10 C 243/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 15. 2. 2020 uzavřela žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve výši 12 888 Kč Celkem se zavázal vrátit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky byla 15. 4. 2021. Žalovaný čerpal finanční hotovost v místě svého bydliště, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, je svobodný, nemá vyživovací povinnost. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena a vyhodnocena, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl poskytnut. Žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas, uhradil pouze 4 650 Kč. Závazek ze smlouvy byl zesplatněn ke dni 15. 4. 2021. Od následujícího dne byl žalovaný v prodlení s úhradou nesplacené částky, proto dluží i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kterou žalobkyně požaduje za období od 16. 4. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 2 887,27 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne 11. 1. 2022. Žalovaný dlužnou jistinu s příslušenstvím neuhradil ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 12 675,19 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % z částky 12 675,19 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 650,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 745,25 Kč a s náklady spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty 2 877,27 Kč. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 15. 2. 2020 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalovaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 12 888 Kč, tedy celkem částku 27 888 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 992 Kč, to vše do 15. 4. 2021. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán, je svobodný, nemá vyživovací povinnost. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022 s výzvou k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení výzvy. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě 12. 1. 2022, jak bylo zjištěno z poštovního podacího archu žalobkyně. 4. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobem plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jde-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 15. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru. Tato smlouva je však neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 12 888 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 73,6 % z půjčených prostředků při splatnosti 14 měsíců. Částka 12 888 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 73,6 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2020 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 8,08 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. Soud pouze podotýká, že smlouva je neplatná i z toho důvodu, že nebyla řádně prošetřena úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně se spokojila se sdělením žalovaného, že je zaměstnán, nezkontrolovala toto sdělení, při zkoumání úvěruschopnosti nepostupovala v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný již vydal bezdůvodné obohacení ve výši 4 650 Kč, k úhradě proto zbývá částka 10 350 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 12. 1. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, která byla doručena dle § 573 o.z. dne 17. 1. 2022. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, proto od 28. 1. 2022 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dluž