Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli 16. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, ve výši 60 000 Kč. Mělo být spláceno 3 000 Kč, počínaje 15. 6. 2025. Žalovaný však neuhradil již splátku, splatnou 15. 7. 2025. Ve smlouvě byla uvedena nominální úroková sazba 57,99 %, tomu odpovídala RPSN 76 % (č.l. 23). Následně byl úvěr zesplatněn a žalovanému zaslána výzva, by dlužnou částku uhradil do 4. 11. 2025.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání a shledal, že věřitel prověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, tj. žalovaného, přičemž vycházel jednak z údajů sdělených dlužníkem a jednak z podkladů, které mu žalovaný předložil. - Výše uvedený přezkum již nebude moci být zpochybněn, nebude-li podáno odvolání proti tomuto rozsudku (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco). Žalobce totiž doložil (zejména č.l. 38 p.v. a další rozsáhlé přílohy), že pomocí výpisů bankovního účtu ověřil příjem spotřebitele 33 156 Kč, dále shodným způsobem ověřil také náklady na bydlení a domácnost, a to 13 197 Kč a 2 347 Kč měsíčně. Nespokojil se tedy pouze s tvrzeními spotřebitele, byť zde nutno upozornit, že žalovaný deklaroval všechny výdajové položky částkou 1 Kč měsíčně (nevěrohodné).Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Jelikož RPSN činila 76 % v situaci, kdy v době podpisu smlouvy činily bankovní úroky ze spotřebitelských úvěrů méně než 10 %, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne (nejpozději) 3. 11. 2025. Splatnost nastala podle názoru soudu dne 4. 11. 2025. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaný je tedy povinen, vrátit žalobci přijatou částku 60 000 Kč, která je snížena o částku 3 000 Kč (splátka č. , hodnota, byla uhrazena), tedy částku 57 000 Kč.Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 2 911 Kč. Dále odměnu 3 x 4 020 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak DPH 21 %.