Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 496 Kč s úrokem z prodlení od 23. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“). Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, a to elektronickou formou, na základě které byl žalované poskytnut dne , datum, úvěr v celkové výši 10 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Splatnost úvěru byla sjednána ke dni 23. 10. 2024. Žalovaná nedostála své smluvní povinnosti, když na vyčerpaný úvěr neuhradila dosud ničeho. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhala dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku stanoveného částkou 295,89 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalované je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaná ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila.3. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila soudu Formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, potvrzení o vyplacení úvěru ve výši 10 000 Kč, Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025 mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, jejichž přílohou je seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2025, a také předžalobní upomínku ze dne 3. 12. 2025 spolu s dokladem o jejím odeslání dne 5. 12. 2025.4. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní ke skutkovému stavu zjistil, že dne 23. 9. 2024 byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , ve které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč s dobou splatnosti do 30 dnů od vyplacení úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit vyčerpané finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč, a také smluvního úroku 36 % ročně kapitalizovaného na částku 295,89 Kč. Vyplacení úvěru má soud za prokázané z doloženého potvrzení o platbě a ze sdělení , právnická osoba, opatřené soudem. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná oproti vyplacenému úvěru ve výši 10 000 Kč neuhradila ničeho. K postoupení předmětné pohledávky za žalovanou došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7. 11. 2025 mezi původním věřitelem a žalobkyní, která následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky na základě doložené předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025 spolu s potvrzením o jejím odeslání dne 5. 12. 2025, přičemž předmětná pohledávka byla obsažena v seznamu postoupených pohledávek, jenž představoval přílohu smlouvy o postoupení pohledávek, a označena jménem a rodným číslem žalované, a dále též číslem úvěrové smlouvy.5. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku v částce 4 200,11 Kč ve spojení s úrokem v částce 295,89 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 30 dnů zavázala uhradit jistinu včetně úroku a poplatku v celkové částce 4 496 Kč, představující úrok cca 539,5 % ročně. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, či povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů dle Sazebníku. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. Pokud tedy původní věřitel sjednal se žalovanou povinnost hradit na poskytnutou jistinu 10 000 Kč se splatností třicet dnů poplatek ve výši 4 200,11 Kč, je třeba tento považovat taktéž za sjednaný úrok. V dané smlouvě byl tak pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 539,5 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 8,7 % ročně. Je přitom nerozhodné, že se jednalo o krátkodobě poskytnutý úvěr se splatností v délce jednoho měsíce. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 539,5 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou původním věřitelem, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by původní věřitel finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytl, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z., a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou.11. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že původní věřitel vyplatil žalované částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby neuhradila ničeho (na základě tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak v řízení nerozporovala), soud tedy částku ve výši 10 000 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená úvěrová smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění, prokazatelně v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 5. 12. 2025, ve které jí žalobkyně poskytla třídenní lhůtu. V souladu s ustanovením § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalované dne 10. 12. 2025, do 15. 12. 2025 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 16. 12. 2025, má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované (výrok I.).12. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném poplatku a úrocích s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 873,08 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.