Žalobkyně žalobou došlou soudu dne , datum, se domáhala na žalovaném zaplacení částky celkem 17 766,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o nájmu bytu, a to části domu – garsoniéry s vlastní koupelnou na adrese , adresa, . Nájemní vztah byl dne , datum, skončen a téhož dne byl byt předán. V článku 7 smlouvy se žalobkyně zavázala k uhrazení jistoty ve výši 13 000 Kč v hotovosti. Žalobkyně měla dle tohoto ujednání právo na vrácení jistoty při skončení nájmu. Žalovaný svou povinnost nesplnil, jestliže ke dni 5. 12. 2025 žalobkyni jistotu neuhradil a je tedy od 6. 12. 2025 s částku 13 000 Kč v prodlení. Žalobkyně má dále právo na vrácení poměrné části nájemného uhrazeného za období od 17. 11. 2025 do 16. 12. 2025, neboť nájemní vztah skončil před uplynutím uvedeného období. Žalovaný byt užíval od 17. 11. 2025 do 5. 12. 2025, tj. 19 dní z původně ujednaných 30 dní. Poměrná část nájemného k vrácení je určena dle nájemného vypočteného na den trvání nájmu ve výši 433,33 Kč, tj. skončení nájmu o 11 dní dříve, což tvoří částku 4 766,67 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění výzvou odeslanou mu dne 23. 1. 2026.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, jestliže nárok neuznává v celé jeho výši. Žalovaný nerozporuje, že mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy , datum, s předmětem nájmu nacházejícím se na adrese , adresa, , jako počáteční den nájmu byl mezi stranami sjednán den 17. 11. 2025, žalovaný předal žalobkyni klíče o den dříve. Žalovaný nerozporuje, že z jeho strany došlo k převzetí kauce dle článku 7.1 nájemní smlouvy. Žalovaný ale nesouhlasí s tím, že došlo k ukončení nájemní smlouvy dne , datum, . Dle článku 11 odst. 2 smlouvy je potřeba k ukončení nájemní smlouvy písemné formy, což vyplývá i konkrétně z ustanovení § 2286 odst. 1 o. z. Žalovaný se žalobkyní neuzavřel žádnou písemnou dohodu dle nájemní smlouvy, sám žalobkyni nedal výpověď z nájmu, ani od nájemní smlouvy neodstoupil, případně mu nebylo ani žalobkyní doručeno písemné odstoupení či výpověď nájemní smlouvy.3. Žalobkyně k tomuto vyjádření opakovaně namítla, že považuje skončení nájmu za nesporné, neboť žalovaný převzal dne , datum, předmět nájmu zpět do svého užívání, převzetí nikterak nerozporoval a potvrdil jej v protokolu o převzetí předmětu nájemní smlouvy. Dle žalobkyně tedy došlo ke skončení nájemní smlouvy dohodou dle § 1981 o. z., dle kterého nájem končí v den, kdy nájemce odevzdá byt pronajímateli. Nájem byl tedy skončen dohodou ke dni , datum, Žalobkyně upozorňuje na ustanovení § 2237 o. z., dle kterého pronajímatel nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost pro nedostatek formy. Výklad tohoto ustanovení podle komentářové literatury je „projevem zákonné úpravy k ochraně nájemního bydlení. Tato ustanovení jsou relativně kogentní povahy (lze se od nich odchýlit jen ve prospěch nájemce).“ Pokud žalovaný nesouhlasil s ukončením nájmu, měl se proti tomu ohradit ihned, nikoliv více jak půl roku po převzetí předmětu nájmu.4. Při jednání soudu dne 19. 8. 2026 strany setrvaly na svých vyjádřeních. Žalobkyně navrhla vyhovění žalobě, jestliže ve věci byl sepsán předávací protokol, kde pronajímatel přebírá předmět nájmu zpět do svého výlučného užívání, z tohoto vyplývá jednoznačně vůle stran ukončit nájemní vztah. Je nutno ctít zásadu, že obsah má přednost před formou. V protokolu je výslovně uvedeno, že je předmět nájmu předán zpět do výhradního užívání. Jestliže je předmět nájmu předáván pronajímateli k výhradnímu užívání, není možno se v takový okamžik dále bavit o tom, že by nájem mohl trvat dál.5. Žalovaný setrval na svém návrhu na zamítnutí žaloby, kdy uvedl, že dle judikatury platí, že předávací protokol sám o sobě nemůže znamenat ukončení nájmu, případně jakékoliv jiné smlouvy. Žalovaný pracuje v zahraničí, nechtěl tedy riskovat, že by byt byl ponechán ladem, proto jej od žalobkyně převzal.6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne , datum, byla žalobkyní jako nájemkyní a žalovaným jako pronajímatelem uzavřena smlouva o nájmu pokoje, na základě které žalovaný jako výlučný vlastník domu přenechal žalobkyni do užívání část domu – garsoniéru s vlastní koupelnou na adrese , adresa, v části obce , adresa, . Smlouva byla sjednána na dobu určitou šesti měsíců, tj. do 16. 5. 2026 s možností prodloužení s tím, že smlouva začíná dne 17. 11. 2025. Dle článku 5.1 smlouvy byla žalobkyně povinna platit za nájem pokoje nájemné ve výši 13 000 Kč za každý měsíc trvání nájmu. Dále byla žalobkyně povinna dle článku 7.1 zaplatit žalovanému jako pronajímateli kauci v celkové výši 13 000 Kč s tím, že kauce bude uhrazena při podpisu smlouvy v hotovosti. Dle článku 14.1. smlouvy bylo ujednáno, že smlouva může být měněna písemnými dodatky podepsanými všemi smluvními stranami.7. Daňovým dokladem , Anonymizováno, vystaveným dne , datum, žalovaný potvrzuje, že převzal od žalobkyně celkem částku 26 000 Kč, která představuje částku 13 000 Kč na kauci na nájem a nájem za období od 17. 11. do 16. 12. 2025.8. Z listiny „Protokol o převzetí předmětu nájemní smlouvy“ soud zjišťuje, že tato byla sepsána žalobkyní a žalovaným dne , datum, . Žalovaný v této listině prohlašuje, že dne 5. 12. 2025 přejímá jako pronajímatel od žalobkyně jako nájemkyně předmět nájemní smlouvy – bytové prostory garsoniéru s vlastní koupelnou na adrese , adresa, , včetně veškerého vybavení a klíčů k prostoru poskytnuté, které bylo součástí smlouvy a bylo poskytnuto nájemkyni k užívání. Pronajímatel si prostor a vybavení řádně zkontroloval a souhlasí, že v tomto stavu bude bez dalších výhrad předmět nájemní smlouvy předán zpět do jeho výhradního užívání.9. Soud má za prokázané, jak je ostatně shora uvedeno, toto mezi účastníky ani nebylo sporným, že žalovaný jako pronajímatel a žalobkyně jako nájemkyně uzavřeli dne , datum, nájemní smlouvu, na základě které přenechal žalovaný žalobkyni užívání byt – garsoniéru na adresu , adresa, včetně uvedeného příslušenství. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo dne , datum, k dohodě o skončení nájmu. Ačkoliv je listina ze dne , datum, označena jako „Protokol o převzetí předmětu nájemní smlouvy“, z jejího obsahu je zřejmé, že žalobkyně předmět nájmu odevzdala a žalovaný jej bez výhrad převzal zpět do svého výhradního užívání. Soud souhlasí s vyjádřením žalobkyně v tom směru, že pro posouzení právního jednání je rozhodující jeho obsah (ustanovení § 555 odst. 1 o. z., dle kterého se právní jednání posuzuje dle svého obsahu), nikoliv však označení listiny. Uvedená listina představuje písemný projev shodné vůle účastníků ukončit nájemní vztah ke dni , datum, . V protokolu je výslovně uvedeno, že prostory jsou předávány pronajímateli, který si prostor a vybavení řádně zkontroloval a souhlasí, že v tomto stavu bez dalších výhrad předmět nájemní smlouvy bude předán zpět do jeho výhradního užívání. Z tohoto lze jednoznačně dovodit, že nájemce předmět nájmu vyklidil a odevzdal, pronajímatel jej přebírá, souhlasí s návratem předmětu nájmu do svého výhradního užívání a k tomuto nemá výhrady. Fakticky dle soudu byly naplněny všechny znaky skončení nájmu dohodou. Pokud bylo odkazováno na judikaturu, dle soudu tato řeší situaci, kdy předávací protokol pouze konstatuje faktické předání prostor, aniž by z něj vyplývala vůle ukončit nájemní vztah. Protokol o převzetí předmětu nájemní smlouvy ze dne , datum, však jednoznačně obsahuje souhlas pronajímatele s převzetím prostor zpět do jeho výhradního užívání. Námitka žalovaného, že nájem nebyl ukončen způsobem předvídaným nájemní smlouvou soud tedy neshledal důvodnou. Soud uzavírá, že existuje písemná listina podepsaná oběma stranami, námitka nedostatku formy tedy není důvodná, nicméně soud uvádí, že i dle ustanovení § 2237 o. z. pronajímatel se nemůže dovolat neplatnosti nájemní smlouvy nebo její změny pro nedostatek formy, kdy smyslem tohoto ustanovení je ochrana nájemce. Pronajímatel se ochrany nedostatkem formy zásadně dovolávat nemůže.10. Jestliže soud uzavřel, že nájem skončil dohodou již dne , datum, pak má žalobkyně právo na vrácení poměrné části nájemného za období po tomto dni, neboť odpadl právní důvod, na jehož základě bylo nájemné za zbývající část měsíce uhrazeno. Žalobkyně uhradila na nájemném za období od 17. 11. 2025 do 16. 12. 2025, tj. 30 dnů, částku 13 000 Kč, za 1 den tedy částku 433,33 Kč. Smluvní vztah byl ukončen ke dni , datum, , za období od 6. 12. 2025 do 16. 12. 2025 včetně, tj. za 11 dnů, tedy žalované náleží vrácení částky 4 766,67 Kč.11. Z protokolu o převzetí předmětu nájemní smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že pronajímatel převzal prostory bez výhrad a po kontrole jejich stavu. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval jinou splatnou pohledávku vůči nájemkyni, žalobkyně jako nájemkyně se tedy důvodně domáhá i vrácení jistoty (kauce) ve výši 13 000 Kč poté, co byl nájem ukončen.12. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou zástupkyně žalobkyně ze dne 23. 1. 2026 dle předložené podací stvrzenky mu tato byla zaslána prostřednictvím České pošty, s. p., doporučeně téhož dne.13. Soud žalobě jako důvodné vyhověl v celém rozsahu, kdy žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč a 4 766,67 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícím po ukončení nájemního vztahu, kdy žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni přeplatek na nájemném, tak i uhrazenou jistotu. Výše úroku z prodlení je stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má ve věci zcela úspěšná žalobkyně právo na jejich náhradu. Náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení advokátem, a to za celkem 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření k odporu žalovaného ze dne 11. 6. 2026, další poradu přesahující 1 hodinu dne 17. 8. 2026 a účast při jednání soudu) po 1 820 Kč, to je 10 920 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za těchto 6 úkonů právní služby po 450 Kč, to je 2 700 Kč. Celkem bylo žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznáno 14 420 Kč. Pokud žalobkyně při změně zastoupení účtovala 2 úkony za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy, a to dne 10. 12. 2025 a dále při změně zastoupení dne 11. 8. 2026, k tomuto soud uvádí, že přiznal odměnu toliko za 1 takový úkon, kdy dle soudu změna advokáta sama o sobě není důvodem k tomu, aby byla při změně přenášena povinnost hradit náklady spojené s opakovaným seznamováním nového zástupce s věcí. Jestliže žalobkyně v průběhu řízení z vlastní vůle změní advokáta, jde toto zásadně k její tíži.