Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 22 233,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, přičemž provedl zejména vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, když žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Konkrétně žalovaný předložil nájemní smlouvu ze dne , datum, . Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal uhradit částku 33 588 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22 518 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 745 Kč. Celkovou částku ve výši 63 588 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 24měsíčních splátkách po 2 650 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka s účinností od téhož data postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil částku 24 300 Kč, po postoupení pohledávky již neuhradil ničeho. Žalobkyně uvedla, že se rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku, přičemž požaduje uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím, tedy dlužnou jistinu ve výši 22 233,76 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 694,92 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 719,41 Kč a úroky z prodlení jdoucí z nezaplacené jistiny od , datum, do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl vyzýván předžalobní upomínkou.2. Usnesením ze dne 6. 8. 2026 č. j. 28 C 106/2026-45 byl žalovanému, jehož pobyt nebyl znám ustanoven opatrovník , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát.3. Opatrovník žalovaného se k věci nevyjádřil.4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný, resp. jeho opatrovník se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr v hotovosti ve výši 30 000 Kč, kdy v souvislosti s poskytnutím této částky se žalovaný zavázal uhradit částku 33 588 Kč sestávající se z úroku ve výši 22 518 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 754 Kč a dále částku 3 816 Kč za doplňkové pojištění. Celkovou částku ve výši 63 588 Kč se zavázal žalovaný uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 2 650 Kč. Úroková sazba byla uvedena ve výši 60,80 %. S ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy soud nepovažoval za významné se zabývat dalšími ujednáními obsaženými v této smlouvě. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na pozici operátora, kdy se jedná o pracovní smlouvu na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 30 952 Kč. V této kartě dále žalovaný stvrdil podpisem, že předložil výplatní pásky za měsíce prosinec 2022 a leden 2023 a dále nájemní smlouvu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 10 500 Kč. Žalobkyně soudu předložila nájemní smlouvu, ze které vyplynulo, že žalovaný hradil nájem ve výši 6 000 Kč měsíčně. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil v období od duben 2023 do prosinec 2023 částku 24 300 Kč, žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně navazujících listin, kdy z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení informován a vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení byl žalovanému odesláno dne , datum, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, byl žalovaný opětovně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do , datum, . Tato výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .6. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil svoji zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy soud dopěl k závěru, že v době poskytnutí úvěru byl žalovaný osobou schopnou úvěr splácet. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy však soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou a s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla ve výši 60,80 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 25,71 % p. a. a sjednaná úroková sazba činila 60,80 % p. a., pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytl, pokud by žalovaný nepřistoupil na jeho podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč s tím, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím této částky uhradil celkem částku 24 300 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tak činí částku 5 700 Kč. Soud proto vyhověl žalobě co do částky 5 700 Kč, přičemž počátek prodlení určil od 7. 12. 2025 do zaplacení, kdy oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k plnění v desetidenní lhůtě bylo předáno k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025 a fikce doručení tak nastala ke dni 26. 11. 2025 ( § 573 obč. zák.). Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Převážně úspěšnější žalovaný (soud vycházel i z požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) by měl právo na část nákladů, které účelně vynaložil. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, neboť byl zastoupen opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.11. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž převážně neúspěšnou byla žalobkyně a vznikla jí tak povinnost tyto náklady nahradit, kdy s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je povinna žalobkyně uhradit 60,83 % vzniklých nákladů. O jejich výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.