Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 20 000 Kč jako jistiny úvěru, částky 620 Kč jako smluvní pokuty, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 108,74 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 031,74 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1.6.2025 do zaplacení. Uvedl, že dne 4.4.2024 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované na jí označený běžný účet téhož dne poskytnuta bezhotovostně finanční částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit smluvní úrok ve výši 115,46 % ročně, úvěr měl být splacen, Anonymizováno, v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou první měsíční splátky, právní předchůdce žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru dnem 4.8.2024. Žalovaná v rámci odstavce Smlouvy upravujícího souhlas se zpracováním osobních údajů podepsala, že souhlasí se zpracováním údajů sdružením , právnická osoba, . za účelem získání informací o bonitě klienta, jeho platební morálce a důvěryhodnosti. Žalovaná výslovně udělila souhlas k tomu, aby právní předchůdce žalobce uskutečnil dotazy na úvěrové registry, nebankovní registr klientských informací a bankovní registr klientských informaci pro zhodnocení bonity, důvěryhodnosti a platební morálky a popřípadě ověřil správnost poskytnutých údajů žalovanou. Původní věřitel dle vlastního sdělení uvedl, že úvěruschopnost klientů ověřuje taktéž na základě svých interních kontrol a nastavených pravidel, které mimo jiné zahrnují i skutečnost, že pokud klient u Původního věřitele měl již dříve uzavřenou Smlouvu o úvěru a dostal se do prodlení se splácením úvěru, Původní věřitel tomuto klientovi další úvěr neposkytl. Žalobce však dokumenty k ověření úvěruschopnosti nedisponuje. Přes upomínání nebylo na dluh žalovanou ničeho uhrazeno. Aktivní legitimace žalobce vyplývá z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13.11.2023 mezi Původním věřitelem a společností , právnická osoba, (dále jako „Přechodný věřitel“) a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27.05.2025, která byla uzavřena mezi Přechodným věřitelem a žalobcem.2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 30.6.2026 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalované.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Žalobce svým podání ze dne 26.6.2026 vzal svůj návrh co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 108,74 Kč a smluvní pokuty ve výši 620 Kč, soud proto řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil (výrok I.).5. Soud měl prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, , Obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z běžného účtu právního předchůdce žalobce, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne 4.4.2024 s žalovanou smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalované ve výši 20 000 Kč, který bude žalované poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala, Anonymizováno, splatit úvěr v pravidelných dvanácti měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 115,46 % ročně. Žalované byl úvěr ve výši 20 000 Kč právním předchůdcem na účet č. , č. účtu, vyplacen dne 4.4.2024. Žalovaná úvěr nesplácela, právní předchůdce proto dopisem ze dne 4.8.2024 přistoupil k okamžitému zesplatnění úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13.11.2023 spolu se Společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 26.9.2024 a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.5.2025 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Listinou ze dne 12.9.2024 vyrozuměla společnost , právnická osoba, žalovanou, že smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství této pohledávky postoupena přechodnému věřiteli. Dopisem ze dne 20.3.2026 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalované dne 21.3.2026, kdy zároveň bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky žalující společnosti, přičemž žalované byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 30.3.2026.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 11,50 % p.a. od 31.3.2026 do zaplacení – důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě, níž žalovaná obdržela úvěr ve výši 20 000 Kč dne 4.4.2024, který se zavázala s úroky splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila (neuhradila ani první splátku) a úvěr nevrátila. Vzhledem k tomu, že žalobce neposkytl žádné důkazy o tom, že posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr bylo právním předchůdcem žalobce provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru – je důsledkem sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 20 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, když žalovaná vůči právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nezaplatila. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, v řízení zůstal pasivní a netvrdila ani neprokázala, že by žalobcem tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět. Vzhledem k tomu, že žalobce žalovanou dopisem ze dne 20.3.2026 vyzval k zaplacení dluhu do 30.3.2026, tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 31.3.2026, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 11,50 % p.a. od 31.3.2026 do zaplacení a nikoliv dříve. Soud proto žalobcům nárok na zaplacení příslušenství před datem 31.3.2026 jako nedůvodný zamítl.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 031 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 bod 2 citované vyhlášky) částku 400 Kč. Za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění), činí odměna advokáta celkem 1 200 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky). Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 94 % z celku (úspěch žalobce činí 97 % - úspěch žalované 3 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 2 379 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly.14. Vzhledem k tomu, že žalobce podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebylo možné vydat, soud doměřil žalobci doplatek soudního poplatku dle pol. 2 bod 2 ve spojení s pol. 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků jako Přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., ve výši 206 Kč, když poplatková povinnost žalobce činí 1 031 Kč a žalobce dosud na soudním poplatku uhradil 825 Kč.15. Lhůty k plnění byly stanoveny třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.