30 C 11/2024-79 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 1. 2024 ve znění jejího pozdějšího doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 25 416 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 14. 3. 2023 s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které tomuto poskytla úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 74 % ročně uhradit v 48 měsíčních splátkách po 1 639 Kč, a to počínaje měsícem duben 2023 na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Kredibilita žalovaného pak byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 28 300 Kč, celkové měsíční náklady 9 077 Kč, takže volné zdroje ke splácení představuje částka 18 223 Kč. Na základě shora uvedených údajů včetně informací z dotazovaných registrů byl proveden tzv. scoring žalovaného, který byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet. Žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Pokud jde o výdajovou stránku, pak k tomuto žalobkyně uvedla, že k jejímu paušálnímu určení by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, kde je toto určeno v § 2 ve výši 4 860 Kč. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na své výdajové stránce, je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou 4 860 Kč. Pokud by případně žalovaný zatajil výdaje, nebo je uvedl v nižší výši, dopouští se porušení § 6 občanského zákoníku, kde je stanoveno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Takovým jednáním žalovaného by zároveň mohlo dojít k porušení trestněprávních předpisů. Žalobkyně dále odkázala na dokument nazvaný „Prohlášení klienta“, ve kterém žalovaný deklaroval, že žalobkyně jako poskytovatel provedla jeho kontrolu ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., že si je vědom, jaká je sjednaná výše úroku za úvěr, který má být poskytnut dle smlouvy o úvěru, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu a nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku. K výdajům žalovaného žalobkyně dále doplnila, že při hodnocení úvěruschopnosti vychází zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdil v kartě hodnocení klienta, kdy zároveň nemá žádnou objektivní možnost údaje sdělené žalovaným ověřit. Její povinnost stanovenou v zákonu ohledně ověřování kredibility nelze vykládat extenzivně, kdy při uzavření smlouvy vycházela z toho, že žalovaný jako úvěrovaný měl v úmyslu svůj závazek splnit. K výdajům na bydlení ve výši 4 217 Kč žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s jeho bydlením, nicméně pokud tento uvedl, že výdaje na bydlení jsou ve výši několika tisíc korun, pak je otázkou, zda je namístě vyžadovat potvrzení takového údaje. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyně dle jejího názoru zcela dostačujícím způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, když dne 21. 4. 2023 zaplatil toliko splátku ve výši 1 639 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč (2x 499 Kč), a to v souvislosti s prodlením úhrady splátek č. , hodnota, a 3, kdy žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou shora uvedených splátek po dobu delší než 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (2x 200 Kč), kdy žalovaný se ocitl v prodlení v délce 15 dnů u splátek č. , hodnota, a , právnická osoba, důsledku shora specifikovaného prodlení pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, a to k datu 19. 7. 2023. Dle bodu 6.4 smlouvy se následně ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistiny úvěru a veškeré neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny, kdy tato celkem činila částku 25 957,26 Kč. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 21. 7. 2023 až do jejího zaplacení. Žalobkyně pak zkapitalizovala smluvní pokutu pouze v částce 3 659,76 Kč. Po zesplatnění bylo žalovaným uhrazeno dne 8. 9. 2023 dalších 6 000 Kč. Celková dlužná pohledávka tak sestává z dlužné jistiny ve výši 21 757 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 659,76 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a sjednaného úroku. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K projednání věci soud nařídil na den 29. 2. 2024 ústní jednání, ke kterému se dostavila pouze zástupkyně žalobkyně. Žalovaný, kterému bylo řádně a včas předvolání k jednání doručeno, se bez omluvy k jednání nedostavil, proto byla věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána v jeho nepřítomnosti. Zástupkyně žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, kdy tomuto návrhu soud nevyhověl, a to z důvodu, že žalovaný byl záměrně k jednání volán ze strany soudu vzorem 14, tedy prostým předvoláním, kdy lze věc projednat v nepřítomnosti účastníka, a nikoliv vzorem 18, v rámci kterého by byl žalovaný poučen o případném riziku vydání rozsudku pro zmeškání v případě, že se bez včasné a řádné omluvy nedostaví k nařízenému ústnímu jednání, když soud vycházel ze skutkových i právních okolností sporu a ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, když v této souvislosti soud dále doplňuje, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, kdy soud vzal v úvahu rovněž povahu sporu a závěry vyplývající z rozhodovací praxe vyšších soudů, kdy soud by měl přistupovat k vydávání rozsudku pro zmeškání uvážlivě, přičemž prioritou v soudním řízení musí vždy zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení, a je třeba ctít zásadu spravedlivé ochrany práv a právních zájmů stran. Rovněž podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání musí být posuzovány zdrženlivě, kdy ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě. S ohledem na skutkově a právní hodnocení sporu, které bude v rozsudku vyjeveno dále, pak soud dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny. Dle komentářové literatury a ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR pak v případě, že soud neshledá návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání důvodným, není v praxi návrh usnesením zamítán, ale soud „prostě“ pokračuje dále v řízení.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře a úvěrové smlouvy č. , hodnota, vyplynulo, že tuto uzavřela žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 74 % ročně, přičemž byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. RPSN pak činila 105,04 %, když tato nezahrnovala úhradu za pojištění. Smluvní strany se dále dohodly, že žalobkyně je oprávněna za poskytnutí úvěru, který přiroste po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. První splátka úvěru měla být uhrazena v dubnu 2023. V bodě 6.1 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč, a to za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru již další právo na požadování této smluvní pokuty nevzniká. Maximální součet veškerých smluvních pokut pak činil 2 999 Kč. V bodě 6.2 smlouvy bylo dále sjednáno právo žalobkyně požadovat na žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů, které vzniknou v souvislosti s prodlením s úhradou splátky, kdy u každé takové splátky byla oprávněna požadovat při prodlení minimálně 15 dnů částku 200 Kč. V bodě 6.3 pak bylo sjednáno pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů oprávnění žalobkyně odepřít plnění závazků ze smlouvy, dále automatické zesplatnění úvěru, kdy dnem zesplatnění se stává okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrada nákladů. V bodě 6.5 pak bylo dále sjednáno, že žalobkyni v případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu, vzniká právo na smluv