Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 6. 5. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 181 503,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., přičemž společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne , datum, , na základě které mu byl poskytnut úvěr v celkové výši 120 000 Kč na jeho účet. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem vyzýván k úhradě dluhu, přičemž dopisem ze dne 17. 12. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se zavázal dle smluvního ujednání zaplatit taktéž smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, kdy žalobkyně uvedla, že tento požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení dnem , datum, , z tohoto důvodu požadovala žalobkyně smluvní pokutu za každý kalendářní den v období od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy dne , datum, . Pohledávka žalobkyně se tak skládá z jistiny 120 000 Kč, smluvního úroku 48 000 Kč a smluvní pokuty 50 400 Kč. Žalobkyně uvedla, že po zohlednění případných dílčích splátek žalovaného v celkové výši 36 896,05 Kč je předmětem žaloby částka 168 000 Kč představující jistinu ve výši 120 000 Kč a smluvní úrok ve výši 48 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že požaduje smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě ve výši 13 503,95 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací ve veřejně dostupných databázích, a to zejména v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, databázích SOLUS, NRKI a BRKI. Na základě lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepodal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného svůj závazek splácet. Dále žalobkyně uvedla, že v důsledku administrativního pochybení byla nesprávně uvedena procentní sazba smluvního úroku a v návaznosti na to navíc vyčíslena chybně jeho výše, kdy výše sjednaného úroku bylo 9,9 % měsíčně. V souvislosti s tímto vzala žalobkyně co do částky 36 120 Kč včetně příslušenství zpět, kdy nadále požadovala uhrazení částky 131 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení a zaplacení částky 13 503,95 Kč představující smluvní pokutu.3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud postupoval dle ustanovení § 96 o. s. ř. a řízení částečně zastavil (výrok I.).4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč na jeho účet s měsíční úrokovou sazbou 9,9 % měsíčně. Následně byl mezi účastníky uzavřen Dodatek o navýšení úvěrového limitu na celkovou částku 120 000 Kč, úroková měsíční sazba ve výši 9,9 % zůstala stejná. S ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy a jejího dodatku, soud nepovažoval za významná další skutková zjištění z této listiny. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalovanému byla zaslána dne , datum, částka 80 000 Kč a dne , datum, částka 40 000 Kč, kdy přijetí těchto částech bylo taktéž potvrzeno , právnická osoba, ., která spravuje účet žalovaného. Dopisem ze dne 17. 12. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzýván k jeho okamžité úhradě. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek včetně navazujících listin. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, téhož dne byl taktéž vyzýván v rámci předžalobní upomínky. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 10. 2. 2026 s lhůtou k plnění v trvání 3 dnů od doručení výzvy.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2016 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy žalobkyně pouze uplatnila obecná tvrzení ohledně lustrace ve veřejných rejstřících a existence prohlášení žalovaného, což soud považuje za zcela nedostatečné. Právní předchůdce žalobkyně tak zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou.11. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, požadavek žalobkyně je nutné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku. Z předložených listin vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 120 000 Kč na jeho účet, s tím, že soud vychází z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v souvislosti se zapůjčením těchto peněžních prostředků uhradil toliko částku 36 896,05 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Soud tedy požadavku žalobkyně vyhověl co do částky 83 103,95 Kč. Tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal do prodlení, proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 Občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 17. 2. 2026, tedy ode dne následujícího po doručení (§ 573 OZ) a uplynutí třídenní lhůty k plnění uvedené ve výzvě. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, co do zbytku byla žaloba zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by procesně úspěšnějšímu žalovanému nějaké náklady vznikly (§ 142 odst. 2 o.s.ř.)13. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.