. 37 žalovaná ve dnech 11. 6. 2019 a 18. 9. 2020 upozornila žalobkyni na porušení této povinnosti dopisem ze dne 27. 1. 2020 na č. l. 40, který žalovaná téhož dne převzala. Zde upozornila žalovaná žalobkyni na její neuspokojivé pracovní výsledky spočívající v neplnění kvalitativních požadavků a výkonnostních norem, a porušování pracovní kázně spočívající v používání mobilního telefonu na pracovišti, a vyzvala ji k jejich odstranění do 20. 2. 2020, jinak zváží rozvázání pracovního poměru. I po této době byla žalobkyně dne 11. 3. 2020 vyzvána k opravě nesprávné výroby, což bylo zaznamenáno v pracovním výkazu na č. l. 41, dokumentováno fotografií na č. l. 41 p. v . Z účastnické výpovědi žalobkyně je podstatná ta část, v níž vypovídá, že se žalobkyně domluvila s paní [příjmení], že pro ni nemají práci, že si má přijít pro„ výpověď dohodou“. Se zástupci žalované se setkala, zprvu dohodu nechtěla podepsat, ale nakonec ji podepsala poté, co ji zástupci žalované„ vytáhli papír, že má zrychlit, že to dají na úřad práce a do jiných prací“. Je však třeba podotknout, že nebyly-li žalobkyni vyplaceny odměny na Vánoce 2019, nemůže to souviset s pandemií onemocnění Covid-19, neboť pandemie v ČR nezačala v září 2019. 6. Naproti tomu soud nevzal za prokázané, že žalovaná trvale poptává pracovníky vykonávající obsluhu strojů na výrobu papíru, zejména na webu [webová adresa], že má podstav těchto pracovníků o 5 - 6 osob, že se daná pracovní místa snažila obsadit jinými pracovníky, a že zaměstnala dvě jiné pracovnice na daná pracovní místa. Rovněž soud nevzal za prokázané, že by skutečným důvodem pro uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru se žalobkyní byly neuspokojivé pracovní výsledky žalobkyně a její soustavné porušování právních povinností vyplývajících z pracovního poměru, zejména používání soukromého mobilního telefonu na pracovišti v pracovní době, neboť žalovaná důkazy k prokázání těchto skutečností neoznačila a důkazy provedené shora tato skutková tvrzení na úrovni praktické jistoty nedokazují. 7. Provedeny nebyly důkazy, které směřovaly k prokázání tvrzení, o nichž nebylo mezi účastníky sporu (pracovní smlouvou ze dne 21.2017 a dohodou o rozvázání pracovníh