6 C 267/2021-14 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 16 778 Kč s přísl. Tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela dne 28. 2. 2007 s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na částku 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 528 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 576 Kč. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas a uhradila pouze 13 750 Kč. Dluží tak 16 778 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 23. 4. 2008. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaná žádné důkazy nepředložila a k žalobě se nevyjádřila. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 6. 1. 2021, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky, která je předmětem řízení. Současně byla doložena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a proto je žalobkyně oprávněna k podání žaloby. 4. Smlouvou ze dne 28. 2. 2007 je prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce částky 18 000 Kč. K předání této částky došlo v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 528 Kč v 53 týdenních splátkách po 576 Kč Smlouva dále obsahuje údaj o RPSN a další náležitosti dle § 4 zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Dnem 29. 7. 2021 je datována předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně adresovaná žalované k zaplacení dluhu do 13. 8. 2021. Upomínka obsahuje i upozornění na soudní vymáhání dluhu v případě nezaplacení. 6. Podle § 3028 odst. 3 o. z. soud posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a podle zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 8. Soud dospěl na základě listinných důkazů k závěru, že v řízení bylo prokázáno poskytnutí půjčky žalované ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 528 Kč, celkem 30 528 Kč v týdenních splátkách. Ačkoliv částka 12 528 Kč byla ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek, posoudil soud toto ujednání jako úrok dle § 658 odst. 1 obč. zák. Ve smlouvě není konkrétně definováno, za jaké služby byl poplatek vyčíslen a navíc z obdobných žalob podaných žalobkyní u zdejšího soudu vyplývá, že tento poplatek je v každé smlouvě vyčíslen v jiné výši (čím vyšší půjčka, tím vyšší poplatek). Pokud by se snad opravdu mělo jednat pouze o poplatek kompenzující hotovostní inkaso splátek nebo jiné úkony věřitele před uzavřením smlouvy, bylo by logické, aby byl tento poplatek u všech smluv stejný nebo obdobný bez ohledu na výši zapůjčené částky. Není ani věrohodné, že by právní předchůdce žalobkyně požadoval pouze kompenzaci nákladů spojených s poskytnutím půjčky bez toho, aby měl z poskytnutí půjčky finanční profit. Ve skutečnosti se tedy jedná o úrok, tedy o odměnu věřitele za poskytnutí půjčky (tzv. cena peněz). 9. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 10. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, čj. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 12. Jak soud zjistil z Databáze časových řad ARAD (viz Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR) uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání půjčky 12,66 % p. a. Sjednaný úrok mezi účastníky ve výši 69,6 % p. a. tento obvyklý úrok podstatně převyšuje. Byť byla půjčka poskytována nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem větší podnikatelské riziko s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze téměř pětinásobný úrok oproti obvyklému považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu. Soud jej proto shledal sjednaným v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák. a tedy neplatným ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.. 13. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 14. V daném případě má soud za to, že ujednání o úrocích tvoří neoddělitelnou součást smlouvy o půjčce a nelze jej oddělit od ostatního obsahu, byť ujednání o úroku není ve smlouvě o půjčce obligatorní na rozdíl od úvěrové smlouvy. Soud vycházel ze skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně jako osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytovat finanční úvěry, by předmětnou smlouvu bez finančního profitu za poskytnutí půjčky v podobě sjednaného úroku neuzavřel. Byl-li sjednaný úrok shledán neplatným a nelze-li ho od zbytku smlouvy oddělit, je neplatnou celá smlouva o půjčce. 15. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 16. Jestliže žalovaná přijala plnění z neplatného právního úkonu ve výši 18 000 Kč a zaplatila 13 750 Kč, pak je zřejmé, že svou povinnost vydat poskytnuté plnění prozatím nesplnila co do částky 4 250 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 250 Kč a ve zbytku soud žalobu zamítl. 17. Úrok z prodlení soud přiznal podle § 517 odst. 2 obč. zák. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 4 250 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy nenastala splatnost úvěru ve sjednaném termínu, ale je vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák. Dopisem ze dne 29. 7. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k plnění do 13. 8. 2021, a proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 14. 8. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. 18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalovaná měla v řízení převážný úspěch, náklady jí však podle obsahu spisu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 19. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).