7 C 283/2023-16 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. příslušenstvím z titulu nedoplatku ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpání úvěru s úvěrovým limitem do výše 25 000 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nesplácel, předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 30 438,19 Kč, která sestává z dlužné jistiny 12 968,27 Kč a úroku a dalších nákladů na poskytnutí úvěru. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se společností [právnická osoba]. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci: Na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] byly žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnuty k čerpání finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal čerpané prostředky vrátit ve formě splátek, kdy minimální částka platby, která musí být zaplacena do termínu splatnosti ve výši (a) 13. 00% z celkové splatné částky nebo (b) 1000.00 Kč, podle toho, co je vyšší. Částka prvního čerpání úvěru činila 25 000 Kč. Výpůjční úroková sazba, tj. nominální fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru byl stanoven na 0. 4026% za den; 146. 949% ročně z nesplaceného úvěru. RPSN činila 299. 98%. Tento výpočet je založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 25000.00 Kč a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146. 949% ve výši 19 899.34 Kč v jednom roce. Úvěr byl poskytnut na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání. Celková splatná částka je 44 899,34 Kč. Tento výpočet je založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 25000.00 Kč a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146. 949% ve výši 19 899.34 Kč v jednom roce. Z potvrzení o platbě vyplývá, že na bankovní účet uvedený ve smlouvě u žalovaného byla poukázána částka 25 000 Kč. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko tři splátky, dne 11.01.2023 částku 3 642 Kč, dne 10.02.2023 částku 4 073 Kč a dne 9.05.2023 částku 4 316 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 18.07.2023. Z ničeho nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy přezkoumala schopnost žalovaného poskytnuté prostředky splatit. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný žalobkyni vrátil toliko co do částky 12 031,73č. Zbývající částka 12 968,27 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky [datum], doručena žalovanému při předpokladu řádného běhu věcí mohla být dne 21.07.2023 podle § 573 o.z., dne 22.07.2023 měl žalovaný plnit a ode dne 23.07.2023 žalovaný v prodlení. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalovaného je nepatrný.