16 C 315/2021-23 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o půjčce (zápůjčce) [číslo] ze dne [datum] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi účastníky formou komunikace na dálku, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému částku [částka] za úrok ve výši 0,9% denně (tj. 328,5% ročně) jež žalobce požadoval ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal vrátit žalobci v celkové výši [částka] ve 2 splátkách ke dni [datum] ve výši [částka] a ke dni [datum] ve výši [částka]. Žalovaný ale smluvené povinnosti nesplnil a na dluh žalobci ničeho nevrátil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny půjčky ve výši [částka] včetně příslušenství. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný proti němu ničeho nenamítal. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] ani jindy uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. 5. Žalobce totiž neprokázal, že uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu v písemné formě podle § 562 o.z., neboť ničím nedoložil, že záznamy údajů o určení totožnosti jednajících osob a o obsahu právních jednáních mezi účastníky byly v elektronickém systému prováděny systematicky a posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobce ani neprokázal, že smlouva byla žalovaným podepsána vlastoručně nebo elektronickým podpisem v souladu s § 561 a § 562 o.z. ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb. Na smlouvě se totiž nenacházel žádný elektronický podpis žalovaného ani zástupce žalobce. 6. V řízení nebyla rovněž prokázána vážná vůle žalovaného uzavřít spornou smlouvu o uvedeném obsahu. Žalobcem předložená smlouva je dopředu vypracovaným formulářem, v němž chybí jakýkoliv projev žalovaného, z něhož by bylo možno usuzovat jeho vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu smlouvy nelze ani zjistit, kdo žalobci údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl, případně zda žalobce použil údaje žalovaného z možných předcházejících závazků. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalovaného jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat jeho podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto citlivé údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat a použít bez vědomí osoby, které se týkají. Smlouva o zápůjčce mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 7. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti a důkazní břemeno leží na žalobci. 8. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 0,9% denně z poskytnuté jistiny, což činí úrokovou sazbu ve výši 328,5 % ročně. Nepřiměřeně vysoká úroková sazba, bez níž by žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu o zápůjčce by neuzavřel, je v rozporu s dobrými mravy, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z. 9. Z předložených dokladů nebylo rovněž zjištěno, kdo měl žalovanému tvrzenou částku [částka] skutečně poskytnout. Z účelově rozostřeného výpisu, do něhož bylo navíc účelově zasahováno žalobcem, nelze zjistit, zda platba byla skutečně odepisována z účtu samotného žalobce a už vůbec nebylo lze zjistit, zda tato platba byla připsána na účet žalovaného, aby jí dostal do své dispozice podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.