16 C 268/2023-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 12.424,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem a dalšími poplatky ve výši 12.888 Kč, v celkové výši 27.888 Kč, dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a předchůdci vrátila pouze částku 7.499,99 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nedoplatku úvěru ve výši 11.295,03 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, jíž se žalobce domáhá ve snížené výši 1.129,50 Kč Dílčí smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce s účinností ke dni [datum]. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil a považuje za prokázané, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala věřiteli vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem 1.444 Kč a s dalšími poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, za vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a za inkaso v hotovosti ve výši 2.700 Kč, v souhrnné výši 12.888 Kč, celkem částku 27.888 Kč, formou 14 měsíčních splátek po 1.992 Kč, přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od data uzavření smlouvy. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná v Prohlášení potvrdila, že při podpisu smlouvy obdržela sjednaný úvěr v místě svého bydliště v hotovosti. Ve smluvních podmínkách se strany dohodly, že v případě nezaplacení jakékoliv splátky žalovaným ve lhůtě do 30 dnů od výzvy věřitele k úhradě dluhu, dojde k zesplatnění celého úvěrového dluhu. Smlouva ve znění Prohlášení a podmínek byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovanou. Shodné parametry úvěru jsou uvedeny rovněž ve formuláři o standardních informacích o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], jež žalovaná rovněž podepsala. RPSN činilo 272,44 %. 5. Z žádosti žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná požádala předchůdce žalobce o úvěr ve výši 15.000 Kč, že měla trvalý pobyt na adrese Městského úřadu v Přerově Bratrská [číslo] a adresu výběru uvedla [ulice a číslo], [obec]. Žalovaná měla být na mateřské dovolené, měla pobírat rodičovský příspěvek 10.500 Kč měsíčně, měla být svobodná, bydlet u rodičů a starat se o 1 nezletilé dítě. Její měsíční náklady měly činit za bydlení a energie 1.000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady na její i na dítě 6.320 Kč. Podle obsahu žádosti měla žalovaná předložit pouze neoznačený a nedatovaný doklad o mateřském příspěvku a občanský průkaz, nic více. Z žádosti nelze věrohodně zjistit, který orgán, kdy a v jaké výši přiznal žalované buď mateřský nebo rodičovský příspěvek. Pokud jde o údajné výdaje na bydlení, žalovaná nepředložila žádný doklad či potvrzení o tom, že skutečně bydlí u svých rodičů ani jakou částkou jim přispívá na náklady na bydlení, energie, odpad, apod. Z žádosti nelze zjistit, z jakých pokladů si předchůdce žalobce ověřoval pravdivost uvedených údajů. Předchůdce žalobce po žalované nepožadoval předložení dokladů o skutečných nákladech na bydlení, na energie, na výživu a hygienu žalované ani jejího dítěte. Soud považuje za prokázané, že žalobce řádně nezkoumal ani si neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. 6. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. o neprokázání tvrzení o provádění úvěruschopnosti žalované jeho předchůdcem a o možnosti případně doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy. 7. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy ze dne [datum] ve znění přílohy právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce, o čemž předchůdce žalovanou informoval dopisem ze dne [datum]. Podle předžalobní výzvy ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 30.584,19 Kč ve lhůtě do [datum]. Dopis měl být podán k poštovní přepravě dne [datum]. 8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce žádné potvrzení o přiznání rodičovského příspěvku žalované nepředložil a z nekonkrétních údajů uvedených v žádosti o úvěr nelze zjistit, který orgán a kdy takové rozhodnutí vydal ani pro jaké období. Z žalobcem předložených podkladů nelze zjistit, zda údaj žalované o jejích příjmech ve výši 10.500 Kč měsíčně a že skutečně pobírá údajné příspěvky je pravdivý či nikoliv ani z jakých konkrétních podkladů tuto skutečnost předchůdce žalobce ověřoval. Stejně tak nebylo z čeho možno ověřit, jaké byly skutečné výdaje žalované na bydlení a na živobytí své vlastní i svého dítěte. Z žalobcem předložených listin je naopak zřejmé, že se jeho předchůdce ve skutečnosti tvrzenými příjmy ani reálnými výdaji žalované nezabýval ani si nezjišťoval relevantní podklady o reálné úvěruschopnost žalované. Bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Soud tedy uzavírá, že provádění úvěruschopnosti žalovan