13 C 27/2023-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 805 Kč z příslušenstvím, které je představováno zákonným úrokem za prodlení ve výši 8,5 % a dále náklady řízení. Žalobkyně odůvodňuje svůj nárok z ohledem na uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši jistiny 5 200 Kč. Předmět zápůjčky byl zaslán žalobkyní na účet žalované č.ú. [bankovní účet] dne [datum]. 2. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku prostřednictvím aplikace na svých internetových stránkách [webová adresa], ve které si žalovaná nastavila dle své volby splatnost a k výši zápůjčky. Na týchž stránkách žalovaná vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Uvedeným způsobem bylo ze strany žalované učiněn návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřila totožnost žalovaný včetně identifikace žalované jako vlastníka účtu, na který byla zápůjčka zaslána. 3. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce vyžádala žalobkyně po žalován informacemi o jejích příjmových a výdajových poměrech ke splnění povinnosti dle ust. § 86 z.č. 257/2016 Sb. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěrům, že zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splatit poskytnutou zápůjčku, a proto byla ze strany žalobkyně smlouva o zápůjčce z žalovanou uzavřena. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byla podaná žaloba řádně doručena, a to na adresu jejího trvalého bydliště. 5. Podle ust. § 115a, o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 6. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], upomínky a opakované výzvy k úhradě dluhu, výzvu k úhradě před podáním žaloby zaslanou žalované právní zástupkyní žalobkyně a přehled zjištění týkajících se úvěruschopnosti žalované. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2390 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jako lex specialis pak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1, z. [číslo] je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o zápůjčce, když žalobkyně v tomto právním vztahu vystupovala v pozici podnikatele, žalovaná v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalované zápůjčku za finanční odměnu pro žalobkyni. 8. Soud nejprve zkoumal, zda byla smlouva o zápůjčce ze dne [datum] uzavřena platně a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobkyně podle názoru soudu dostála své povinnosti podle ust. § 86, z.č. 257/2016 Sb. a prověřila úvěruschopnost žalované. Ostatně jistina zápůjčky ve výši 5.200 Kč nebyla částkou, jejíž vrácení by nebylo ve finančních možnostech žalované. 9. Podle ust. § 580, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého má žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovanou čestně, transparentně a při zohlednění jejích práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně je podle názoru soudu jednáním narušujícím veřejný pořádek. 10. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky řízení obsahuje v čl. 1 ujednání o tom, že půjčka je sjednána bezúročně, respektive že zápůjční úroková sazba činí 0%. Zároveň však týž článek smlouvy sjednává povinnost žalované zaplatit žalobkyni za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 1 605 Kč. Tento poplatek nelze chápat jinak, než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalované žalobkyní v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně. Jde tedy o zisk žalobkyně. Při posouzení výše úrokové sazby úroku, zastřeného žalobkyní do poplatku za poskytnutí půjčky, pak se jedná o částku odpovídající 30,8 % půjčené částky. Doba sjednaná pro vrácení zápůjčky byla dle čl. 1 smlouvy 30 dnů. [ulice] úroková sazba posuzované zápůjčky by tak byla 375 %. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. Kromě toho uvedla žalobkyně žalovanou při sjednávání smlouvy o zápůjčce v omyl, když tvrdí, že zápůjčka je bezúročná, ačkoli za její poskytnutí žádá poplatek, tedy v podstatě skrytý úrok. Závěr o tom, že žalobkyní avizovaný poplatek za poskytnutí zápůjčky je skrytým vyjádřením úroku, je podepřen i zněním čl. 1 smlouvy o zápůjčce, podle kterého by se v případě předčasného splacení zápůjčky hradila jen poměrná část poplatku. 11. Soud v souvislosti se výše uvedeným zjištěním o neplatnosti sjednaného úroku zkoumal, zda je v projednávaném případě neplatné toliko ujednání o úrocích, nebo že je neplatná celá smlouva. Podle § 576, občanského zákoníku, je neplatná jen část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části. Zkoumanou otázkou tedy bylo, zda by k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky řízení došlo i bez sjednání úroku reprezentovaného poplatkem za poskytnutí zápůjčky. Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá, že uhrazení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 605 Kč je nutným předpokladem pro poskytnutí zápůjčky, z čehož soud dospívá k závěru, že k uzavření v posuzované smlouvy by nedošlo, pokud by se žalovaná nezavázala uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky, tedy de facto úrok v nemravné výši. 12. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 375 % ročně. O shora uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako úroku přiměřeném, když soudu je s jeho rozhodovací účinnosti známé, že v roce 2017 se úroková míra bank pohybovala mezi 5 a 8 % ročně, u nebankovních institucí pak mezi 10 a 20% ročně a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. Pokud v daném období byly poskytovány úvěry a půjčky, kdy se úroková sazba pohybovala okolo 20 % za jeden rok, tak i v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou i úroková sazba o polovinu vyšší než ta, která je běžně poskytována, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity), je možné jako přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou okolo 30 % za rok. V daném případě ji však sjednaná úroková sazba několikanásobně překračuje. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne 7.8.2018 č.j. 25 Co 141/2018-92. 13. Soud také jako neplatné shledává i ujednání o smluvních pokutách, obsažené v čl. 2 smlouvy o zápůjčce, kde je výslovně ujednána smluvní pokuta za prodlení žalované s úhradou zápůjčky ve výši 0,1% denně a dále obsahuje sazebník„ poplatků“ jako náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované. Tento sazebník nelze podle názoru soudu chápat jinak, než jako ujednání o smluvní pokutě s ohledem na ust. § 122 odst. 1, písm. a) z.č. 257/2016 Sb. Poplatky uvedené v tabulce jako výše nákladů žalobkyně coby věřitele jsou nepochybně výrazně vyšší než náklady na jednotlivé úkony věřitele spojené s vymáháním dlužné pohledávky a proto je třeba na toto ujednání hledět jako na ujednání o smluvní pokutě. Výše paušálních náhrad za jednotlivé úkony spojené s vymáháním pohledávky je ve vztahu k výši jistiny pohledávky nepřiměřeně vysoká a svou výší odporuje omezení podle ust. § 122 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. 14. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný, byť zde mohou být určité úvahy o tom, že žalovaná si měla počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o z