8 C 61/2023-37 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovaná zaplatila celkem částku 12 761 Kč (8 000 Kč neuhrazená jistina, 264 Kč poplatek poskytnutí úvěru, 199 Kč poplatek za expres výplatu, 396 Kč poplatky za bezpečnou splátku, 196 Kč poplatky za SMS servis, 245 Kč poplatky za prodloužení splatnosti, 1 030 Kč účelně vynaložené náklady, 1 500 Kč smluvní pokutu) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně do zaplacení, který kapitalizovala ke dni [datum] částkou 83,90 Kč. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 24 měsíců spolu s poplatkem 199 Kč za expres výplatu, poplatkem za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, poplatkem 49 Kč za SMS servis a poplatkem 264 Kč za poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa], v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla prostřednictvím podpisového SMS kódu. Žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila, předvolání k jednání jí bylo doručeno na adresu trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast její zástupce omluvil. Soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně k důkazu předložila formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrovou smlouvu ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo] ze dne [datum], která není opatřena podpisem žalované, ve smlouvě je uvedeno jméno dlužníka (žalované) a výše poskytnutého úvěru 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 264 Kč, ověřovací poplatek ve výši 0 Kč. Podle textu smlouvy ověřovací poplatek slouží k tomu, aby ověřili, že bankovní účet, na který chce poslat peníze, je opravdu žadatele. V textu smlouvy je dole místo podpisu vytištěno jméno žalované, IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána, podepsáno kódem číslo kódu, SMS zpráva s podpisovým kódem SMS odeslána na telefonní číslo, smlouva byla podepsána podpisovým kódem dne [datum] v 03:25. Podle výpisu čerpání a přehledu splátek nebylo žalobkyni na předmětný úvěr cokoli uhrazeno. Ze zprávy [právnická osoba] a Potvrzení o provedené platbě The [webová adresa] soud zjistil, že žalobkyně z účtu vedeného u platební brány The [označení brány] odeslala dne [datum] na účet žalované (uvedený ve smlouvě) vedený u [právnická osoba] částku 8 000 Kč pod [variabilní symbol], která byla připsána na její účet dne [datum], jedná se o účet žalované, která je jeho majitelkou a jediným disponentem. Soud uzavírá, že žalobkyně dne [datum] poukázala na účet žalované částku 8 000 Kč, neprokázala však, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. 4. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. 6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně své uplatněné nároky dovozovala. Smlouva o úvěru v elektronické podobě, není opatřena žádným podpisem žalované (včetně jakéhokoliv elektronického podpisu žalované), přičemž v průběhu řízení žalobkyně zároveň neoznačila a ani nedoložila žádný jiný důkaz o právním jednání žalované, které by uzavření předmětné smlouvy předcházelo. Pokud mezi účastníky mělo dojít ke komunikaci prostřednictvím webového rozhraní, a žalobkyně totožnost ověřovala prostřednictvím tzv. bank ID, kterou lze využít u vybraných bank, pak takový způsob podpisu smlouvy z jejího obsahu nevyplývá, když smlouva měla být podepsána SMS kódem. Navíc ani není prokázáno, že služba bank ID byla žalobkyní k ověření totožnosti žalované použita. Pokud měla být totožnost ověřena prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, pak takové doklady žalobkyně k důkazu nepředložila, navíc by k identifikaci žadatele o úvěr kopii dokladů nemohly postačovat vzhledem k snadné dostupnosti takových údajů. Žalobkyně neprokázala, že žalovaná projevila svoji vůli předmětnou smlouvu uzavřít, např. právě doložením takové elektronické komunikace (např. datových zpráv), ze kterých by jednoznačně vyplynula i identifikace osoby, která také takto jednala a obsah tohoto jednání. Úhrada ověřovací platby 1 Kč z účtu žalované na účet žalobkyně nebyla prokázána. Právní jednání žalované (a ani jeho obsah) pak není dle názoru soudu schopna prokázat znalost osobních údajů žalované žalobkyní ani znalost jejího bankovního účtu. Nebylo prokázáno, že by smlouva o hotovostním úvěru byla podepsána zadáním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí odeslaným na ověřené telefonní číslo klienta. Pokud měl být podpis žadatele nahrazen unikátním SMS kódem, pak není zřejmé, jak byla ověřena totožnost osoby, která údaje včetně čísla mobilního telefonu do internetového formuláře webových stránkách poskytovatele úvěru zadává. Ověření totožnosti žalované takovým způsobem z provedených důkazů nevyplývá, když nebyl předložen žádný důkaz, že uvedené telefonní číslo je spojeno právě a jedině s osobou žalované. Listinné důkazy dokládají pouze úkony ze strany žalobkyně, nikoli ze strany žalované. Z žádných k důkazu provedených listin nevyplývá, že konkrétně žalovaná učinila jakýkoli úkon, kterým by projevila vůli uzavřít smlouvu o úvěru a byla seznámena s informacemi o spotřebitelském úvěru. Nebyla tak splněna podmínka ust. § 562 o.z. tedy, že právní jednání učiněné elektronickými prostředky umožňuje určení jednající osoby, která měla tímto způsobem smlouvu podepsat. Žalobkyně se pak k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o uzavření předmětné smlouvy. 10. I kdyby žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy, pak v daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy k prokázání toho, zda posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitelky) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, soud nemá za prokázáno, že byla ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí). 11. Uvedla-li žalobkyně, že zkoumala, zda má žadatel o úvěr u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI a zjišťova