10 C 324/2025-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dne smlouvu o podnikatelském úvěru prostřednictvím datové schránky ze den , datum, Téhož dne poskytla žalobkyně žalovanému na sjednaný účet částku 7 000 Kč se splatností jednorázově do 12. 8. 2025, přičemž žalovaný měl při včasné úhradě zaplatit i poplatek za poskytnutí 1 450 Kč a poplatek za přijetí/posouzení 300 Kč (celkem 8 750 Kč). Žalovaný však nezaplatil a je od 13. 8. 2025 v prodlení. Podle smlouvy a sazebníku žalobkyně uplatňuje smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně z částky 8 750 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení, smluvní pokutu 50 % z dlužné částky (4 375 Kč), náhradu účelně vynaložených nákladů 800 Kč (SMS upomínky a doporučená upomínka), přičemž v důsledku prodlení zaniká sleva z poplatku. Ke dni podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil a dluží 13 925 Kč (jistina 7 000 Kč, poplatky 1 450 Kč a 300 Kč, smluvní pokuta 4 375 Kč, náklady 800 Kč) a dále paušální náhradu 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. spolu se smluvním úrokem z prodlení.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Soud rozhodoval při jednání, ke kterému se nedostavil žádný z účastníků.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z předložené Smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a akceptací prostřednictvím datové schránky ze dne , datum, bylo prokázáno, že na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který žalovaný čerpal bezhotovostně, jak bylo doloženo Potvrzením o odchozí platbě , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 450 Kč ve lhůtě 25 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Dále byl sjednán poplatek za přijetí, posouzení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Další poplatek byl sjednán za vystavení splátkového kalendáře ve výši 1 210 Kč, poplatek za doporučenou upomínku 500 Kč, SMS upomínku 50 Kč, za administrativní náklady pro předání inkasní agentuře ve výši 1 000 Kč a za administrativní náklady na přípravu podkladů pro advokáta ve výši 1 000 Kč. Rovněž byla v neprospěch žalovaného sjednána smluvní pokuta 500 Kč za každé porušení smlouvy finančního charakteru a 500 Kč za každé porušení smlouvy nefinančního charakteru. Kromě toho byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15 kalendářního dne od počátku prodlení. Také byla smluvně upravena výše úroku z prodlení, a to na 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky prokazatelně vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 9. 2025, jež byla téhož dne dodána do datové schránky žalovaného. Z negativního tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný na uvedenou pohledávku neuhradil ničeho.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 1972 občanského zákoníku ve vztazích podle § 1963 (pozn. soudu, tj. je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu) má věřitel vedle úroků z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády. Tím není dotčeno právo věřitele na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které tuto pevnou částku přesahují.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru (1 450 Kč) a za přijetí a posouzení žádosti o úvěr (300 Kč). Nejedná se však o poplatky odpovídající dalším poskytnutým službám, nýbrž jde zjevně o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Při přepočtu uvedených poplatků na roční úrokovou sazbu (p.a.) tato odpovídá 365 % ročně. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (7,98 % p.a., dle ČNB 7/2025). Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že na uvedený právní názor nemá podstatný vliv, že žalovaný uzavíral smlouvu v postavení podnikatele a nejedná se tedy o spotřebitelský úvěr, a to z důvodu, že ustanovení § 580 občanského zákoníku platí obecně a není vázáno na spotřebitelské vztahy.13. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků by bylo možné toliko posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 7 000 Kč a nezaplatil dle negativního tvrzení žalobkyně ničeho. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.14. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná. S ohledem na neplatnost smluvního závazku mezi účastníky soud dále neshledal důvodným ani požadavek na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Tyto jsou totiž vázány na vztahy mezi podnikateli, jejichž obsahem je vzájemný závazek podnikatelů povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu. Jestliže tedy soud posoudil vzájemný vztah účastníků dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, je zřejmé, že dané ustanovení se na předmětnou věc nevtahuje.15. Přestože soud shledal smlouvu, a tedy i ujednání smluvního úroku z prodlení, neplatnými, přiznal soud žalobkyni přiznal právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 150/2007, podle kterého neplatnost smluvního ujednání o výši úroku z prodlení neznamená zánik nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, přičemž aby bylo právo na zákonný úrok z prodlení přiznáno není třeba měnit žalobu ve smyslu § 95 o. s. ř. Soud proto přiznal žalobkyni i úroky z prodlení, ve výši stanovené právním předpisem, resp. nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 10. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 2. 9. 2025 zaslala žalovanému výzvu k plnění, kdy tato písemnost se dostala do dispoziční sféry žalovaného (datové schránky). Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce 7 dn