Žalobou podanou dne 4.3.2026 u Okresního soudu v Klatovech se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 108 699,40 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 23.5.2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 735 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 339 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 896 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroku a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.11.2024. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 4.7.2023. Ke dni 31.12.2023 činil podle žaloby dluh na jistině 14 500 Kč a dluh na příslušenství 16 116,80 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se podle žalobních tvrzení neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 12,75 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 20.11.2024, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.6. smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Dále žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč, přičemž tato částka představuje součet postoupené smluvní pokuty ve výši 6.601,76 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 30 616,80 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. 22.10.2025, do dne 21.12.2025. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 4 000 Kč.2. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 16.2.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednán jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 14 681 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 201 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 980 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroku a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 355 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15.8.2024. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 4.7.2023. Ke dni 31.12.2023 činil podle žaloby dluh na jistině 9 375,40 Kč a dluh na příslušenství 9 895,40 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se podle žalobních tvrzení neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 12,75 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 16.8.2024, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.6. smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 7 791 Kč.3. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 1.2.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednán jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 290 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 21 210 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 580 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroku a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 348 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1.11.2024. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 14.7.2023. Ke dni 31.12.2023 činil podle žaloby dluh na jistině 16 818,05 Kč a dluh na příslušenství 17 484,75 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se podle žalobních tvrzení neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 12,75 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 2.11.2024, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.6. smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 14 000 Kč.4. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 4.11.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednán jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 708 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroku a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 407 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3.5.2024. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 4.7.2023. Ke dni 31.12.2023 činil podle žaloby dluh na jistině 9 194,12 Kč a dluh na příslušenství 6 814,88 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se podle žalobních tvrzení neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 14,75 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 4.5.2024, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.6. smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 15 300 Kč.5. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou ze dne 21. 10. 2025 a o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalovanému doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.6. Usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 12.3.2026, č.j. , Anonymizováno, byla věc postoupena Okresnímu soudu , adresa, – město jako soudu místně příslušnému s ohledem na místo trvalého i zjištěného skutečného pobytu žalovaného.7. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.8. Soud ve věci nařídil původně ústní jednání na den 15.7.2026, ale předvolání k tomuto ústnímu jednání nebylo doručeno žalovanému ve lhůtě podle § 115 odst. 2, o.s.ř, pročež bylo ústnmí jednání opětovně nařízeno na 19.8.2026. K tomuto druhému jednání byl již žalovaný předvolán řádně, ale bez omluvy se k ústnímu jednání nedostavil a soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní.9. Soud se z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že příjmy žalovaného v listopadu 2022 činily 7 389 Kč, v únoru 2023 částku 7 751 Kč a v květnu 2023 částku 7 756 Kč, přičemž jediným zdrojem příjmů žalovaného byl invalidní důchod vyplácený jednak českou správou sociálního zabezpečení a jednak Sociálnou Poisťovňou na Slovensku. Tyto skutečnosti byly prokázány z rozhodnutí o výměru invalidního důchodu a poštovních poukázek. Ze zákaznických karet vztahujícím se k jednotlivým smlouvám o úvěru bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právě z těchto příjmů. Žalovaným deklarované výdaje v případě nejstarší ze smluv, tedy smlouvy uzavřené dne 4.11.2022 činily 1 200 Kč, u později uzavíraných smluv žalovaný deklaroval výdaje ve výši 600 Kč měsíčně. Nicméně již před uzavřením nejstarší ze smluv činil součet splátek dluhů žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobkyně částku 1 566 Kč a s každou další uzavřenou smlouvou o úvěru se tato výše měsíčních splátek navyšovala až na částku 5 701 Kč před uzavřením poslední ze smluv dne 23.5.2023. Na základě těchto zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně sice prověřil úvěruschopnost žalovaného, ale nesprávně zjištěné skutečnosti vyhodnotil, neboť žalovaný nebyl schopen ze svých příjmů s ohledem na deklarované měsíční výdaje a dřívější závazky vůči právnímu předchůdci žalobkyně řádně hradit ani úvěr z nejstarší z posuzovaných smluv, kdy mu měsíčně na živobytí zůstala částka ve výši 4 211 Kč, což je podle názoru soudu částka nedostačující na pokrytí jeho životních potřeb i s ohledem na to, že částka životního minima v roce 2022 byla vyšší, a to 4 620 Kč měsíčně. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně nesprávně vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, porušil svou povinnost podle § 86 odst. 1, větyx druhé z .č. 257/2016 Sb. a posuzované smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb.10. Dále soud dospěl k závěru, že posuzované smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Podle ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům.11. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 4.11.2022 je uvedeno, že jistina úvěru ve výši 15 000 Kč se úročí úrokem ve výši 86 % ročně (nikoli 14,75 % ročně jak tvrdí žalobkyně), zároveň je však ujednáno, že žalovaný má za administrativní činnost uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení částku 3 438 Kč. Tyto poplatky nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalovanému právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru je tak ve skutečnosti ve výši 74,25 %. K této částce dospěl soud výpočtem, podle něhož měla být nad rámec jistiny uhrazena žalovaným podle smlouvy částka 16 708 za 78 týdnů, tedy částka 11 138,70 Kč za 52 týdnů, tedy za jeden kalendářní rok. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící, když v době uzavírání smlouvy činil obvyklý úrok u spotřebitelského úvěru 9,63 % ročně jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovaného při sjednávání smlouvy o úvěru v omyl, když tvrdí, že úvěr je úročen pouze úrokem z prodlení, ačkoli za její poskytnutí žádá další poplatky, tedy v podstatě skrytý úrok, ve výši podstatně vyšší.12. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 1.2.2023 je uvedeno, že jistina úvěru ve výši 22 000 Kč se úročí úrokem ve výši 86 % ročně (nikoli 12,75 % ročně jak tvrdí žalobkyně), zároveň je však ujednáno, že žalovaný má za administrativní činnost uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení částku 4 580 Kč. Tyto poplatky nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalovanému právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru je tak ve skutečnosti ve výši 70,9 %. K této částce dospěl soud výpočtem, podle něhož měla být nad rámec jistiny uhrazena žalovaným podle smlouvy částka 27 290 za 21 měsíců, tedy částka 15 594,30 Kč za 12 měsíců, tedy za jeden kalendářní rok. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící, když v době uzavírání smlouvy činil obvyklý úrok u spotřebitelského úvěru 9,54 % ročně jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovaného při sjednávání smlouvy o úvěru v omyl, když tvrdí, že úvěr je úročen pouze úrokem z prodlení, ačkoli za její poskytnutí žádá další poplatky, tedy v podstatě skrytý úrok, ve výši podstatně vyšší.13. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 16.2.2023 je uvedeno, že jistina úvěru ve výši 13 000 Kč se úročí úrokem ve výši 86 % ročně (nikoli 12,75 % ročně jak tvrdí žalobkyně), zároveň je však ujednáno, že žalovaný má za administrativní činnost uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení částku 2 980 Kč. Tyto poplatky nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalovanému právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru je tak ve skutečnosti ve výši 75,3 %. K této částce dospěl soud výpočtem, podle něhož měla být nad rámec jistiny uhrazena žalovaným podle smlouvy částka 14 681 za 78 týdnů, tedy částka 9 787,30 Kč za 52 týdnů, tedy za jeden kalendářní rok. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící, když v době uzavírání smlouvy činil obvyklý úrok u spotřebitelského úvěru 9,54 % ročně jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovaného při sjednávání smlouvy o úvěru v omyl, když tvrdí, že úvěr je úročen pouze úrokem z prodlení, ačkoli za její poskytnutí žádá další poplatky, tedy v podstatě skrytý úrok, ve výši podstatně vyšší.14. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 23.5.2023 je uvedeno, že jistina úvěru ve výši 17 000 Kč se úročí úrokem ve výši 86 % ročně (nikoli 12,75 % ročně jak tvrdí žalobkyně), zároveň je však ujednáno, že žalovaný má za administrativní činnost uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení částku 3 896 Kč. Tyto poplatky nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalovanému právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Roční úroková sazba posuzovaného úvěru je tak ve skutečnosti ve výši 73,, právnická osoba, této částce dospěl soud výpočtem, podle něhož měla být nad rámec jistiny uhrazena žalovaným podle smlouvy částka 18 735 za 78 týdnů, tedy částka 12 490 Kč za 52 týdnů, tedy za jeden kalendářní rok. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící, když v době uzavírání smlouvy činil obvyklý úrok u spotřebitelského úvěru 9,48 % ročně jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovaného při sjednávání smlouvy o úvěru v omyl, když tvrdí, že úvěr je úročen pouze úrokem z prodlení, ačkoli za její poskytnutí žádá další poplatky, tedy v podstatě skrytý úrok, ve výši podstatně vyšší.15. Ze základních obsahových náležitostí smlouvy o úvěru je zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. 25 Co 270/2019-83, podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.16. Soud posoudil jako absolutně neplatné celé smlouvy o úvěru a nikoli jen jejich části v rozsahu sjednaného úroku. Pro rozhodnutí v dané věci je klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil. Právní předchůdce žalobkyně navíc uvedl žalovaného v omyl ohledně výše úroku, který skryl do různých poplatků, jak je uvedeno výše. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání právního předchůdce žalobkyně ve smyslu morálky jako podnikání poškozující zájem společnosti. K legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat právní ochranu, proto nebylo na místě v posuzovaném případě aplikovat § 577, občanského zákoníku.17. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný a narušující veřejný pořádek. Proto soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení jsou absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, tedy včetně veškerých ujednáních o úrocích, smluvních pokutách a dalších akcesorických nárocích žalobkyně v žalobě uplatněných a posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka celkem 67 000 Kč, přičemž v řízení bylo tabulkami umoření vztahujícími se k jednotlivým smlouvám o úvěru prokázáno, že žalovaný uhradil částku ve výši celkem 41 091 Kč. Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně zbývající jistiny dluhu ve výši 25 909 Kč, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalovaného a ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 1.2.2026, což byl prvý den následující po dni, kdy měl žalovaný uhradit dluh na základě výzvy žalobkyně ze dne 16.1.2026.18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení úspěšný ve větším rozsahu než žalobkyně a měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni podle poměru jeho úspěchu ve věci. Protože však žalovanému žádné náklady pro jeho pasivitu v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.