5 C 48/2022-148 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nároku na průměrný výdělek ve výši 383 274 Kč za dobu od 31. 3. 2018, kdy zaměstnavateli oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání do 30. 9. 2018, kdy pracovní poměr skončil výpovědí podle § 52 odst. 2 písm. a) zákoníku práce z důvodu zrušení zaměstnavatele. Odstupné 191 637 Kč ve výši trojnásobku průměrného výdělku žalobkyni náleží podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru byla určena soudním rozhodnutím sp. zn. 3 C 113/2018 a žalobkyně předpokládala, že po tomto rozhodnutí žalovaný uhradí její mzdové nároky a současně i odstupné. Žalovaný s žalobkyní v průběhu soudního řízení jednalo narovnání, resp. o úhradě jejích mzdových nároků a uznání neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, nakonec však rozhodl, že její nároky a odstupné vyplatí až po rozhodnutí soudu o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Po skončení soudního řízení žalovaný zahájil jednání o výplatě mzdových nároků a nároku na odstupné a dokonce jí sdělil výši celého nároku. Poté však tyto nároky odmítl a vznesl námitku promlčení. Žalobkyně s uvedenou námitkou nesouhlasí, nároky považuje za nepromlčené, resp. vznesenou námitku za nemravnou a šikanózní. Dále požadovala náhradu škody podle § 69 odst. 1 zákoníku práce ve výši 6 000 Kč za zastupování substituujícím advokátem s řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dle faktury [číslo] Tyto náklady nebyly zahrnuty v náhradě nákladů řízení sp. zn. 3 C 113/2018. Při vyčíslení nároku žalobkyně vycházela průměrného hodinového výdělku v rozhodném období 4. čtvrtletí roku 2017 a 1. čtvrtletí roku 2018 ve výši 368,53 Kč. Pro výpočet časového fondu vyšla z násobku 40 x 4,348, což činí 173,92 hodin měsíčně. Z toho měsíční hrubý výdělek činí 64 094,74 Kč (173,92 x 368,53). Při trvání poměru do 30. 9. 2018 a 3 měsících odstupné se jedná o násobek 9 x 64 094,74 Kč, tj. 576 855 Kč. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Vznesl námitku promlčení mzdových nároků ve výši 383 274 Kč a 191 637 Kč. Splatnost náhrady mzdy (platu) není zákoníkem práce řešena. Splatnost se proto řídí obecnými ustanoveními §§ 141 až 144 zákoníku práce. Podle nich je náhrady mzdy splatná do konce kalendářního měsíce následujícím po měsíci, za něj náhrad přísluší. To platí bez ohledu na skutečnost, že až do pravomocného skončení soudního sporu není jisté, zda zaměstnanci tato náhrada vůbec přísluší. Náhrada mzdy se dle žalovaného promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě, která běží zvlášť pro náhradu mzdy za každý kalendářní měsíc, za nějž náhrada mzdy náleží. Pokud tedy žalobkyně žádá uhradit náhradu mzdy za měsíce březen až září r. 2018, tak za poslední měsíc, za který žádá náhradu (tj. září 2018) je mzda splatná do 31. října 2018. Náhrada za tento měsíc se pak promlčí dne 1. listopadu 2021 a promlčeny jsou tedy i náhrady mzdy za všechny předchozí měsíce. Pokud žalobkyně podala žalobu k soudu v měsíci červnu r. 2022, jsou uplatňované nároky na náhradu mzdy vč. příslušenství promlčeny. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 419/2005 a 21 Cdo 2166/2001. K nároku na odstupné 191 637 Kč žalovaný nerozporoval, že by žalobkyni odstupné nenáleželo, neboť s ní ukončila škola pracovní poměr z organizačních důvodů (zánik školského zařízení) k 30. 9. 2018, nicméně i tento žalobní nárok je promlčen. Odstupné, resp. právo na jeho úhradu se promlčuje rovněž v obecné tříleté promlčecí lhůtě, která začíná běžet ode dne jeho splatnosti. Dle § 67 odst. 4 zákoníku práce je odstupné zaměstnavatel povinen vyplatit v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru (účastníci se písemně nedohodli na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty). Judikatura dovodila, že zatímco mzda, resp. i náhrady mzda je v zásadě splatná až na konci následujícího kalendářního měsíce bez ohledu na to, jaký má zaměstnavatel výplatní termín, tak odstupné je splatné již v nejbližším pravidelném výplatním termínu (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4027/2015). Žalovaný nezjišťoval, jaký přesně den byl u zaměstnavatele (školy) pravidelný termín výplaty (většinou to bývá nějaké datum cca do poloviny následujícího měsíce), nicméně i kdyby to bylo až do konce měsíce následujícího, tj. do konce října r. 2018, tak nejpozději od 1. listopadu 2021 je i nárok na odstupné vč. jeho příslušenství promlčen. Námitku promlčení žalovaný nepovažuje za šikanózní ani nemravnou. Pokud jde o mimosoudní jednání, je pravdou, že účastníci se pokusili věc mimosoudně vyřešit. Jednání však skončila v říjnu r. 2018, kdy žalovaný nabídl svým dopisem z 19. 10. 2018 vyplatit žalobkyni pro vyřešení věci mimosoudní cestou částku 160 000 Kč. Přímo v dopise z 19. 10. 2018 bylo žalobkyni výslovně sděleno, že nabízená částka je nejvyšší částka, kterou je žalovaná ochoten uhradit bez soudního projednání, tj. že město navrhlo pro něho nejvyšší možnou akceptovatelnou částku pro mimosoudní vyřešení věci. Tuto nabídku žalobkyně neakceptovala, čímž mimosoudní jednání skončila. Poté s žalobkyní žádná jednání nevedla a žalobkyni na její dotazy sdělovala, že vyčká výsledků soudního řízení. Až po skončení soudního řízení o neplatnosti požádal žalovaný ke konci května r. 2022 žalobkyni o schůzku. Proběhla však pouze tato jedna schůzka mezi pracovníkem [územní celek] a [titul] [celé jméno žalobkyně], na které město sdělilo, kolik dle jeho výpočtů činí výše předmětných nároků. Po této schůzce se potom již žádná další jednání mezi účastníky nekonala, neboť žalovaný žalobkyni sděluje, že vzhledem k tomu, že klient obdržel novou informaci o tom, že nároky žalobkyně jsou promlčeny, tak že jejich úhradu odmítá. Žalovaný nesouhlasil s počátkem lhůty 31. 3. 2018, od kdy žalobkyně uplatňuje mzdové nároky, neboť oznámení o trvání na dalším zaměstnávání nemohlo být žalovanému doručeno dříve než 4. 4. 2018. Namítala také výši uplatněných nároků a nesouhlasila s nárokem z titulu náhrady škody 6 000 Kč O těchto nákladech mělo být rozhodnuto v řízení sp. zn. 3 C 113/2018 a jejich neuplatnění nelze nahrazovat požadavkem na náhradu škody. 3. Pro zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy. 4. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 3 C 113/2018 – 281 ze dne 15. 4. 2021 soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele ze dne 26. 3. 2018 dané žalobkyni je neplatné a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci 6. 6. 2022. 5. Pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2004 se žalobkyně jako zaměstnanec a [název instituce] [anonymizována čtyři slova] [název instituce] [obec] jako zaměstnavatel dohodli na sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou s nástupem do práce 1. 1. 2004 na místo učitelky. 6. Dopisem ze dne 26. 3. 2018 zaměstnavatel žalobkyni oznámil, že s ní podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr založený smlouvou ze dne 1. 1. 2004. Zaměstnavatel jako důvod uvedl nepravdivé a smyšlené vypracování a podepsání protokolu o provedení inventarizace a ostříhání žákyně bez povolení rodiče dne 14. 2. 2018. 7. Dopisem ze dne 30. 3. 2018 žalobkyně zaměstnavateli oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání. Odeslání dopisu dokládá podací lístek, podle kterého byla zásilka předána k poštovní přepravě 3. 4. 2018. 8. Dnem 27. 7. 2018 je datována výpověď, kterou zaměstnavatel rozvázal s žalobkyní pracovní poměr založený smlouvou ze dne 1. 1. 2004, a to z důvodu podle § 52 písm. a) zákoníku práce, neboť [_] [územní celek] rozhodlo o zrušení školy. Pracovní poměr skončí na základě této výpovědi uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne 30. 9. 2018. Odstupné v zákonné výši bude žalobkyni vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru. 9. Dopisem ze dne 1. 8. 2018 žalobkyně sdělila [titul] [příjmení], že zaměstnavateli písemně oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání a 22. 5. 2018 podala u Okresního soudu v Semilech žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. V souvislosti s tím navrhuje postup, kdy mezi ní a zaměstnavatelem bude uzavřena písemná dohoda o narovnání, ve které bude konstatováno, že pracovní poměr trvá, výpověď ze dne 27. 7. 2018 bude platná a pracovní poměr skončí koncem září 2018. Uzavřená dohoda bude předložena soudu se zpětvzetím žaloby. 10. Dopisem ze dne 26. 8. 2018 žalobkyně děkuje za zaslanou nabídku mimosoudního vyrovnání. Navrženou částku 160 000 Kč však nepovažuje za dostačující. Požádala o sdělení, kdo o této částce rozhodl a z jakého důvodu, v zápisech z jednání zastupitelstva nenašla zmínku o takovém rozhodnutí. Sama [titul] [příjmení] uvádí, že o výplatě musí rozhodnout zastupitelstvo. Žalobkyně navrhla navýšení částky o 60 000 Kč. 11. V dopisu ze dne 3. 10. 2018 [titul] [příjmení] uvedla, že si váží ochoty řešit věc mimosoudně a reaguje na dopis ze dne 1. 8. 2018. Spornou věc je třeba vidět komplexně, tj. pokud má být v této věci uzavřena dohoda o narovnání, ve které má město uznat, že pracovní poměr trval do konce září, j