Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 30. 4. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi. Žalovaný měl uhradit celkovou částku 36 000 Kč formou 20 měsíčních splátek po 1 800 Kč. První splátku měl uhradit 20. 1. 2026. Smlouva byla uzavřena elektronicky okamžikem jejího podpisu žalovaným, za který se považuje okamžik připsání verifikační platby na účet žalobkyně. Žalovaný žalobkyni neplnil ani částečně, s výjimkou verifikační platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 3. 2026. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, úroku ve výši 21,64 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 3. 2026 do 24. 6. 2026, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 6. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení (vše dosud uvedené je v návrhu na vydání EPR zahrnuto pod nárok 1), dále částky 1 551 Kč představující dlužné úroky (nárok 2), částky 300 Kč jako účelně vynaložených nákladů na odeslání třech (3 x 100) upomínek ve dnech 25. 1. 2026, 25. 2. 2026 a 25. 3. 2026 (nárok 3), částky 1 497 Kč (3 x 499 Kč) představující sjednanou smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou splátek (nárok 4) a částky 978 Kč jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 31 551 Kč (součet neuhrazených splátek ve výši 5 400 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 26 151 Kč ke dni splatnosti) od 26. 3. 2026 do 25. 4. 2026 (nárok 5).2. Podáním doručeným soudu dne 29. 7. 2026 (č. l. 107–110) žalobkyně doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že žalovaný měl příjem od zaměstnavatele – společnosti , právnická osoba, , k čemuž si vyžádala výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2025, jakož i detail úhrady mzdy na účet žalovaného za měsíce srpen až listopad 2025. Průměrná mzda žalovaného zasílaná na jeho účet činila 22 753,50 Kč. Žalobkyně měla dále k dispozici negativní výpis k žalovanému z centrální evidence exekucí ze dne 15. 12. 2025, negativní výpis z insolvenčního rejstříku ze dne 15. 12. 2025, čestné prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků ze dne , datum, , čestné prohlášení žalovaného o výdajích a příjmech ze dne , datum, , prohlášení samostatného zprostředkovatele úvěru ze dne , datum, , informace o žalovaném z registru CRIF ze dne , datum, , prohlášení paní , jméno FO, , matky žalovaného, ze dne , datum, a informativní výpis z katastru nemovitostí dokládající vlastnické právo matky žalovaného k pozemku parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům (k. ú. , adresa, ). Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Při posouzení nákladů na bydlení vycházela žalobkyně i z tzv. normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, přičemž v roce 2025 tyto náklady činily 13 737 Kč. Žalobkyně přihlédla též k výši životního (4 860 Kč, resp. 7 520 Kč včetně vyživovaných osob) a existenčního (3 130 Kč) minima jednotlivce, jakož i k průměrným výdajům obyvatelstva dle údajů Českého statistického úřadu. Dospěla k závěru, že po odečtení nákladů na bydlení ve výši 2 000 Kč a splátky úvěru u žalobkyně ve výši 1 800 Kč žalovanému zůstane měsíčně částka 18 954 Kč, po odečtení životního minima včetně vyživovaných osob (7 520 Kč) pak částka 11 434 Kč. Pracovní poměr žalovaného u zaměstnavatele byl sjednán na dobu neurčitou. Žalobkyně u žalovaného nezjistila žádné platby pojištění, další úvěrové zatížení nebo problémy se sázkami či hazardními hrami. Nevznikly pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit měsíční splátku 1 800 Kč. Žalobkyně v rozebíraném podání doplnila též tvrzení a důkazní návrhy též k uzavření smlouvy o úvěru, čerpání úvěru a upomínkám, za něž žádala úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 3 x 100 Kč. K upomínkám (včetně zesplatnění úvěru) uvedla, že byly odeslány jednak prostřednictvím České pošty, s.p., jednak prostřednictvím tzv. schránky zákazníka.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Výzva k vyjádření se k návrhu ze dne 22. 5. 2026 mu byla zaslána v souladu s § 45 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), do datové schránky fyzické osoby, dodána dne 25. 5. 2026 a doručena fikcí ke dni 4. 6. 2026 (§ 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Do datové schránky bylo žalovanému doručováno i předvolání k jednání; k doručení tzv. fikcí došlo ke dni 9. 7. 2026. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Na jednání konaném 31. 7. 2026 v nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. (právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil) soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:5. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č. l. 24–26) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož 2 500 Kč představovala „provize zprostředkovateli hrazená poskytovatelem na pokyn zákazníka přímo zprostředkovateli“. Žalovaný měl uhradit celkovou částku 36 000 Kč v měsíčních splátkách po 1 800 Kč. Dle splátkového kalendáře („Tabulky umoření“; č. l. 28) byla první splátka splatná dne 20. 1. 2026 a poslední 20. splátka dne 20. 8. 2027. V části smlouvy s údaji o zákazníkovi (žalovaném) jsou uvedeny následující informace: čistý měsíční příjem 22 500 Kč, zaměstnavatel , právnická osoba, , výdaje na bydlení 2 000 Kč, druh bydlení u rodičů, počet vyživovaných osob 0, splátky dalších úvěrů 0 Kč. Totéž, jde-li o příjmy a výdaje, se podává z listiny nazvané „Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení“ (č. l. 33 verte). Ke smlouvě byly doloženy též Úvěrové podmínky jako její příloha č. 1 (č. l. 20–21) a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jako její příloha č. 2 (č. l. 15–17). Na samotné smlouvě o úvěru je uvedeno, že „zákazník podepsal tuto Smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1,- Kč dle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru“. K této úhradě došlo dle potvrzení o provedení transakce dne , datum, (č. l. 14). Ke smlouvě i k dalším dokumentům předložila žalobkyně „záznam o vložení dokumentu do systému“ (č. l. 18, 22, 27, 34) specifikující den, čas a osobu vkládající konkrétní dokument do systému žalobkyně. Soud zde nerekapituluje jednotlivá smluvní ujednání, neboť je to s ohledem na dále uvedené závěry nadbytečné.6. Dle listiny nazvané „Pohyby na účtu“ (č. l. 23) vyplatila žalobkyně dne , datum, částku 27 500 Kč na účet žalovaného dle smlouvy o úvěru (účet č. , č. účtu, ; dále jen „účet žalovaného“) a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele.7. Dle listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne , datum, (č. l. 7) byly vyplněny údaje o číslu účtu žalovaného, číslu jeho občanského průkazu, o lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a katastru nemovitostí, dále o měsíčním příjmu za 4 měsíce (průměr 22 753,50 Kč), druhu bydlení (u rodičů), výdajích na bydlení (2 000 Kč), celkových měsíčních splátkách úvěrů (0 Kč), měsíční splátce vůči žalobkyni (1 800 Kč), celkových úvěrech dle REPI (0 Kč), pojištění (0 Kč), sázkách a hrách („nemá problém“), ostatních zjištěných běžných výdajích (0 Kč), počtu vyživovaných osob (ve smlouvě 0, skutečnost 1), normativních nákladech na bydlení (13 737 Kč), životním minimu včetně vyživovaných osob (7 520 Kč), nezabavitelné částce včetně vyživovaných osob (15 498 Kč) a zbývající částce zákazníka (18 954 Kč). K tomu bylo doloženo prohlášení rodiče (, jméno FO, ) ze dne , datum, o tom, že žalovaný přispívá matce na bydlení částkou 2 000 Kč měsíčně (č. l. 12), informace o pozemku parc. č. st. , hodnota, , k. ú. , adresa, , jehož součástí je rodinný dům s č. p. , hodnota, a vlastníkem matka žalovaného (č. l. 8), výplatní pásky od zaměstnavatele , právnická osoba, za měsíce říjen 2025 (čistá mzda 19 359 Kč; č. l. 9 verte) a listopad 2025 (čistá mzda 24 758 Kč; č. l. 9), potvrzení o příchozích úhradách od zaměstnavatele na účet žalovaného (č. l. 10–11v) zaúčtované ve dnech 11. 9. 2025 (24 487 Kč), 13. 10. 2025 (24 910 Kč), 11. 11. 2025 (19 536 Kč) a 11. 12. 2025 (22 081 Kč), negativní (bez záznamu) výsledek lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí ze dne 15. 12. 2025 (č. l. 13), v insolvenčním rejstříku ze dne 15. 12. 2025 (č. l. 12v), v registru platebních informací – REPI (č. l. 13v), jakož i listina nazvaná „Závazky spotřebitele – čestné prohlášení“ (č. l. 33) v níž žalovaný mimo jiné prohlašuje, že není v úpadku či hrozícím úpadku, nejsou proti němu vedena exekuční řízení a smlouvu o úvěru uzavřel po zvážení všech okolností.8. Dle upomínky ze dne 25. 1. 2026 (č. l. 29) upozornila žalobkyně žalovaného, že je v prodlení s hrazením splátek dle smlouvy o úvěru. Dlužná splátka činila 1 800 Kč. Upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru dle čl. IV bodu 1 písm. d) smlouvy o úvěru, na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a upomínací náklady ve výši 100 Kč. Dle upomínky ze dne 25. 2. 2026 (č. l. 30) upozornila žalobkyně žalovaného, že je v prodlení s hrazením splátek dle smlouvy o úvěru. Dlužné splátky činily 3 600 Kč. Upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru, na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku (aktuálně 998 Kč) a upomínací náklady ve výši 100 Kč (aktuálně 200 Kč). Obě upomínky jsou uvedeny v dlouhém seznamu odeslaných upomínek (č. l. 41–53, 59v–71), k nimž se vztahují čestná prohlášení pana , jméno FO, , zaměstnance žalobkyně (č. l. 35–40, 54–59), že je odeslal jako obyčejné poštovní zásilky. Žalobkyně dále doložila vložení těchto upomínek do tzv. schránky zákazníka (klientské složky; č. l. 117).9. Dle listiny nazvané „Zesplatnění pro smlouvu , hodnota, “ ze dne 25. 3. 2026 (č. l. 31) žalobkyně žalovanému oznámila, že v souladu se smluvním ujednáním došlo k zesplatnění úvěru, a požadovala zaplacení částky 31 551 Kč, smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč. Jednalo se současně o výzvu předžalobní. Žalobkyně doložila vložení této upomínky do tzv. schránky zákazníka (klientské složky; č. l. 117).10. Dle listiny nazvané „Bonita smlouvy“ ze dne 23. 4. 2026 (č. l. 32) neplnil žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru ani částečně (vyjma verifikační platby ve výši 1 Kč zmíněné výše).11. Ze sdělení společnosti , název banky, ze dne 26. 5. 2026 (č. l. 86) soud zjistil, že majitelem shora uvedeného účtu, na který žalobkyně vyplatila částku 27 500 Kč, je žalovaný.12. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2025 do 31. 12. 2025 (č. l. 87–101), které si soud vyžádal od společnosti , název banky, , soud zjišťoval majetkovou situaci žalovaného před poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně. Na počátku září 2025 činil zůstatek na účtu žalovaného 12 761,62 Kč. V průběhu měsíce byly na účet připsány příchozí platby v celkové výši 41 088,12 Kč, zatímco odchozí transakce dosáhly celkem 53 149 Kč. Za měsíc tak došlo ke snížení zůstatku o 12 060,88 Kč. Konečný zůstatek k 30. 9. 2025 činil 700,74 Kč. Hlavním příjmem žalovaného byla mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 24 487 Kč připsaná dne 11. 9. 2025. Vedle příjmu ze zaměstnání byly na účet opakovaně připisovány prostředky od společností , právnická osoba, a , právnická osoba, , které souvisejí s úvěrovým financováním žalovaného. Příchozí platby od společnosti , právnická osoba, dosáhly celkové částky 9 553 Kč, která sestává z následujících příchozích plateb: dne 3. 9. 2025 ve výši 500 Kč, dne 4. 9. 2025 ve výši 500 Kč, dne 5. 9. 2025 ve výši 100 Kč a 1 800 Kč, dne 6. 9. 2025 ve výši 200 Kč a 100 Kč, dne 9. 9. 2025 ve výši 900 Kč, 100 Kč a 100 Kč, dne 10. 9. 2025 ve výši 100 Kč a 900 Kč, dne 15. 9. 2025 ve výši 300 Kč, dne 19. 9. 2025 ve výši 3 601 Kč a dne 20. 9. 2025 ve výši 103 Kč, 10 Kč a 339 Kč. Příchozí platby od společnosti , právnická osoba, dosáhly celkové částky 4 349 Kč, která sestává z následujících příchozích plateb: dne 13. 9. 2025 ve výši 500 Kč a 200 Kč, dne 15. 9. 2025 ve výši 200 Kč, dne 16. 9. 2025 ve výši 50 Kč, dne 17. 9. 2025 ve výši 700 Kč,, Anonymizováno, dne 18. 9. 2025 ve výši 300 Kč a dne 19. 9. 2025 ve výši 1 488 Kč a 911 Kč. Žalovaný rovněž vynakládal prostředky na splácení úvěrů vůči uvedeným společnostem. Společnosti , právnická osoba, uhradil dne 11. 9. 2025 částku 4 069,75 Kč, společnosti , právnická osoba, uhradil téhož dne částky 3 885 Kč a 1 500 Kč. V září tak žalovaný obdržel od společností , právnická osoba, a , právnická osoba, celkem 13 902 Kč, zatímco na úhradu závazků vůči těmto společnostem zaplatil celkem 9 454,75 Kč. Rozdíl mezi přijatými a uhrazenými úvěrovými prostředky činil 4 447,25 Kč ve prospěch přijatých částek. Na počátku října 2025 činil zůstatek na účtu žalovaného 700,74 Kč. V průběhu měsíce byly na účet připsány příchozí platby v celkové výši 36 529 Kč, zatímco odchozí transakce dosáhly celkem 36 881,86 Kč. Za měsíc tak došlo ke snížení zůstatku o 352,86 Kč. Konečný zůstatek k 31. 10. 2025 činil 347,88 Kč. Hlavním příjmem žalovaného byla mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 24 910 Kč připsaná dne 13. 10. 2025. Žalovaný čerpal od společnosti , právnická osoba, dne 23. 10. 2025 částku 500 Kč a od společnosti , právnická osoba, dne 17. 10. 2025 částku 500 Kč a dne 20. 10. 2025 částku 50 Kč. V součtu se jedná o částku 1 050 Kč. Žalovaný naopak uhradil dne 13. 10. 2025 ve prospěch společnosti , právnická osoba, částku 508,12 Kč a ve prospěch společnosti , právnická osoba, částku 993 Kč. Na počátku listopadu 2025 činil zůstatek na účtu žalovaného 347,88 Kč. V průběhu měsíce byly na účet připsány příchozí platby v celkové výši 42 827 Kč, zatímco odchozí transakce dosáhly celkem 43 057,16 Kč. Za měsíc tak došlo ke snížení zůstatku o 230,16 Kč. Konečný zůstatek k 30. 11. 2025 činil 117,72 Kč. Hlavním příjmem žalovaného byla mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 19 536 Kč připsaná dne 11. 11. 2025. Žalovaný dále opakovaně čerpal prostředky od společnosti , právnická osoba, ; celková čerpaná částka činila 5 635 Kč a sestávala z následujících příchozích plateb: dne 9. 11. 2025 ve výši 1 800 Kč, 500 Kč a 300 Kč, dne 10. 11. 2025 ve výši 40 Kč, 400 Kč a 300 Kč, dne 11. 11. 2025 ve výši 200 Kč a 100 Kč a dne 12. 11. 2025 ve výši 500 Kč, 1 400 Kč, 500 Kč a 95 Kč. Naopak na úhradu dluhů vůči společnosti , právnická osoba, žalovaný vynaložil celkovou částku 8 960 Kč sestávající z částky 7 967 Kč uhrazené dne 6. 11. 2025 a částky 993 Kč uhrazené dne 12. 11. 2025. Na počátku prosince 2025 činil zůstatek na účtu žalovaného 117,72 Kč. V průběhu měsíce byly na účet připsány příchozí platby v celkové výši 67 640 Kč, zatímco odchozí transakce dosáhly celkem 66 794,44 Kč. Zůstatek se zvýšil o 845,56 Kč. Konečný zůstatek k 31. 12. 2025 činil 963,28 Kč. Hlavním příjmem žalovaného byla mzda od společnosti , právnická osoba, , ve výši 22 081 Kč, připsaná dne 11. 12. 2025. Žalovaný dále opakovaně čerpal prostředky od společnosti , právnická osoba, ; celková čerpaná částka činila 3 737 Kč a sestávala z následujících příchozích plateb: dne 11. 12. 2025 ve výši 500 Kč, 700 Kč a 2 000 Kč a dne 12. 12. 2025 ve výši 451 Kč a 86 Kč. Naopak na úhradu dluhů vůči společnosti , právnická osoba, žalovaný vynaložil celkovou částku 5 408 Kč sestávající z částek 4 208 Kč a 1 200 Kč uhrazených dne 11. 12. 2025.13. Soud v předchozím odstavci vypočetl transakce související s čerpáním či hrazením úvěrů. Dále je třeba zdůraznit, že součet odchozích plateb byl v měsících září, říjen a listopad 2025 vždy vyšší než součet plateb příchozích. Z odchozích plateb lze zmínit např. opakující se platbu ve výši 5 500 Kč ze dnů 11. 9. 2025, 13. 10. 2025 a 11. 12. 2025 nebo trvalý příkaz ve výši 1 717 Kč měsíčně.14. Z výpisu z účtu žalovaného se též podává připsání částky 27 500 Kč od žalobkyně dne , datum, dle smlouvy o úvěru (č. l. 88).15. Z lustrace žalovaného v Informačním systému základních registrů (ISZR, č. l. 79) soud zjistil, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy o úvěru (, datum, ) dvě děti ve věku 3,5 roku a 0,5 roku, což nekoresponduje s údajem o počtu vyživovaných osob dle smlouvy o úvěru (0), resp. dle listiny „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ (1).16. Soud provedl k důkazu i žalobkyní předloženou statistiku rodinných účtů (č. l. 111), výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu (č. l. 112–113), výši normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2025 (č. l. 114), životní a existenční minimum (č. l. 115), avšak žádné skutkové závěry z nich nečiní. Z těchto listin totiž neplynou žádné informace o poměrech žalovaného.17. Z provedených listinných důkazů činí soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru. V návaznosti na to žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne , datum, částku 27 500 Kč. Žalovaný žalobkyni dosud uhradil toliko 1 Kč představující tzv. verifikační platbu, již žalobkyně dle svého tvrzení započetla na úhradu 1. splátky ve výši 1 800 Kč splatné 20. 1. 2026. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku (části) dluhu tíží žalovaného, který však zůstal procesně nečinný. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně řádně nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (k tomu viz dále).18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.21. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.24. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.26. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.27. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.28. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.29. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).30. Soud má za prokázané, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Zjistila a ověřila příjmy žalovaného z pracovního poměru, avšak rezignovala na povinnost zabývat se skutečnými výdaji žalovaného. Namísto toho pracovala s údaji o normativních nákladech na bydlení, životním minimu či nezabavitelné částce. Jediný skutečný výdaj, k němuž žalobkyně předložila podklad, ze kterého vycházela, představuje příspěvek žalovaného na bydlení u rodičů ve výši 2 000 Kč dokládaný prohlášením matky žalovaného. Pokud žalobkyně v podání ze dne 29. 7. 2026 tvrdila, že žalovanému měsíčně zůstává částka 18 954 Kč, případně alespoň 11 434 Kč, jedná se o nepodložené úvahy, které jsou v rozporu se zjištěními učiněnými soudem z výpisů z účtu žalovaného. Tyto výpisy žalobkyně k dispozici neměla (netvrdila to). Výpisy si vyžádal až soud v souvislosti s povinností přihlížet ex offo k případné neplatnosti smlouvy o úvěru, aniž by ovšem mohl zjištěními z těchto výpisů „suplovat“ činnost žalobkyně a doplňovat chybějící tvrzení k výdajové straně rozpočtu žalovaného. Z výpisů soud zjistil, že majetková situace žalovaného v období před uzavřením smlouvy o úvěru nebyla příznivá (přinejmenším byla zcela odlišná od toho, jak ji prezentovala žalobkyně) – součet příchozích plateb byl v měsících bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru od žalobkyně (září, říjen, listopad 2025) nižší než součet odchozích plateb. Odchozí platby v uvedených měsících činily 53 149 Kč, 36 881,86 Kč a 43 057,16 Kč; jsou tedy výrazně vyšší než výdaje dovozované žalobkyní dle pomocných ukazatelů (a prohlášení rodiče). Žalobkyně s těmito skutečnými výdaji nepracovala, neznala tak ani jejich skladbu. Nevěděla ani o čerpání dalších úvěrů od společností , právnická osoba, a , právnická osoba, . Soud rovněž zjistil, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy o úvěru dvě malé děti ve věku 3,5 roku a 0,5 roku, ačkoli ve smlouvě o úvěru není uvedena žádná vyživovaná osoba a v listině „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ jen jedna.31. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně svoji povinnost nesplnila. Smlouva je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.33. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.34. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.35. Plnění, jež žalobkyně žalovanému vyplatila na základě absolutně neplatné smlouvy (27 500 Kč), představovalo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, konkrétně plnění bez právního důvodu. Žalovaný uhradil pouze 1 Kč tzv. verifikační platbou, proto je povinen žalobkyni zaplatit zbylých 27 499 Kč.36. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úrok, smluvní pokuta, náklady spojené s upomínáním). Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout od splatnosti sjednané v neplatné smlouvě. Předně je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala, že by před podáním žaloby vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení (k výzvě jako předpokladu splatnosti i v případě pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru viz článek Marka Jägera nazvaný Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl publikován v Právních rozhledech 7–8/2026, s. 242 a násl.), jelikož u žádné z výzev nebylo prokázáno její dojití do sféry žalovaného (§ 570 odst. 1 o. z.). Domněnku dle § 573 o. z. aplikovat nelze; nejedná se totiž o domněnku dojití, nýbrž o domněnku doby dojití, a předpokladem její aplikace je prokázané dojití (což je i jednomyslný názor komentářové literatury k tomuto ustanovení o. z.). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je tak možno považovat až návrh (žalobu), který došel do sféry žalovaného dne 25. 5. 2026, kdy byl dodán do jeho datové schránky a žalovaný se s ním mohl seznámit. Pokud by soud právě od tohoto data počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z., za niž lze považovat krátkou lhůtu v řádu dnů, a konstatoval prodlení žalovaného po jejím uplynutí, znamenalo by to, že žalovaný má vydat bezdůvodné obohacení dříve, než by měl shodnou částku uhradit dle sjednané splatnosti v absolutně neplatné smlouvě. Takový závěr by byl nepřiměřený a v rozporu s ochranou žalovaného jako spotřebitele. Pokud by žalovaný hradil od 20. 1. 2026 (sjednaná splatnost první splátky) řádně a včas sjednané splátky ve výši 1 800 Kč měsíčně, ke dni vyhlášení rozsudku (31. 7. 2026) by měl uhrazeno („pouze“) 12 600 Kč (7 x 1 800); při splácení dle splátkového kalendáře sjednaného v neplatné smlouvě by zcela vydal bezdůvodné obohacení ve výši 27 499 Kč po zaplacení (části) 16. splátky splatné (až) 20. 4. 2027. Soud nijak nepřehlíží ani speciální úpravu splatnosti dle § 87 odst. 1 větě druhé zákona č. 257/2016 Sb., dle níž je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Možnosti žalovaného soudu s ohledem na pasivitu žalovaného známy nejsou. Ani tato speciální úprava, která vést k ochraně spotřebitele, nikoli ke zhoršení jeho postavení, nemůže dle soudu odůvodnit závěr, dle kterého by byl žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení dříve, než by měl shodnou částku uhradit dle sjednané splatnosti v absolutně neplatné smlouvě. Proto soud žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. V těchto případech by dokonce připadalo v úvahu úplné či částečné zamítnutí žaloby („pro tentokrát“) s odůvodněním, že dosud nenastala splatnost (části) žalobou uplatněné pohledávky (k tomu srov. shora zmíněný článek Marka Jägera). Taková praxe se však prozatím neprosadila a ani soud takto nepostupoval. Současně však využil možnosti stanovit delší lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat v šesti měsíčních splátkách po 4 000 Kč a jedné splátce ve výši 3 499 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto výroku rozsudku. Přitom zohlednil, že je-li rozsudek vyhlašován 31. 7. 2026, lze očekávat nabytí právní moci v měsíci září 2026 (nebude-li podáno odvolání), a pokud by od měsíce října 2026 žalovaný hradil splátky v uvedené výši, poslední splátku by uhradil v měsíci dubnu 2026. Tento postup je pro žalobkyni výhodnější, než kdyby soud stanovil splátky ve výši dle smlouvy o úvěru (1 800 Kč měsíčně). Ztrátu výhody splátek soud nestanovil. Soud si je vědom toho, že hmotněprávní splatnost a pariční lhůta jsou rozdílné instituty, avšak postup soudu by nebyl konzistentní, pokud by na jednu stranu konstatoval, že žalovaný nemá být v horší situaci než dle absolutně neplatné smlouvy (dle níž by přiznanou částku 27 499 Kč vydal při řádném splácení až dne 20. 4. 2027), na druhou stranu by žalovanému stanovil pariční lhůtu, která by uplynula před uvedeným datem, a žalobkyně by tak mohla celou přiznanou částku vymáhat exekučně již před 20. 4. 2027. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I a II.37. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 31. 7. 2026 byla částka 37 504,13 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 27 499 Kč, tj. 73,32 %, žalovaný co do částky 10 005,13 Kč, tj. 26,68 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 46,64 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 624 Kč (k doměření soudního poplatku do této částky viz odůvodnění k výroku IV) a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a návrh ve věci samé. Soud nepovažuje za samostatný úkon, za který by náležela odměna, vyjádření ze dne 29. 7. 2026. Tvrzení zde obsažená (zejména k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) mohla a měla být uvedena již v návrhu. Odměna za tři uvedené úkony stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 3 a. t. činí 3 x 700 Kč, celkem 2 100 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech (jak soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS). Právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 504 Kč (0,21 x 2 400 Kč). Náklady právního zastoupení činí celkem 2 904 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 624 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 4 528 Kč. Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko v rozsahu 46,64 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 2 111,86 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (u nákladového výroku nevyužil možnosti stanovit ji delší než třídenní), platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).38. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 250 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek je třeba doměřit dle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tak, aby odpovídal 5 % základu poplatku [položka 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků]. Žalobkyně na soudním poplatku dosud uhradila částku 1 374 Kč, tj. 4 % ze základu poplatku 34 326 Kč, resp. 34 330 Kč po zaokrouhlení na desítky nahoru. Soud má však za to, že základem poplatku je toliko částka 32 475 Kč (po zaokrouhlení 32 480 Kč) odpovídající součtu žalované jistiny úvěru (30 000 Kč) a smluvních pokut (1 497 Kč a 978 Kč), nikoli již částka 1 551 Kč odpovídající smluvnímu úroku a částka 300 Kč odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky; dvě naposled uvedené položky jsou dle soudu příslušenstvím pohledávky a do základu poplatku se nezahrnují (§ 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). 5 % z částky 32 480 Kč činí 1 624 Kč, po odečtení již zaplacené částky 1 374 Kč odpovídá doplatek částce 250 Kč. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).