Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 28. 5. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . Řízení bylo po převodu do rejstříku C vedeno pod sp. zn. 9 C 149/2026.2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo rovněž dne 28. 5. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . Řízení bylo po převodu do rejstříku C vedeno pod sp. zn. 9 C 153/2026.3. Soud spojil obě uvedené věci ke společnému řízení pod sp. zn. 9 C 149/2026 (usnesení ze dne 25. 6. 2026, č. j. 9 C 149/2026-23, jež nabylo právní moci dne 19. 6. 2026).4. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále též jen „smlouva ze dne , datum, “) žalobkyně v návrhu a jeho doplnění ze dne 7. 7. 2026 tvrdila, že smlouva byla uzavřena při osobním setkání obchodního zástupce žalobkyně a žalovaného v místě bydliště žalovaného. Žalovaný při podpisu smlouvy převzal částku 45 000 Kč. Měl uhradit celkovou částku 87 750 Kč sestávající z částky 45 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 42 750 Kč. Souhrnný poplatek zahrnuje úročení půjčky (14 850 Kč), poplatek za administrativní činnost (13 500 Kč) a odměnu obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek (14 400 Kč). Žalovaný měl hradit splátky ve výši 1 125 Kč týdně. Uhradil celkovou částku 17 300 Kč. Žalobkyně uvedla, jak tuto částku započetla na jednotlivé složky dluhu. Žalobkyně provedla za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (s výsledkem „platný doklad“), kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, (s výsledkem „0 exekucí“), kontrolu insolvenčního rejstříku (s výsledkem „insolvence nezjištěna“), kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu v registru RÚIAN, kontrolu příjmu žalovaného (invalidní důchod), kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně (žádná předchozí smlouva), vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů (čestné prohlášení klienta o výši závazků) a lokality klienta (na základě místních vědomostí z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti) a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. V souvislosti se smlouvou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 450 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 45 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 14 850 Kč a částečně též odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 600 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 450 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení.5. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále též jen „smlouva ze dne , datum, “) žalobkyně v návrhu a jeho doplnění ze dne 7. 7. 2026 tvrdila, že smlouva byla uzavřena při osobním setkání obchodního zástupce žalobkyně a žalovaného v místě bydliště žalovaného. Žalovaný při podpisu smlouvy převzal částku 45 000 Kč. Měl uhradit celkovou částku 81 810 Kč sestávající z částky 45 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 36 810 Kč. Souhrnný poplatek zahrnuje úročení půjčky (8 910 Kč), poplatek za administrativní činnost (13 500 Kč) a odměnu obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek (14 400 Kč). Žalovaný měl hradit splátky ve výši 1 364 Kč týdně. Uhradil celkovou částku 41 824 Kč. Žalobkyně uvedla, jak tuto částku započetla na jednotlivé složky dluhu. Žalobkyně provedla za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (s výsledkem „platný doklad“), kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, (s výsledkem „0 exekucí“), kontrolu insolvenčního rejstříku (s výsledkem „insolvence nezjištěna“), kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu v registru RÚIAN, kontrolu příjmu žalovaného (invalidní důchod), kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně (žádná předchozí smlouva), vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů (čestné prohlášení klienta o výši závazků) a lokality klienta (na základě místních vědomostí z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti) a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. V souvislosti se smlouvou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39 986 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 33 378 Kč a nesplaceného úroku ve výši 6 608 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 986 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení.6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k návrhům mu bylo zasláno v souladu s § 45 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), do datové schránky fyzické osoby. Zpráva byla dodána do datové schránky 24. 6. 2026 a téhož dne žalovanému doručena, jelikož se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba. Shodně bylo žalovanému doručováno i předvolání k jednání; k doručení došlo 17. 7. 2026.7. Jednání se konalo , datum, v nepřítomnosti účastníků. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:8. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 87 750 Kč sestávající z částky 45 000 Kč, úroku ve výši 14 850 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 13 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 400 Kč. Uvedenou částku měl uhradit v 78 týdenních splátkách po 1 125 Kč. Smlouva je vlastnoručně podepsána oběma stranami. Nedílnou součástí smlouvy ze dne , datum, byly dle jejího čl. I bodu 2 Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Evidenční karta klienta. S ohledem na dále uvedené závěry se soud ze zmíněných písemností věnuje pouze Evidenční kartě klienta.9. Dle Evidenční karty klienta ze dne , datum, žádal žalovaný u žalobkyně o úvěr ve výši 45 000 Kč se splácením po dobu 78 týdnů. V kartě jsou vyplněny zejména následující údaje o žalovaném: typ bydlení (nájemník), počet členů v domácnosti (1), z toho nezaopatřených dětí (0), majitel nemovitosti (ne), dřívější úvěr u žalobkyně (ano), informace o zaměstnání (plný úvazek, doba neurčitá, zaměstnavatel: , právnická osoba, , pozice: dělník, mzda: 22 430 Kč), celkové měsíční příjmy domácnosti (22 430 Kč), životní výdaje na bydlení (4 872 Kč), životní minimum na ověření (4 360 Kč), nebankovní závazky (5 909 Kč), hypotéka (ne), úvěr s balónovou splátkou (ne), celkové měsíční výdaje domácnosti (15 141 Kč), disponibilní zůstatek (7 289 Kč). V kolonce „Doplňující/upřesňující informace“ je uvedeno, že žalobkyně měla k dispozici občanský průkaz žalovaného, povolení k pobytu, pracovní smlouvu a výplatnice za měsíce únor a březen 2022. Evidenční karta je vlastnoručně podepsána oběma stranami.10. Dle Informací o smlouvě , hodnota, uhradil žalovaný na dluh ze smlouvy ze dne , datum, celkovou částku 17 300 Kč, konkrétně v 16. týdnu roku 2022 částku 2 300 Kč, ve 41. týdnu roku 2022 částku 2 500 Kč, ve 14. týdnu roku 2023 částku 2 000 Kč, v 19. týdnu roku 2023 částku 3 500 Kč, ve 44. týdnu roku 2023 částku 4 500 Kč, ve 12. týdnu roku 2024 částku 2 000 Kč a v 50. týdnu roku 2024 částku 500 Kč.11. Dle Předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2026 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce (v tomto řízení však zastoupena není) žalovaného k úhradě celkové částky 70 450 Kč s odkazem na smlouvu ze dne , datum, . Dle přehledu doporučených zásilek byla tato výzva podána k poštovní přepravě dne 23. 1. 2026.12. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 81 810 Kč sestávající z částky 45 000 Kč, úroku ve výši 8 910 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 13 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 400 Kč. Uvedenou částku měl uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 364 Kč. Smlouva je vlastnoručně podepsána oběma stranami. Nedílnou součástí smlouvy ze dne , datum, byly dle jejího čl. I bodu 2 Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Evidenční karta klienta. S ohledem na dále uvedené závěry se soud ze zmíněných písemností věnuje pouze Evidenční kartě klienta.13. Dle Evidenční karty klienta ze dne , datum, žádal žalovaný u žalobkyně o úvěr ve výši 45 000 Kč se splácením po dobu 60 týdnů. V kartě jsou vyplněny zejména následující údaje o žalovaném: typ bydlení (nájemník), počet členů v domácnosti (1), z toho nezaopatřených dětí (0), majitel nemovitosti (ano), dřívější úvěr u žalobkyně (ano), informace o zaměstnání (plný úvazek, zaměstnavatel: , právnická osoba, , mzda: 20 249 Kč), celkové měsíční příjmy domácnosti (20 249 Kč), životní výdaje na bydlení (4 872 Kč), životní minimum na ověření (4 360 Kč), nebankovní závazky (4 875 Kč), hypotéka (ne), úvěr s balónovou splátkou (ne), celkové měsíční výdaje domácnosti (14 107 Kč), disponibilní zůstatek (6 142 Kč). V kolonce „Doplňující/upřesňující informace“ není (na rozdíl od evidenční karty ke smlouvě ze dne , datum, ) vyplněno nic. Evidenční karta je vlastnoručně podepsána oběma stranami.14. Dle výplatního lístku za měsíc říjen 2021 činil součet mzdových složek 30 935 Kč a po odečtení srážek, mezi nimiž je i srážka na nepřednostní exekuce ve výši 5 668 Kč, byla žalovanému vyplacena na účet částka 19 085 Kč.15. Dle výplatního lístku za měsíc listopad 2021 (jehož předložená kopie je však velmi obtížně čitelná) činil součet mzdových složek 41 200 Kč a po odečtení srážek, mezi nimiž je i srážka na nepřednostní exekuce ve výši 10 700 Kč, byla žalovanému vyplacena na účet částka 21 413 Kč.16. Dle Informací o smlouvě , hodnota, uhradil žalovaný na dluh ze smlouvy ze dne , datum, celkovou částku 41 824 Kč, konkrétně ve 49. týdnu roku 2021 částku 3 500 Kč, v 6. týdnu roku 2022 částku 5 000 Kč, v 10. týdnu roku 2022 částku 4 000 Kč, v 15. týdnu roku 2022 částku 5 000 Kč, v 16. týdnu roku 2022 částku 7 824 Kč, v 19. týdnu roku 2022 částku 2 000 Kč, ve 41. týdnu roku 2022 částku 2 500 Kč, ve 14. týdnu roku 2023 částku 2 000 Kč, v 19. týdnu roku 2023 částku 3 500 Kč, ve 44. týdnu roku 2023 částku 4 000 Kč, ve 12. týdnu roku 2024 částku 2 000 Kč a v 50. týdnu roku 2024 částku 500 Kč.17. Dle Předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2026 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce (v tomto řízení však zastoupena není) žalovaného k úhradě celkové částky 39 986 Kč s odkazem na smlouvu ze dne , datum, . Dle přehledu doporučených zásilek byla tato výzva podána k poštovní přepravě dne 23. 1. 2026.18. Z provedených listinných důkazů činí soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru a předala mu v hotovosti jistinu úvěru ve výši 45 000 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 17 300 Kč. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru a předala mu v hotovosti jistinu úvěru ve výši 45 000 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 41 824 Kč. Jde-li úhrady žalovaného, soud vychází z tvrzení žalobkyně (a jí předložených listin nazvaných „informace o smlouvě“), jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku (části) dluhu, zůstal zcela nečinný. Žalobkyně před uzavřením ani jedné ze dvou smluv řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného (k tomu viz dále).19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.22. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (s ohledem na datum uzavření smluv o úvěru; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.24. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.25. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.27. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.28. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.29. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.30. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným ze smluv o úvěru podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr (žalobkyně podniká v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, jak se podává z obchodního rejstříku, žalovaný smlouvy neuzavíral v souvislosti s podnikatelskou činností). Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).31. Soud má za zjištěné, že žalobkyně rozebíranou povinnost nesplnila. Žalobkyně ve svých podáních neuvedla nic konkrétního k příjmové a výdajové straně rozpočtu žalovaného. Pouze vypočetla, v jakých databázích či registrech žalovaného lustrovala, případně jaké měla podklady, aniž by konkrétně popsala, jak dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Pokud by soud považoval za součást žalobních tvrzení též informace plynoucí z tzv. evidenčních karet klienta, ani v takovém případě nelze mít povinnost žalobkyně za splněnou. Zejména absentuje řádné zkoumání výdajů žalovaného z hlediska jejich skladby. Žalobkyně pouze sečetla položky „životní výdaje na bydlení“, „životní minimum na ověření“ a „nebankovní závazky“, tím získala celkové měsíční výdaje žalovaného, tuto částku následně odečetla od měsíčního příjmu a výsledkem byl disponibilní příjem žalovaného. Údaj o životních výdajích na bydlení je značně neurčitý; není zřejmé, co všechno má zahrnovat. Žalovaný dle údajů v evidenčních kartách bydlel v nájemním bydlení, přičemž není zřejmé, kolik činilo nájemné. Údaj o životním minimu nemůže nahrazovat zkoumání skutečných výdajů žalovaného, které se mohou od pomocných ukazatelů zásadně lišit. Údaj o nebankovních závazcích není konkretizován specifikací těchto závazků. Žalobkyně navíc k výdajové straně rozpočtu žalovaného neměla žádné podklady, z nichž by výdaje ověřovala (např. výpisy z účtu, doklady k úhradě nájemného, listiny k jiným závazkům atd.). Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.32. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a na tuto věc aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud vyhodnotil smlouvy o úvěru jako neplatné, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.33. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.34. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.35. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.36. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.37. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smluv o úvěru je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného částkami 45 000 Kč dle smlouvy ze dne , datum, a (rovněž) 45 000 Kč dle smlouvy ze dne , datum, jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však již plnil částkou 17 300 Kč (jde-li o neplatnou smlouvu ze dne , datum, ) a částkou 41 824 Kč (jde-li o neplatnou smlouvu ze dne , datum, ). Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni jednak částku 27 700 Kč, jednak částku 3 176 Kč.38. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný (ač o řízení dle dokladů o doručení věděl), tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. následující rozsudky Krajského soudu v Brně – ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024; ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024; nebo ze dne 28. 4. 2026, č. j. 28 Co 150/2025). Nebylo-li žalovaným tvrzeno a prokázáno (resp. soudem procesně přípustným způsobem zjištěno), že dosud neuplynula doba přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016), odvíjel soud splatnost bezdůvodného obohacení od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od dojití výzvy k plnění do sféry žalovaného (§ 1958 odst. 2 o. z.). K výzvě jako předpokladu splatnosti i v případě pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru viz článek Jäger, M. Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy 7–8/2026, s. 242 a násl. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze smluv o úvěru, dne 24. 6. 2026, kdy mu byly do datové schránky fyzické osoby dodány výzvy k vyjádření se k návrhům i samotné návrhy. K tomuto datu se výzva (v podobě žalob) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu). Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 24. 6. 2026 (středa) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak bylo pondělí 29. 6. 2026 a od 30. 6. 2026 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal předžalobní výzvy k plnění, které žalovanému sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny (resp. došly do dispoziční sféry žalovaného). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data dojití žaloby, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2026 (11,50 %). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.39. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I, který je členěn na písm. a) (vypořádání bezdůvodného obohacení ze smlouvy ze dne , datum, ) a písm. b) (vypořádání bezdůvodného obohacení ze smlouvy ze dne , datum, )40. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatky, úroky). V zamítavém výroku je zohledněn i rozdíl sazby zákonného úroku z prodlení dle žalobních návrhů (15 %) a dle sazby přiznané ve výroku I (11,50 %). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. Tento výrok je členěn obdobně jako výrok I.41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady procesního úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Žalobkyně byla převážně neúspěšná, avšak žalovaný zůstal procesně zcela nečinný a žádné náklady řízení mu nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).42. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 31 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a dosud vybraný soudní poplatek ve výši 2 818 Kč (sp. zn. 9 C 149/2026) a 1 600 Kč (sp. zn. 9 C 153/2026), celkem 4 418 Kč, je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, doměřit do částky 4 449 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Žalobkyně až po převodu věci do rejstříku C vyjasnila, z čeho sestávají částky 70 450 Kč a 39 986 Kč, z nichž byl původně (v rozkazním řízení) soudní poplatek vybrán. V podáních doručených soudu dne 7. 7. 2026 žalobkyně upřesnila, že v částce 70 450 Kč je zahrnut i smluvní úrok ve výši 14 850 Kč a v částce 39 986 Kč smluvní úrok ve výši 6 608 Kč. Smluvní úrok je však příslušenstvím pohledávky a není-li samostatným předmětem řízení, netvoří základ poplatku (§ 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Proto soud počítal soudní poplatek ve výši 5 % z částek 55 600 Kč (tj. 2 780 Kč) a 33 378 Kč (tj. 1 669 Kč), soudní poplatek činí 4 449 Kč a je nutno doplatit 31 Kč. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).