16 C 275/2025-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 085,37 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 170,74 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 5 085,37 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024 a zákonných úroků z prodlení z částky ve výši 5 085,37 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce č. , číslo, , kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 3 840 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 40ti týdenních splátkách po 246 Kč, s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy, poslední splátka byla stanovena na 20. 4.2009. Žalobkyně se celkem domáhá zaplacení částky ve výši 5 085,37 Kč představující dlužnou jistinu. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 9. 10. 2024, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 23. 10. 2024 zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou marně vyzvala k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou, která byla žalované zaslána dne 6.5.2025. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o půjčce č. , číslo, , kdy na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny i částku ve výši 3 840 Kč, jenž představuje souhrnný poplatek v souvislosti s poskytnutou půjčkou, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve 40ti týdenních splátkách po 246 Kč RPSN půjčky činilo 294,1 %,5. Pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 žalobkyni, a to s účinností ke dni 9. 10. 2024, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, a ot výzvou ze dne 5. 5. 2025.6. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne , datum, . Po právní stránce soud proto aplikoval podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku právní předpisy platné do 31. 12. 2013.1. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 39 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.2. Podle ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.3. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.4. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná smlouva o půjčce je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly rovněž další poplatky. Z předložených listin není zřejmé, co vše souhrnný poplatek tvoří, nicméně jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN činila 294,1 %. Z ujednání o poplatcích je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se navíc nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016).5. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (červenec 2008) cca 14,15 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 20x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.6. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 451 a následujících občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně některé platby žalovaného v celkové výši 585,37 Kč započítávala na souhrnný poplatek, který byl však ujednán ve smlouvě, která byla posouzena soudem jako neplatná. Platby obdržené od žalované, započtené na souhrnný poplatek, proto byly soudem započteny na jistinu a žalobkyni byla přiznána jistina (požadovaná co do částky 5 085,37 Kč, snížená o 585,37 Kč) v částce 3 585,37 Kč. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 6 000 Kč a žalovaná doposud uhradila částku ve výši 1 500 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla ž