5 C 177/2021-70 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobce se domáhal zaplacení mzdy za leden a únor 2021 s odůvodněním, že u žalovaného pracuje od 1. 6. 2017, dne 15. 4. 2019 utrpěl pracovní úraz, v důsledku kterého byl do 15. 10. 2020 v pracovní neschopnosti. Dne 30. 10. 2020 mu žalovaný dal písemný pokyn, aby nedocházel do místa výkonu práce do doby, než mu bude ukončen pracovní poměr. Žalovaný pracovní poměr bez jakéhokoliv vysvětlení neukončil, zřejmě z důvodu vyhnutí se povinnosti zaplatit odstupné dle 67 odst. 2 zák. práce, a nepřiděluje žalobci práci ani nevyplácí mzdu. Zástupce žalobce podrobně skutkově popsal jednání žalovaného s tím, že v té době již žalovaného zastupoval a [anonymizována dvě slova] již zastupoval žalovaného. Jeden den před skončením pracovní neschopnosti prostřednictvím sms zprávy kontaktoval žalobce jednatele žalované s informací, že nastoupí do zaměstnání. Následující pracovní den, asi 16. 10. 2020, nastoupil do zaměstnání, a zaměstnavatelem mu zde bylo sděleno, aby se dostavil k pracovně- lékařské prohlídce a aby do doby, než bude tato prohlídka vyřešena, do zaměstnání nedocházel. Toto žalobce splnil, nicméně již po pouhých čtyřech dnech mu přišel vytýkací dopis od právního zástupce zaměstnavatele [anonymizována dvě slova], že žalobce má neomluvenou absenci za tři dny. V ten moment žalobce vyhledal jeho právní pomoc, zástupce žalobce dne 27. 10. zaslal [anonymizována dvě slova] zprávu, ve které ho informuje, že převzal právní zastoupení žalobce a vyjádřil nesouhlas s vytýkacím dopisem a emailem (založeným na č.l. 31-33) projevil vůli jednat o uzavření dohody o ukončení pracovního poměru. Dne 29. 10. jednatel žalované sms zprávou kontaktoval žalobce, aby se dostavil ráno do zaměstnání a na tomto setkání, kterému skutečně byli přítomni ostatní zaměstnanci, žalobce od zaměstnavatele dostal návrh dohody o skončení pracovního poměru s odkazem, že se tak dohodli právní zástupci, a zároveň na něj bylo naléháno, aby ihned dohodu podepsal, přestože on jako zástupce žalobce tu dohodu neviděl. Žalobce proto sdělil, že listinu odveze s sebou ukázat svému advokátovi, a zaslal mu ji (tj. dohodu datovanou [číslo]) emailem ze dne 29. 10. v v 8:32 hod. (č.l. 34 a č.l. 35). Emailem ze dne 29. 10. v 10:37 hodin napsal [anonymizována dvě slova], že přes jeho sdělení, že je mimo kancelář a bude ho kontaktovat 2. 11., ohradil se nad jednáním [anonymizována dvě slova] v rozporu s advokátní praxí a vyjádřil se pouze k dohodě, nikoliv k výpovědi. Následně stejný den v odpoledních hodinách žalobce obdržel od pana [příjmení] sms zprávu, kde byl vyzván, aby se v pátek 30. 10. dostavil na pracoviště, a to přesně v 8:00 hodin ráno (v té době už zaměstnanci ve firmě nejsou). To ráno se dostavil na pracoviště, telefonicky zajistil komunikaci obou zástupců, poté žalobce emailem ze dne 30. 10. v 8:27 hodin přeposílá prohlášení zaměstnavatele, že nemá docházet do práce (č.l. 37-38). při tomto setkání nebyli žádní svědci přítomni. Dne 3. 11. emailem (č.l. 39) poslal [anonymizována dvě slova] avizovaný návrh dohody (v dohodě předložené dříve protistranou nebyl uveden výpovědní důvod, což by mohlo zkomplikovat vyplacení 12ti měsíčního odstupného). Dne 5. 11. mu kolega zaslal výpočet průměrného výdělku, který je nesprávný, na žádost o doložení správného výpočtu už nikdy nedostali odpověď. Emailem ze dne 18. 3. 2021, tedy třetí měsíc po údajném skončení pracovního poměru, se dotazuje, proč není dosud odpověď na rozvázání pracovního poměru [anonymizována dvě slova] dne 15. 4. 2021 sdělil (čl.. 43), že návrh dohody postoupil svému klientovi s tím, že bude jednáno. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s důvodu, že pracovní poměr žalobce byl ukončen ke dni 31. 10. 2020. Dne 30. 10. byla žalobci podána výpověď (založená na č.l. 13), včetně vypsaných čtyřech svědků, kteří tam byli uvedeni již v té době proto, že předtím probíhala s žalobcem jednání o ukončení pracovního poměru. Již při tomto předchozím jednání žalobce zaměstnavateli sdělil, že výpověď nepodepíše. Odstupné žalobci dosud nebylo vyplaceno, neboť bylo zahájeno šetřeni inspektorátu práce, kde je zkoumána míra zavinění žalobce. Z potvrzení o průměrném příjmu pracovníka se podává, že za období od října 2018 do března 2019 činila jeho průměrná měsíční mzda 17 192,10 Kč, hrubá mzda 22 102 Kč. Žalobce již v emailu ze dne 5. 11. 2020 vychází při výpočtu průměrného výdělku z § 355 odst. 2 zák. práce, tedy pravděpodobného výdělku, protože průměrný výdělek se počítá za předchozí kalendářní čtvrtletí před vznikem úrazu, tedy 7 – 9 / [číslo], přičemž v tomto období žalobce neodpracoval 21 dnů. Žalobce tak nesouhlasí s výpočtem průměrného příjmu žalovaným, protože nereflektuje ustanovení § 351 a násl. zák. práce. Z žalovaným doložené kopie výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 10. 2020 se podává, že žalovaný tímto podává žalobci výpověď dle § 52d zák. práce, a to pro nadbytečnost, ke dni 30. 10. 2020. Dále je zde uvedeno, že zaměstnanec doručil posudek MUDr. [jméno] [příjmení] o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti, jmenovaný není schopen dalšího zařazení v rámci firmy. Dokument je podepsán pouze zaměstnavatelem zastoupeným jednatelem [jméno] [příjmení] a podepsán čtyřmi svědky přítomnými odmítnutí výpovědi ze strany žalobce, a to svědky: [celé jméno svědka], [anonymizováno] [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] [anonymizováno] [obec]. Soud konstatuje, že výpověď je neplatná, neboť ve smyslu § 50 odst. 4 zákoníku práce zároveň uvádí dva důvody výpovědi, jednak pro nadbytečnost (§ 52 písm. c) zákoníku práce) a jednak pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost (§ 52 písm. d)). Navíc má být pracovní poměr skončen ve stejný den, jako byla výpověď vyhotovena. Pro tento případ zákoník práce stanoví postup v § 69 odst. 3 zákoníku práce a soud tedy zkoumal, zda výpověď byla žalobci podána a dále zda oznámil či neoznámil, že trvá na zaměstnání. Žalovaný dále soudu doložil dohodu o rozvázání pracovního poměru, ze které se podává, že je datována 30. 10. 2020, tedy stejným dnem jako doložená výpověď. V textu je uvedeno, že strany sjednávají dohodu dle § 49 zák. práce, podepsána je opět pouze žalovaným a stejnými čtyřmi svědky, a to originálně modrou propiskou. Z„ prohlášení zaměstnavatele“ ze dne 30. 10. 2020 se podává, že žalovaný tímto dává pokyn žalobci, aby na podkladu posudku MUDr. [příjmení] o nemožnosti výkonu práce u žalovaného, žalobce nedocházel do místa výkonu práce, než bude ukončen pracovní poměr, popřípadě uzavřena jiná dohoda. Žalovaný dále doložil zápočtový list s uvedenou délkou zaměstnání od 1. 6. 2017 do 31. 12. 2020 a příslušné ohlášení zdravotní pojišťovně ke konci pracovního poměru, datované 12. 1. 2021, ovšem nepodepsané. Z cestovního příkazu ze dne 15. 4. 2019 soud zjistil, že pracovní doba žalobce byla od 7 – 16:00 hodin, náplní práce v den pracovního úrazu žalobce bylo pokračovat v montáži držáku ve skladu p. [příjmení] v [obec]. Dle doložené emailové korespondence se dne 18. 3. 2021 zástupce žalobce dotazuje zástupce žalovaného, z jakého důvodu se dosud nevyjádřil k návrhu klienta k ukončení pracovního poměru dohodou, když předtím dne 5. 3. 2021 upozorňoval, že žalobci nebyla vyplacena mzda za leden 2021. Zástupce žalovaného v emailu ze dne 15. 4. 2021 kolegovi sděluje, že jeho návrh postoupil klientovi s tím, že jakmile bude mít jeho stanovisko, neprodleně se ozve. V současné době řeší s pojišťovnou vyplacení odstupného ve výši 12násobku průměrného výdělku. Oblastní inspektorát práce svým sdělením ze dne 27. 10. 2021 zástupci žalobce sdělil, že nebude provádět u zaměstnavatele specificky zaměřenou kontrolu na zjištění příčin a okolností pracovního úrazu ze dne 15. 4. 2019. Soud vyslechl všechny čtyři svědky podepsané na doložené dohodě o ukončení pracovního poměru a na výpovědi, tedy [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Všichni tyto svědci potvrdili, že neviděli, jakou listinu jednatel žalovaného pan [příjmení] předává žalobci. Z jejich výpovědi má soud za prokázané, že byli přítomni tomu, že pan [příjmení] žalovanému v ranních hodinách, tedy před zahájením práce, předával žalobci jakousi listinu, žalobce zavolal svému advokátovi a poté ji odmítl podepsat. Dále z těchto výpovědí má soud za prokázané, že svědci nepodepisovali jako svědci listinu ve stejný den, nýbrž se zpožděním a ani jeden z nich nebyl schopen sdělit, jakou listinu ve skutečnosti potvrzoval. Svědci shodně uváděli, že podepisovali pouze jednu listinu, když jim soud jako první předestřel dohodu o rozvázání pracovního poměru, tak potvrdili, že se jedná o tuto listinu, a když jim poté předestřel výpověď, tak si„ vzpomněli“, že podepsali i tento papír. Soud tak uzavírá, že tito svědci prokázali pouze to, že jednatel žalovaného jednal s žalobcem o ukončení pracovního poměru a že tento po konzultaci se svým advokátem odmítl podepsat předloženou listinu. Žádný z těchto svědků neprokázal, že žalobci bylo fyzicky umožněno převzetí písemné výpovědi. Poté, co soud poučil žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že nenavrh