16 C 296/2025-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 7. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 383,41 Kč s příslušenstvím, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16766,82 Kč a úroků z prodlení, představující nesplacené peněžní prostředky s příslušenstvím poskytnuté žalované právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , dle smlouvy o půjčce ze dne , datum, , kdy jistina úvěru činila 18 000 Kč a smluvní úrok v kapitalizované výši 11 952 Kč, kdy žalovaný měl uhradit částku ve výši 29 952 Kč v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 576 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně byla ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupena žalobkyni jakožto novému věřiteli, a to s účinností ke dni 9. 10. 2024. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, a žalovaný, jakožto fyzická osoba (spotřebitel) dne , datum, uzavřeli smlouvu o půjčce č. , číslo, , kdy na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut hotovostně úvěr ve výši 18 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 11 952 Kč, RPSN úvěru 199,4 %, kdy celková částka k vrácení činila 29 952 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně příslušenství a poplatků vrátit v 52ti týdenních splátkách po 576 Kč. Z vyjádření žalobkyně je zřejmé, že žalovaný celkem uhradil částku ve výši 16 002 Kč s tím, že část plateb ve výši 6385,41 Kč byla použita nejprve na částečnou úhradu souhrnného poplatku a zbývající část plateb ve výši 9 616,59 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že pohledávka byla dále postoupena z původního věřitele společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, a to s účinností ke dni 9. 10. 2024. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, a to předžalobní upomínkou ze dne 23. 6. 2024, tato upomínka byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě dne 24. 6. 2024.5. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne , datum, . Po právní stránce soud proto aplikoval podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku právní předpisy platné do 31. 12. 2013.6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 39 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.7. Podle ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná smlouva o půjčce je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly rovněž další poplatky. Z předložených listin není zřejmé, co vše souhrnný poplatek tvoří, nicméně jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN činila 199,4 %. Z ujednání o poplatcích je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se navíc nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016).11. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (listopad 2005) cca 14,72 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 13x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.12. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 451 a následujících občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.) o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně některé platby žalovaného v celkové výši 6 385,41 Kč započítávala na souhrnný poplatek, který byl však ujednán ve smlouvě, která byla posouzena soudem jako neplatná. Žalovaného platby, započtené na souhrnný poplatek, proto byly soudem započteny na jistinu a žalobkyni byla přiznána jistina (požadovaná co do částky 8 383,41 Kč, snížená o 6 385,41 Kč) v částce 1 998 Kč. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 18 000 Kč a žalovaný doposud uhradil částku ve výši 16 002 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 18 000 Kč zbývá k úhradě 1 998 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána a povinností žalovaného je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 563 občanského zákoníku, podle něhož není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou ze dne 23. 6. 2025, která jí byla zaslána doporučeně dne 24. 6. 2025. Za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 27. 6. 2025, a žalovaný měl plnit den následující, a v prodlení je tak od 29. 6. 2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 29. 6. 2025 do zaplacení.13. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na ná