Žalobkyně se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a dále náklady řízení. Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Dne , datum, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o navýšení zápůjčky o , částka, , které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, . Jistina a Poplatek byly splatné dne , datum, , žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, a proto se žalobkyně domáhá svých nároků soudní cestou.2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně žalobu svým podáním ze dne , datum, , ve kterém uvedla, že v podané žalobě došlo k písařské chybě a v žalobě byla nesprávně uvedena jak výše dlužné jistiny, tak výše sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Dlužná jistina podle žalobkyně činí , částka, a dlužný poplatek částku , částka, . Zároveň sdělila žalobkyně soudu, že přes výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, nebude svá tvrzení nikterak doplňovat.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ust. § 45 a n. o.s.ř. na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.4. Podle ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.5. Žalobkyně byla soudem vyzvána přípisem ze dne , datum, , aby doložila soudu listiny prokazující ověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v reakci na tento přípis sdělila soudu podáním ze dne , datum, , že k otázce prověření úvěruchopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ani důkazy s tím, že si je vědoma, že soud zřejmě dospěje k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce podle § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a v takovém případě navrhla žalobkyně, aby bylo žalobě vyhověno co do neuhrazené jistiny dluhu, úroku z prodlení a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.6. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87, z.č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Zde soud okazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu použitou např. v rozhodnutí NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018.7. V posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila povinnost prověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., a žalobkyně tyto skutečnosti ani přes výzvu soudu nijak neprokazovala. S ohledem na výše uvedený judikatorní výklad rozsahu povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uložené mu podle § 86 z.č. 257/2016 Sb. tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila tuto svou povinnost a smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná s ohledem na § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. Zároveň však bylo prokázáno čerpání spotřebitelského úvěru žalovaným ve výši jistiny , částka, , a to protokolem o vlastnictví účtu a údaji o provedených platbách. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. Podle žalobních tvrzení uhradil žalovaný na svůj dluh částku celkem , částka, . Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně zbývající části jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalovaného z absolutně neplatné smlouvy a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, poplatku za poskytnutí zápůjčky a smluvních pokut, neboť tyto nároky vyplývají z ujednání obsažených ve smlouvě o zápůjčce, která pro svou absolutní neplatnost nemůže takový nárok žalobkyně založit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den , datum, , což byl prvý den následující po dni, kdy nastala podle § 573 občanského zákoníku fikce doručení výzvy k plnění zaslané žalobkyní žalovanému dne , datum, . Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.