6 C 55/2020-118 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 2. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 62 784 Kč Kč s přísl. Tvrdila, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], na němž se nachází stavba dráhy - vlečka. Ta byla do 28. 12. 2016 ve vlastnictví žalované 2. a podle jejího tvrzení od 29. 12. 2016 ve vlastnictví žalovaného 1. Kupní smlouvu však žalovaná 2. nepředložila, ač to přislíbila a žalovaný 1. na výzvu k uzavření nájemní smlouvy nereagoval. Převod vlastnictví tak nebyl prokázán. Proto se žalobkyně z opatrnosti domáhá úhrady bezdůvodného obohacení ve výši 20 928 Kč ročně (1 744 m2 à 12 Kč), a to za rok 2017, 2018 a 2019 po obou žalovaných. 2. Žalovaný 1. žalobou uplatněný nárok neuznal, protože vlečku prodal asi týden poté, co ji zakoupil od žalované 2. Doklad o prodeji nemůže najít. Po celou dobu před podáním žaloby ho žalobkyně nijak nekontaktovala. 3. Žalovaná 2. navrhla žalobu zamítnout z důvodu nedostatku pasivní legitimace. Uvedla, že vlečku vlastnila do 28. 12. 2016 a poté ji prodala žalovanému 1, o čemž žalobkyni informovala dopisem ze dne 3. 4. 2017. Vlečku od té doby nijak neužívá a k bezdůvodnému obohacení na její straně nedošlo. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že vlečka je dlouhá 290 m a zabírá plochu 1 744 m2. Od 1. 1. 2017 nebylo za umístění vlečky na předmětném pozemku žalobkyně nic uhrazeno. Soud vzal toto nesporné prohlášení za své podle § 120 odst. 3 o. s. ř. a k ostatním skutečnostem provedl následující listinné důkazy. 5. Výpisem z katastru nemovitostí je prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o výměře 175 642 m2. 6. Dohodou o narovnání ze dne 16. 3. 2017 žalobkyně a žalovaný 2. prohlásili, že část pozemku [parcelní číslo] o výměře 1 744 m2 ve vlastnictví žalobkyně je dotčena stavbou vlečky, která byla od 10. 2. 2016 do 28. 12. 2016 ve vlastnictví žalované 2. Mezi stranami vznikl spor ohledně existence a výše nároku na kompenzaci za užívání části pozemku po dobu od 10. 2. 2016 do 28. 12. 2016. V čl. II dohody se žalovaná 2. v rámci narovnání zavázala zaplatit náhradu za užívání pozemku od 10. 2. 2016 do 28. 12. 2016 ve výši 23 033,40 Kč, čímž jsou závazky mezi stranami zcela vyrovnány. Přílohou dohody o narovnání byl zákres pozemku pod dráhou. 7. Podle emailové korespondence žalovaná 2. sdělila žalobkyni kontakt na nového vlastníka svršku předmětné železniční vlečky, kterou od 28. 12. 2016 vlastní žalovaný 1. Dále uvedla, že minulý vlastník vlečky [právnická osoba] platil za nájem vlečky částku 14 000 Kč ročně. 8. Dopisem ze dne 4. 5. 2017 žalobkyně vyzvala žalovaného 1. k jednání ohledně nájemní smlouvy k části pozemku [parcelní číslo]. Dopis byl odeslán na adresu [ulice] [obec a číslo], jak prokazuje poštovní dodejka. Dnem 2. 1. 2020 je datována předžalobní upomínka žalobkyně zaslaná žalovaným 1. a 2. k úhradě dlužné částky nejpozději do 26. 1. 2020. 9. Dopisem ze dne 7. 1. 2020 žalovaná 2. reagovala na předžalobní upomínku a uvedla, že vlečku prodala dne 28. 12. 2016 žalovanému 1. a doplnila, že vlečka byla [anonymizováno] úřadem zrušena. K žádnému bezdůvodnému obohacení proto nedošlo. 10. Kupní smlouvou ze dne 27. 1. 2016 se [právnická osoba], jako prodávající a žalovaný 2. jako kupující dohodli mimo jiné na prodeji svršku železniční vlečky, který je položen na pozemku [parcelní číslo] v celkové délce 339 m za cenu 1000 000 Kč. 11. Podle kupní smlouvy ze dne 28. 12. 2016 ve znění dodatku [číslo] ze dne 28. 12. 2016 se žalovaná 2. jako prodávající a žalovaný 1. jako kupující dohodli na prodeji svršku železniční vlečky, který je položen na pozemku [parcelní číslo] v celkové délce 339 m za cenu 1 000 Kč. 12. Rozhodnutím [anonymizováno] úřad ze dne 11. 10. 2016, [číslo jednací] bylo na návrh žalované 2. jako vlastníka rozhodnuto o zrušení vlečky nesoucí název [právnická osoba], v délce 290 m nacházející se na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] dnem [datum]. V odůvodnění je uvedeno, že po zrušení dráhy je nezbytné, aby její vlastník při odstranění stavby postupoval podle § 128 stavebního zákona. Rozhodnutí nabylo právní moci 28. 10. 2016, jak sdělil [anonymizováno] úřad v přípisu ze dne 3. 2. 2021. 13. Podle nájemní smlouvy [číslo] ze dne 29. 5. 2006 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] se strany dohodly na pronájmu části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o výměře 1 211 m2 jakožto pozemku zastavěného vlečkou nájemce za cenu 10 Kč/m2 ročně, celkem 12 110 Kč bez DPH. V roce 2012 činilo nájemné zvýšené o inflaci 13 905,60 Kč bez DPH. Podle dodatku [číslo] ze dne 17. 1. 2012 se novým nájemcem pozemku stala [právnická osoba] [anonymizováno], která vstoupila do práv a povinností zaniklé společnosti [právnická osoba] Dohodou ze dne 8. 3. 2016 se smluvní strany dohodly na ukončení nájemní smlouvy ke dni 10. 2. 2016 z důvodu prodeje areálu [právnická osoba] [obec]. 14. Podle nájemní smlouvy [číslo] ze dne 30. 11. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] se strany dohodly na pronájmu části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o výměře 182,50 m2 jakožto pozemku zastavěného vlečkou nájemce za cenu 12 Kč/m2 ročně, celkem 2 190 Kč bez DPH. 15. Podle nájemní smlouvy [číslo] ze dne 19. 5. 2006 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], se strany dohodly na pronájmu části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o výměře 370 m2 jakožto pozemku zastavěného vlečkou nájemce za cenu 11 Kč/m2 ročně, celkem 4 070 Kč bez DPH. 16. Podle nájemní smlouvy [číslo] ze dne 31. 5. 2006 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], se strany dohodly na pronájmu části pozemku p. [číslo] v k. ú. [územní celek] o výměře 1 464 m2 jakožto pozemku zastavěného vlečkou nájemce za cenu 10 Kč/m2 ročně, celkem 14 640 Kč bez DPH. Dodatkem ze dne 3. 10. 2019 byla cena zvýšena na 24 345,60 Kč, tj. 12,80 Kč/m2 ročně při nové výměře 1 902 m2. 17. V posudku [číslo] ze dne 3. 7. 2021 znalkyně [titul] [celé jméno znalkyně] stanovila obvyklé nájemné za pozemek p. [číslo] (dříve [číslo]) v roce 2017 až 2019 v rozmezí 12 až 16 Kč/m2. Jedná se o pás pozemku s železniční vlečkou nacházející se v ochranném pásmu a jeho využití pro jiný způsob je tímto omezen. Liniová stavba se sestává z železničního spodku a částečně porušeného železničního svršku. Z důvodu nedostatku nájmu srovnatelných nemovitostí bylo použito simulované nájemné ve výši 4 až 5 % ceny pozemku dle cenového předpisu. 18. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti. 19. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 21. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se na pozemku ve vlastnictví žalobkyně nachází železniční vlečka o výměře 1 744 m2. Jak vyplývá z nájemní smlouvy [číslo] ze dne 29. 5. 2006, existovala tato vlečka již v roce 2006 a byla ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, je vlečka považována za železniční dráhu, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěná do celostátní nebo regionální dráhy, nebo jiné vlečky. Podle § 5 odst. 1 zákona o drahách je stavbou dráhy stavba cesty určené k pohybu drážních vozidel. Takto definovaný výsledek stavební činnosti (tzn. statická stavba v občanskoprávním smyslu) nebyl podle § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), součástí pozemku a jako samostatná věc byla v odlišném vlastnickém režimu od pozemku. Současně soud dovodil, že se jedná o věc nemovitou podle § 119 odst. 2 obč. zák., protože je spojena se zemí pevným základem, jehož účelem je zajistit stabilitu a ochranu jednotlivých prvků dráhy, jak to vyžaduje bezpečný železniční provoz. Současně ji nelze oddělit od země, aniž by došlo k jejímu znehodnocení. Oddělením vlečky od země by totiž vlečka jednoznačně ztratila svou funkci železniční dráhy. K tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 483/01. Ke sjednocení vlastnických režimů pod nabytí účinnosti o. z. nedošlo, a proto se vlečka nemohla stát součástí pozemku podle § 506 odst. 1 o. z. ve spojení s § 3054 o. z. Byla a stále je samostatnou věcí a způsobilým předmětem převodu podle kupních smluv ze dne 27. 1. 2016 a 28. 12. 2016, které je proto třeba považovat za platně uzavřené. V kupních smlouvách je jako předmět prodeje specifikován svršek vlečky. Podle § 1 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, se pro účely této vyhlášky pro dráhu cel