Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 559 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 1. 12. 2020 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zapůjčenou částku prostřednictvím 25 pravidelných měsíčních splátek po 1500 Kč splatných vždy každého 20. dne daného měsíce, když první splátka byla splatnou ke dni 20. 1. 2021. Smluvní strany se dohodly na provizi za zprostředkování spotřebitelského úvěru ve výši 2 500 Kč, dále si dohodly smluvní pokutu a poplatky spojené s vymáháním neuhrazené pohledávky. Částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného, částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provize. Žalovaný dluh v dohodnutých 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč řádně a včas nesplácel, proto v souladu s ust. čl. IV bod 1 písm. d) smlouvy došlo k zesplatnění úvěru a to dnem 28. 3. 2021, kdy tomu předcházela výzva žalobkyně k úhradě dluhu. Na jistině dluhu žalovaný neuhradil po zohlednění jím provedených plateb částku ve výši 27 063 Kč a dále dluží dlužné splátky ve výši 4 500 Kč. Dle smlouvy byla sjednána roční úroková sazba ve výši 21,55 %. Za zaslání upomínek k úhradě dluhu vyúčtovala dále žalobkyně žalovanému v souladu s čl. IV. bod 4 písm. b), d) smlouvy částku 300 Kč za 3 odeslané upomínky po 100 Kč. Žalobkyně dále požadovala částku ve výši 3 x 499 Kč odpovídající sjednané smluvní pokutě dle čl. IV. bod 2, písm. c) smlouvy za každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky. Dále se žalobkyně domáhala žalobou i úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy, tedy z částky 31 563 Kč za dobu od 29. 3. 2021 do 5. 5. 2021 v celkové výši 1 199 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Předmětnou dlužnou částku žalovaný před podáním žaloby řádně a včas neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně. Po podání žaloby došlo ze strany žalovaného k úhradě celkové částky 3 149,41 Kč, kterou žalobkyně započetla na celé upomínací náklady ve výši 300 Kč (žalovaný nárok č. 3), celou smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč (žalovaný nárok 4), celoiu smluvní pokutu ve výši 1199 Kč (žalovaný nárok č. 5) a co do částky 153,41 Kč na neuhrazené splátky ve výši 4 500 Kč (nárok č. 2).2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, když ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Svým podáním ze dne 22. 6. 2026 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do částky 3 149,41 Kč. V tomto rozsahu proto soud řízení zastavil (výrok I. Rozsudku) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni (výrok IV. rozsudku).5. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2020, formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzeníé o úvěryschopnosti zákazníka, výplatních pásek, výpisu z centrální evidence exekucí, čestného prohlášení o výdajích spotřebitele, listiny označené jako bonita smlouvy, upomínky na čl.l. 23 a čestného prohlášení na č.l. 24, přípisu o zesplatnění a předžalobní výzvy na č.l. 25 vč. Podacéího lístku a z přípisu společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na č.l. 31 vzal soud v daném případě za zjištěné, že žalovanému byl převodem na jím uvedený účet poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy tento byl uhrazen v částkce 27 500 Kč na účet žalovaného a v částce 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Úvěr měl být ze strany žalovaného splacen za 25 měsíců ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně počínaje 20. 1. 2021. Celkem měla být uhrazena částka 37 500 Kč (RPSN 35,2 %, roční úroková sazba 21,55 %). V článku IV. 1 byly sjednány podmínky zesplatnění úvěru, v článku IV. 2 jsou pak upraveny smluvní pokuty, jednak v procentní sazbě 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení, dále pak v procentní sazbě 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, eventuálně smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Součástí úvěrové smlouvy bylo také ujednání poplatků včetně uvedení nákladů na zaslání upomínky při nesplacení splátek (čl. IV. 4 b) – 100 Kč za každou upomínku). Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla žalobkyní přezkoumána na základě posouzení jeho úvěruschopnosti, jeho výplatních pásek, čestným prohlášením a kontrolou v centrální evidenci exekucí. Před zesplatněním byl žalovaný písemně upomínán dopisy, za které žalobkyně požadovala zaplacení poplatků v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč za každou doloženou upomínku). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek přistoupila žalobkyně dne 28. 3. 2021 k zesplatnění pohledávek.6. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy (do 31. 12. 2020), dále jen ZSU (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSU v době uzavření smlouvy platí, že (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 122 odst. 4 ZSU v době uzavření smlouvy platí, že U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.11. Na základě učiněných skutkových zjištění a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba v rozsahu provedeného zpětvzetí je částečně důvodná. Předmětnou smlouvu soud hodnotí jako smlouvu platnou, když neobsahuje ujednání příčící se dobrým mravům ani zákonu. Posouzení úvěruschopnosti žalobce lze sice vnímat jako nepříliš důsledné, s ohledem na právní úpravu, která na případ dopadá, však může soud k případnému porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené mu ust. § 86 ZSU přihlížet pouze na základě námitky žalovaného. Žalovaný v řízení žádnou námitku nevznesl a soud proto k případné neplatnosti smlouvy o úvěru dle ust. § 87 odst. 1 ZSU nepřihlíží. Na základě výše uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr ve stanovených splátkách, a to včetně poplatků za sjednání úvěru. Protože žalovaný tuto svoji povinnost řádně a včas neplnil, žalobkyně v souladu se smlouvou, a to čl. IV bod 1 písm. d) úvěr zesplatnila a vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Ke dni zesplatnění činila výše jistiny 27 063 Kč a dlužné splátky 4 500 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky ve výši 27 063 Kč + 4 500 Kč a smluvní pokuty 1 497 Kč + 1 199 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného i nárok na úhradu nákladů na zaslání celkem 3 upomínek k úhradě dluhu po 100 Kč za každou upomínku (tedy 300 Kč), a to v souladu s čl. IV. bod 2 a 4 Smlouvy o úvěru a smluvní úrok. V důsledku částečného zpětvzetí podané žaloby co do žalovaných nároků č. 3, 4, 5 a částečně 2 soud konstatuje, že jistina dluhu, který je po provedeném zpětvzetí žaloby předmětem řízení, je nárokem oprávněným. Jiná situace je u smluvní úroku ve výši 21,55% ročně z částky 27.063 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení, kterého se žalobkyně domáhá. Dle ust. § 122 odst. 4 ZSU účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobkyni tak počínaje 91. dnem prodlení žalovaného náleží úrok nikoliv ve výši sjednané smlouvou, ale ve výši stanovené citovaným zákonným ustanovením, tedy úrok ve výši 8,25% ročně. Soud proto žalobu co do smluvního úroku přesahujícího tuto výši zamítl (výrok III rozsudku). Dále pak vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši odpovídající § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., tedy 8,25% p.a. z jistiny 27 063 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení. Proto soud žalobě co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla – s výjimkou části žalovaného úroku - v řízení zcela úspěšná, resp. řízení bylo co do částky 3 149,41 Kč pro chování žalovaného, nárok na plnou náhradu nákladů řízení, kdy tato činí 13 478 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 383 Kč ponížené o část vráceného poplatku ve výši 126 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 559 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za tři úkony právní služby – převzetí věci, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby, a z částky 1 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 6 odst. 1§ 7 bod 5 a § 11 odst. 1 a odst. 2 a. t., dále ze tří paušálních náhrad nákladů řízení ve výši po 300 Kč za úkony provedené do dne 31. 12. 2024 (dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. účinného ke dni provedení úkonů) a z jedné paušální náhrady nákladů řízení ve výši 450 Kč za úkon učinění po 1. 1. 2025 (dle § 14b odst. 6 písm. b) a.t. účinného ke dni provedení úkonu) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 100 Kč ve výši 2 121 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.