16 C 254/2023-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 13.050,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému úvěr ve výši 17.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem a dalšími poplatky ve výši 14.598 Kč, v celkové výši 31.598 Kč, dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci vrátil pouze částku 14.300 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nedoplatku úvěru ve výši 9.667,25 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, jíž se žalobce domáhá ve snížené výši 3.383,54 Kč Dílčí smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce s účinností ke dni [datum]. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil a považuje za prokázané, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17.000 Kč, který se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem 1.637 Kč a s dalšími poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 8.330 Kč, za vyhodnocení úvěru ve výši 1.571 Kč a za inkaso v hotovosti ve výši 3.060 Kč, v souhrnné výši 14.598 Kč, celkem částku 31.598 Kč, formou 14 měsíčních splátek po 2.257 Kč, přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od data uzavření smlouvy. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný v Prohlášení potvrdil, že při podpisu smlouvy obdržel sjednaný úvěr v místě svého bydliště v hotovosti. Ve smluvních podmínkách se strany dohodly, že v případě nezaplacení jakékoliv splátky žalovaným ve lhůtě do 30 dnů od výzvy věřitele k úhradě dluhu, dojde k zesplatnění celého úvěrového dluhu. Smlouva ve znění Prohlášení a podmínek byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. Shodné parametry úvěru jsou uvedeny rovněž ve formuláři o standardních informacích o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], jež žalovaný rovněž podepsal. RPSN činilo 272,44 %. 5. Z žádosti žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný požádal předchůdce žalobce o úvěr ve výši 20.000 Kč, že měl být zaměstnaný u [právnická osoba] a jeho mzda měla činit 17.444 Kč měsíčně, že měl být svobodný a bydlet v nájmu. Jeho měsíční náklady měly činit za bydlení a energie 3.000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3.860 Kč a měl splácet předcházející neoznačené dluhy ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně. Podle obsahu žádosti měl žalovaný předložit neoznačené a nedatované výplatní pásky, nedatovanou pracovní smlouvu a neoznačený a nedatovaný výpis z účtu, nic více. Z žádosti nelze věrohodně zjistit, jaké konkrétní doklady a za jaké období předchůdce žalobce vlastně prověřoval a pouhá zaokrouhlená částka 3.000 Kč za nájem bytu a za náklady na energie se na první pohled jeví jako účelově podhodnocená. Předchůdce žalobce po žalovaném nepožadoval předložení dokladů o skutečných nákladech na bydlení, na energie ani o předcházejících dluzích žalovaného. Soud považuje za prokázané, že žalobce řádně nezkoumal ani si neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. 6. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. o neprokázání tvrzení o provádění úvěruschopnosti žalovaného jeho předchůdcem a o možnosti případně doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy. 7. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy ze dne [datum] ve znění přílohy právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce, o čemž předchůdce žalovaného informoval dopisem ze dne [datum]. Podle předžalobní výzvy ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 30.658,48 Kč ve lhůtě do [datum]. Dopis měl být podán k poštovní přepravě dne [datum]. 8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce žádné potvrzení zaměstnavatele o skutečných příjmech žalovaného nepředložil a z nekonkrétních údajů uvedených v žádosti o úvěr nelze zjistit, zda žalovaný předchůdci žalobce konkrétní pracovní smlouvu, konkrétní mzdové listy a výpis z účtu za které období vůbec předkládal. Z žalobcem předložených podkladů nelze zjistit, zda údaj žalovaného o jeho příjmech ve výši 17.444 Kč měsíčně je pravdivý či nikoliv ani z jakých konkrétních podkladů tuto skutečnost předchůdce žalobce ověřoval. Stejně tak nebylo z čeho možno ověřit, jaké byly skutečné výdaje žalovaného na bydlení, na živobytí ani jaké měl předchozí závazky a zda je splácel řádně a včas. Z žalobcem předložených listin je naopak zřejmé, že se jeho předchůdce ve skutečnosti tvrzenými příjmy ani reálnými výdaji žalovaného nezabýval ani si nezjišťoval relevantní podklady o reálné úvěruschopnost žalovaného. Bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy uzavírá, že provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo ryze formální a zřetelně nedbalé a že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal,