7 C 222/2024-25 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Dle tvrzení žalobkyně pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou účastníci uzavřeli distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz (dále jen „Smlouva“). Na základě smluvních ujednání se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí ve lhůtě do 26.08.2023 a zaplatí současně i poplatek za poskytnutí úvěru 139,3 Kč. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení s úhradou dne 27.08.2023. Žalovaná má k dnešnímu dni nesplacenou pohledávku ve výši 7 139,3 Kč, která se skládá z:- Jistina: 7 000 Kč- Poplatek za poskytnutí úvěru: 139,3 Kč- Smluvní pokuta 534,75 Kč- za prvních 90 dnů prodlení žalované ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, tedy od 27.08.2023 do 25.11.2023. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu upomínkou ze dne 31.05.2024.Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.Z předložených důkazů soud zjistil, že účastníci dne 27.07.2023 uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 7 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se částku 7 000 Kč zavázala žalobkyni vrátit do 26.08.2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 139,3 Kč. Ve smlouvě, respektive Všeobecných obchodních podmínkách, které smlouva označuje za svou nedílnou součást, se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaná na úhradu neuhradila ničeho, ačkoliv byla k tomu vyzvána upomínkou ze dne 31.05.2024.Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem.Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím shora popsaného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně sice v žalobě obšírně popsala, jakým způsobem úvěruschopnost žalovavé prověřovala, avšak k těmto tvrzením nepředložila žádný relevantní důkaz.Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat.Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 7 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby žalobkyni nic neuhradila, soud tedy částku ve výši 7 000 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu.V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 31.05.2024, písemnost byla žalované odeslána téhož dne, v souladu s ustanovením § 573 o.z. nastala fikce doručení třetí pracovní den po odeslání, žalovaná tak byl povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 4.06.2024 a od 5.06.2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013.Ve zbytku (poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta) soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.