Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 27. 5. 2026 požadovala po žalovaném zaplacení částky 43 344,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávka vzniklá na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, distančním způsobem na adrese , název, . Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve sjednaných splátkách, kdy první splátka byla splatná 18. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 10. 1. 2026. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy u žalovaného zjistila informace o počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté měsíční příjmy. Tyto informace žalobkyni sdělil žalovaný. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v příslušných registrech, kdy vyžádala výpis Centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru Policie ČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy a výpis z registru sankční seznamy a interní registry historie klienta. Po posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uzavřela, že dlužník je schopen své závazky splácet, bylo zjištěno, že nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalovanému byl úvěr vyplacen na jeho bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 7. 10. 2024 ve výši 35 000 Kč a dne 19. 7. 2024 ve výši 45 000 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 47 948,62 Kč. Částky zaplacené žalovaným byly započítávány dle smluvních podmínek v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, dále na jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 25. 4. 2025. Žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 26. 4. 2025. Částka 43 344,23 Kč se skládá z dlužné jistiny 32 051,36 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 479,05 Kč a smluvního úroku 10 813,82 Kč. Žalovaný je dle smlouvy povinen zaplatit za vyplacení tranší úvěru poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dále je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,64 % denně z nesplacené části jistiny.2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen k odporu žalovaného. Žalovaný uvedl, že uplatněný nárok neuznává, a to ani z části. Odpor odůvodnil tím, že ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve dvou tranších, a to v částce 35 000 Kč a 45 000 Kč, byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,64 % denně z nesplacené části jistiny. Smlouva ani žádost o poskytnutí úvěru neobsahují údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN). Spotřebiteli nebyl tento údaj o RPSN sdělen v žádné formě. Sjednaná úroková sazba 0,64 % denně odpovídá při prostém přepočtu roční sazbě 233,6 %. Připočte-li se efekt každodenního úročení nesplacené jistiny (tedy postupné navyšování základu), z něhož se úrok počítá, dosahuje efektivní roční sazba přibližně 926 % ročně. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR byla za rozpornou s dobrými mravy shledána sazba 60 % ročně, tedy sazba řádově nižší. Dle žalovaného je taková smlouva neplatná, kdy odkazuje na ustanovení § 1796 o. z., jestliže je dán hrubý nepoměr plnění zcela zjevně. Jednání je neplatné podle § 580 a § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy, a to nezávisle na naplnění znaků lichvy. Smlouva neobsahuje zákonné náležitosti spotřebitelského úvěru podle ustanovení § 106 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého musí smlouva obsahovat mimo jiné údaj o RPSN. Při porušení této informační povinnosti pak platí, že se považuje úvěr od počátku za úročení pouze ve výši diskontní (repo) sazby ČNB platné ke dni uzavření smlouvy, k ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr, se nepřihlíží. Žalobkyně také i v žalobě uvádí, že žalovaný měl uhradit na jistinu částku 47 948,20 Kč. Toto tvrzení je nepravdivé, kdy žalovaný ve prospěch žalobkyně provedl několik bezhotovostních plateb na její bankovní účet, přičemž souhrnně uhradil částku 93 785,02 Kč. Soud musí tedy vycházet z toho, že samotná smlouva je absolutně neplatná. Minimálně je pak nutno dovodit, že ujednání o úrocích a souvisejících poplatcích jsou v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné. Žalovanému byla poskytnuta částka 80 000 Kč, žalovaný uhradil minimálně částku 93 785,02 Kč, kdy tedy bezdůvodně uhradil žalobkyni navíc částku 13 785,02 Kč. Nárok žalobkyně tedy na jakoukoliv další platbu není důvodný.3. Usnesením ze dne 20. 6. 2026, č. j. 8 C 59/2026-19, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, jakým konkrétním způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a označila důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení. K této výzvě se žalobkyně nikterak nevyjádřila. K jednání nařízenému na 17. 8. 2026 se žalobkyně omluvila s tím, že souhlasí s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný v plném odkázal na svůj odpor s tím, že shledává smlouvu neplatnou také z důvodu, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dále spatřuje neplatnost smlouvy v tom, že ve smlouvě není uvedeno RPSN, sjednaný úrok je několikanásobně vyšší, nežli jsou standardní hodnoty úroku u takovýchto spotřebitelských smluv. Rovněž ve smlouvě absentuje informační povinnost. Žalobkyní je odkazováno na to, že tyto informace jsou na webovém rozhraní v aplikaci, takové informace však nebyly dohledatelné. Žalovaný nepodává protinávrh proti žalobkyni, chce mít věc za vyřízenou. Nicméně je nutno posoudit platby, které byly učiněny ve prospěch žalovaného a proti tomu platby, které byly učiněny žalovaným ve prospěch žalobkyně, tedy žalovaný uhradil více, nežli měl. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.4. Na základě listin předložených žalobkyní, shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalobkyní žalovanému vyplacena celkem částka 80 000 Kč, kdy žalovaný v odporu do platebního rozkazu shodně se žalobkyní uvedl, že úvěr mu byl poskytnut ve dvou tranších, a to v částce 35 000 Kč a 45 000 Kč. Žalovaný výpisem ze svého účtu č. , č. účtu, prokázal, že na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, (účet uvedený ve smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, určený ke hrazení sjednaných splátek úvěru) a na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, (účet uvedený ve výzvě zástupkyně žalobkyně ze dne 19. 4. 2026 k úhradě dlužné částky) uhradil celkem částku 93 785,02 Kč.5. Smlouva o úvěru byla uzavřena účastníky za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost žalobkyně coby poskytovatele s odbornou péči posoudit úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, dále i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Účelem zkoumání úvěruschopnosti je to, aby bylo zabráněno poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je tedy nutno, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a sám aktivně zjišťoval, zda spotřebitel řádně své závazky plní.10. Pokud se soud zabýval tím, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že její povinnost nebyla splněna. K posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní předložen toliko výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný bydlí na adrese , adresa, ve , adresa, . Celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je tři, z toho dva členové jsou s příjmem. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na půjčky je 6 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč. Další nezbytné výdaje jsou 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje pak 5 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 29 752 Kč. Pokud byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doložila, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost prověřována, aby tato svá tvrzení doplnila a předložila důkazy, zůstala žalobkyně v tomto směru nečinná. Není tedy jakkoliv doloženo, jakým způsobem byl ověřen čistý měsíční příjem žalovaného, žalobkyně se nikterak nezabývala tím, že žalovaný při svém měsíčním příjmu 29 752 Kč tvrdí, že má splátky dalších půjček již ve výši 6 000 Kč. Nikterak nejsou doloženy výdaje spojené s bydlením, další nezbytné výdaje, zda má žalovaný nějakou vyživovací povinnost a další. Nezbývá nežli uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy předložený výpis o posouzení úvěruschopnosti dle soudu naprosto nedostačuje činění závěru o tom, že žalovaný je schopen řádně poskytnutý úvěr splácet. Důsledkem tedy toho je, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná.11. „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěru) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru včas. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. … Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (nýbrž od možností dlužníka) spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021.12. Soud závazkový vztah žalobkyně a žalovaného vzniklý na základě uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru posoudil tak, že smlouva je neplatná pro rozpor s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Jak je shora uvedeno, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má tedy pouze právo na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku celkem ve výši 86 000 Kč. Žalovaný pak dokládá, že žalobkyni uhradil celkem částku 93 785,02 Kč. Žalovaný tedy zaplatil více, nežli mu bylo žalobkyní poskytnuto. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl, jestliže žalovaným bylo žalobkyni uhrazeno více, nežli bylo žalobkyní na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, poskytnuto.13. Ve věci úspěšnému žalovanému náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovaný byl ve věci zastoupen advokátem, náleží mu tedy odměna za zastoupení advokátem za celkem 3 úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, a to odpor ze dne 18. 6. 2026 včetně jeho doplnění ze dne 17. 7. 2026 a účast na jednání soudu dne 17. 8. 2026 po 2 860 Kč, to je 8 580 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za tyto 3 úkony právní služby po 450 Kč, to je 1 350 Kč, náhrady za promeškaný čas jízdou z , adresa, k Okresnímu soudu v Prachaticích a zpět za celkem 2 hodiny 40 minut, to je za 6 započatých půlhodin po 150 Kč, celkem tedy 900 Kč, cestovného osobním automobilem tovární značky , název, , registrační značky , SPZ, při kombinované spotřebě 7,2 l/100 km ceně paliva 41,90 Kč/1 l (dle předloženého pokladního dokladu vystaveného dne 17. 8. 2026 , právnická osoba, ) a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,90 Kč při ujetých celkem , hodnota, km, to je cestovného 2 639,37 Kč. Celkem bylo žalovanému na náhradě nákladů řízení přiznáno 13 469,39 Kč.