Návrhem z , datum, se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalovaná uhradila , částka, . Dále uvádí, že mezi týmiž osobami byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru také dne , datum, , na základě které bylo do postoupení pohledávek uhrazeno , částka, . Pokud jde o splnění podmínky řádného ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, žalobkyně v žalobě uvádí, že neprokázání splnění této podmínky nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž úvěruschopnost byla posouzena s odbornou péčí, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a informace byly ověřeny. K tomu žalobkyně uvádí, že poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady, uvedenými v části karty nazvané „ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva a výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že žalovaná si byla vědoma důsledku nepravdivých údajů s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze zásady presumpce poctivosti jednání kontrahenta.2. Podáním z , datum, žalobkyně částečně vzala žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši , částka, s tím, že ve zbývajícím rozsahu na podané žalobě trvala.3. Dále žalobkyně k výzvě soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doplnila žalobu po podání z , datum, , kde uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy příjem žalované z výměru důchodu a z výpisu bankovního účtu, pokud jde o zákaznickou kartu ze , datum, , kdy vycházela z údaje žalované, že nemá vyživovací povinnost k další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčky u jiné společnosti. U zákaznické karty z , datum, pak žalobkyně poukazuje na údaj o ověření příjmu žalované z výměru důchodu s tím, že z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že žalovaná není v insolvenčním řízení vedena. Žalobkyně znovu poukázala na údaje o tom, že poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady, uvedenými v části „ověřené dokumenty“.4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, k němuž se však žalobkyně ani její zástupkyně nedostavila, svou neúčast omluvila. Nebylo tak možné žalobkyni dát poučení podle § 118a o. s. ř. o tom, že by měla řádně doplnit svá tvrzení, týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru a označit ke svým sporným tvrzením všechny důkazy.5. Uvedené poučení bylo zcela na místě, neboť z listin předložených žalobkyní je patrné, že sice byly ověřeny příjmy žalované před poskytnutím úvěru právní předchůdkyní žalobkyně, avšak pokud jde o výdaje, spokojila se předchůdkyně žalobkyně pouze s údaji, které sdělila žalovaná před poskytnutím úvěru, kdy žalobkyně ani k výzvě soudu nedoložila případné výpisy z bankovního účtu, které jsou jako zdroj informací označené v zákaznické kartě z , datum, . Žalobkyně tak nepředložila žádné důkazy, týkající se ověření výdajů žalované před poskytnutím úvěru. Ze zákaznické karty z , datum, je pak zřejmé, že zdrojem informací vedle výměru důchodu jsou rovněž označené výpisy z bankovního účtu za měsíce říjen a listopad 2022, avšak ani tyto výpisy z bankovního účtu žalobkyně soudu nepředložila. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu přitom známo, že ve vztahu k žalované již byly vyhlášeny rozsudky pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, , kdy z posledně zmíněného rozsudku je zřejmé, že již , datum, byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, , datum, , stále nebyl splacen. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila výdaje žalované před poskytnutím úvěru, musela by informací o dříve sjednaném spotřebitelském úvěru žalovanou disponovat a při posouzení úvěruschopnosti žalované náležitě zohlednit. Znovu je však třeba konstatovat, že žalobkyně nedoložila, že by její právní předchůdkyně řádně ověřila výdajovou stránku žalované před poskytnutím úvěru, a proto je třeba hodnotit obě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatné podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.6. Žalobkyně by tak měla vzhledem k tomu, že doložila svou aktivní věcnou legitimaci smlouvami a smlouvou o postoupení pohledávek, nárok pouze na případné bezdůvodné obohacení, tj. jistinu poskytnutého úvěru, avšak zde z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná již na výše uvedené smlouvy v dané věci uhradila v souhrnu více, než kolik činily v souhrnu jistiny poskytnutých úvěrů, když na smlouvu uzavřenou z , datum, , uhradila , částka, a na druhou smlouvu uhradila , částka, . Na základě žalobkyní označených smluv o spotřebitelském úvěru totiž právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v souhrnu , částka, , které již byly žalovanou uhrazeny. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nelze dospět k závěru, že by žalobkyni příslušel nárok na vrácení finančních prostředků uvedených v žalobě po částečném zpětvzetí z titulu platně uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, když jak bylo uvedeno výše, smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Žalobkyni nepřísluší ani bezdůvodné obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná již částky, odpovídající jistinám poskytnutých úvěrů věřiteli vydala.7. Pro úplnost soud uvádí, že Nejvyšší soud již v rozhodnutí, vydaným podpisovou značkou , spisová značka, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého absence řádného ověření úvěruschopnosti dlužníka před poskytnutím úvěru vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, přičemž z dalšího rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaným pod spisovou značkou , spisová značka, vyplývá, že povinnost řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka před poskytnutím úvěru není splněna, pokud nejsou řádně ověřeny výdaje a zejména další splátky dlužníka.8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soudu nezbylo než podanou žalobu v rozsahu, ve kterém nedošlo ke zpětvzetí, zamítnout, jak uvedeno ve výroku II. Tohoto rozsudku. V rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku došlo ke zpětvzetí nároku žalobkyně a soud v tomto rozsahu proto řízení podle § 96 o. s. ř. zastavil.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci neúspěšná a ohledně kapitalizovaného úroku ve výši , částka, zavinila zastavení řízení zpětvzetím, proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, kdy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.