Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 20 000 Kč za období od 3. 4. 2023 do 21. 10. 2025 v celkové výši 7 775 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 20 000 Kč za období od 3. 4. 2023 do 21. 10. 2025 v sazbě 15 % ročně v celkové výši 8 109,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z žalované jistiny 20 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 2. 7. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též smlouva č. , hodnota, ), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 27 655Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 21 měsíčních splátek po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 2. 4. 2023. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, neuhradil ničeho. Žalobkyně nepožaduje dlužný poplatek, ale pouze dlužnou jistinu. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 30 000 Kč za období od 14. 3. 2023 do 21. 10. 2025 v celkové výši 11 912,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 30 000 Kč za období od 14. 3. 2023 do 21. 10. 2025 v sazbě 15 % ročně v celkové výši 12 358 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z žalované jistiny 30 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 12. 6. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též smlouva č. , hodnota, ), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 31 967 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22 358 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 400 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 21 měsíčních splátek po 2 951 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 3. 2023. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, neuhradil ničeho. Žalobkyně nepožaduje dlužný poplatek, ale pouze dlužnou jistinu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 12. 6. 2021 smlouva o úvěru částky 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 29 258 Kč představující úrok ve výši 22 358 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení 5 400 Kč a také doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek po 2 951 Kč. RPSN činila 102,78 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla následně uzavřena dne 2. 7. 2021 smlouva o ú věru částky 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 24 946 Kč představující úrok ve výši 19 282 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení 4 164 Kč a dále doplňkové pojištění 2 709 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek po 2 270 Kč. RPSN činila 142,04 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Obě částky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokázal skutečnosti na jeho obranu, ale nestalo se tak.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 30 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 31 967 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 20 000 Kč měl platit poplatek 27 655 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách o zápůjčce rozděleny na více částí, a to na úrok, zpracování, komfortní a flexibilní splácení a pojištění, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba komfortního a flexibilního splácení je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony vztahující se k této „službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 60 % ročně u první a 79 % ročně u druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v červnu 2021 činila 6,98 % ročně a v červenci 2021 činila 7,23 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených částek s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 30 000 Kč a 20 000 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení ve výši 50 000 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 26. 11. 2025 do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 6. 12. 2025. Jelikož tak neučinil, dostal se od 7. 12. 2025 do prodlení s plněním svého závazku. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb.. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatných smluv.7. Nad rámec tohoto odůvodnění soud konstatuje, že přinejmenším při uzavření druhé ze smluv dne 2. 7. 2021 předchůdkyně žalobkyně pochybila při ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalovaný uvedl, že má příjem toliko 7 994 Kč. Měsíční výdaje žalovaným uváděné ve výši 600 Kč byly zcela jistě násobně vyšší. Přihlédneme-li k tomu, že 12. 6. 2021 uzavřeli strany smlouvu na úvěr částky 30 000 Kč s měsíční splátkou 2 270 Kč, měla mít předchůdkyně žalobkyně pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a přinejmenším druhá ze smluv je neplatná i pro rozpor s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když poměr úspěchu a neúspěchu stran je při kapitalizaci zbylého nedůvodného příslušenství (viz výrok II. rozsudku) téměř totožný, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.9. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.