Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku s příslušenstvím, uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, přičemž poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu. Hlavním zdrojem financování veřejné služby jsou televizní poplatky. Žalovaný je fyzickou osobou, který se stal poplatníkem v souladu s § 3 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění (dále jen „ZRTP“). Měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč (od 1. 5. 2025 pak 150 Kč) a je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný však neplní zákonem stanovenou povinnost, neboť nezaplatil televizní poplatky ve výši 1 950 Kč s příslušenstvím, a to v období od července 2024 do srpna 2025. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků předžalobní upomínkou, žalovaný na tuto předžalobní upomínku nereagoval a dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 19. 4. 2026.2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.4. Z předložených listin soud zjistil, že žalovaný nesplnil na výzvu žalobkyně svou povinnost a nepřihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, ani v zákonné třicetidenní lhůtě nezaslal čestné prohlášení, že nevlastní, nedrží či neužívá televizní přijímač. Uvedená výzva přitom byla zaslána na základě informací z předané databáze odběratelů elektrické energie. S placením televizního poplatku se žalovaný dostal do prodlení, kdy neuhradil poplatky za období od července 2024 do srpna 2025. Výše televizního poplatku v rozhodném období činila měsíční částku 135 Kč (do 30. 4. 2025) a 150 Kč (od 1. 5. 2025), celkem tedy žalovaný žalobkyni neuhradil částku 1 950 Kč. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě předžalobní výzvou, žalovaný však neuhradil ničeho. Žalovaný ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by televizní poplatek za vymezené období byl uhrazen, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.5. Žalovanému vznikla poplatková povinnost k hrazení televizních poplatků dle § 3 odst. 3 ZRTP, podle kterého fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, a je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, se považuje za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobkyni po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Výše televizního poplatku činí podle § 6 ZRTP měsíčně 135 Kč (od 1. 5. 2025 pak 150 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Oproti podané žalobě nepřiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem, kdy tato otázka je dlouhodobě vyřešena judikaturou Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 2104/12, I. ÚS 3344/12, II. ÚS 1333/14). Uvedená judikatura však nevylučuje přiznání náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy soud přiznal žalobkyni částku 2 x 100 Kč v souvislosti se zasláním předžalobní výzvy a dále sepisem žaloby, a to v souladu s vyhláškou č. 254/2015 ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu.