45 C 188/2024-76 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 21. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky celkem 157 530,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím emailové komunikace dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně ověřena. Žalovaná se tuto částku včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaného ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,26 % ročně zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných 48 měsíčních splátek ve výši 7 468 Kč, splatných vždy k 20 dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2024. Žalovaný žalobkyni neuhradil žádnou splátku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas a se splátkou č. 1 se dostal do prodlení o délce 65 dnů, došlo tak v souladu s uzavřenou smlouvou k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 25. 3. 2024. Ještě před zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení se splátkou č. 1 a č. 2 v délce 30 dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z původní dlužné jistiny ve výši 125 000 Kč, z dlužného úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 20 610,51 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nákladů ve výši 400 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 145 610,51 Kč ode dne 27.3.2024 do dne podání žaloby, tedy ve výši 12 522,46 Kč a z úroku za poskytnutí úvěru z původní dlužné jistiny ve výši 125 000 Kč v nominální úrokové sazbě 66,26 % ročně od 27.3.2024 do 19.4.2024, a dále za dobu od 20.4.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně do zaplacení (maximálně však do doby, kdy celkový dluh za dobu od 27.3.2024 dosáhne částky 430 156 Kč. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy výzvy neuhradil již ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na ústní jednání konané dne 22. 8. 2024 se bez omluvy nedostavil. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalovaného3. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.4. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.5. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:6. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, včetně dodatku k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ze dne , datum, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou částku 358 464 Kč formou 48 měsíčních splátek ve výši 7468 Kč Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 66,25 % ročně a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů ve výši 90,58 %. Žalovaný se zavázal v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení v délce 30 dnů a uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení.7. Z formuláře hodnocení klienta a prohlášení klienta soud zjistil, že před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaný jako žadatel uvedla, že pracuje ve společnosti Paulus Textil GmbH, Verlängerte Goethestrasse 4, Spolková republika německo, na dobu neurčitou s měsíčním čistým příjmem 42 000 Kč, že má výdaje ve výši 11 118 Kč.8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u Moneta Money Bank č. , č. účtu, vedeného v měně EUR soud zjistil, že v měsíci srpnu 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1606 EUR, a přídavky na děti 500 EUR, v měsíci září 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1776,68 EUR, a přídavky na děti 500 EUR, v měsíci říjnu 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1855,18 EUR, a přídavky na děti 500 EUR, v měsíci listopadu 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1855,18 EUR, v měsíci listopadu 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání 1992,59 EUR, a další příjem 406,16 EUR. Zároveň soud z těchto výpisů zjistil, že z tohoto účtu byly finanční prostředky převáděny na účet , č. účtu, .9. Z výpisu z registru SOLUS, NRKI soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v těchto registrech.10. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 125 000 Kč.11. Z informace o klientovi, odeslání 1 Kč, o zaslání sms k vyplacení, a přijaté sms od žalovaného soud zjistil, že žalovaný požádal prostřednictvím SMS o zaslání částku ve výši 125 000 Kč na číslo účtu , č. účtu12. Z výzev ze dne 20. 2. 2024 a 22. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužných splátek, se kterými se žalovaná ocitla v prodlení, tedy splátek č. 1, č. 2 a následně i č. 3. Zároveň byla žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.13. Z oznámení ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dopisem informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaný byl vyzván, aby celkovou dlužnou částku 147 008 Kč uhradil ihned. Dále žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu.14. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla k plnění vyzvána výzvou ze dne 2. 2. 2023.15. Z karty klienta ze dne 20. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou splátku.16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:17. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr.18. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.19. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.24. Dle § 577 o. z. Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby o